politika

Česko hledá lídra

Jakub Janda | 8. 6. 2012 | Články a komentáře

České politice chybí mnoho věcí. Korupčnost, nudnost, vyprahlost témat a přežvýkávání vlastního programu - to jsou termíny charakteristické pro českou svobodnou politickou scénu dvě dekády po jejím zrození. Co postrádáme u konkrétních lidí, kteří vedou zemi? Kde jsou výrazné postavy, kvůli kterým stojí za to zapnout si večer zprávy? celý článek »

Groupthink: Pod diktátem konsenzu

Pavel Kohout | 2. 4. 2012 | Články a komentáře

Kdo tady trpí groupthinkem neboli syndromem skupinového myšlení, který ve snaze najít konsenzus za každou cenu znemožňuje dosáhnout skutečných výsledků? celý článek »

Úkol pro ODS: druhá transformace

Jan Frank | 20. 2. 2012 | Články a komentáře

Ještě donedávna bylo pro politické strany v zásadě možné kalkulovat s lineárním sociálním vývojem a podle toho konstruovat program. To v překladu znamená pravou a levou variantu sociálního státu. Jenže oblaka se pod vlivem známých skutečností roztahují do té míry, že by občané mohli přijít na jiná řešení sami od sebe. Otevírá se budoucnost a s ní i politický prostor. Pro ODS stojí otázka takto: Roztáhne modrý pták křídla a vyrazí za horizont? Co ze „starého světa" se pokusí zachránit, aby měl i za pár let co říct? celý článek »

Staré vs. nové strany

Ne každá změna musí být k lepšímu

Stanislav Balík | 16. 1. 2012 | Články a komentáře

Častým tématem novinových komentářů i politologických výzkumů se po volebním roce 2010 stal střet starých a nových politických stran. Zdálo se, že zvláště na komunální úrovni dochází k tzv. kartelizaci, tedy že se staří raději spojí spolu, a to bez ohledu na ideové zaměření, než by spolupracovali s neznámými novými. Není úplně důležité, zda to tak bylo, či nikoli - koneckonců výzkumy ukázaly, že to tak jednoznačné není. Každopádně jsme si, možná trochu z pohodlnosti, na tuto optiku zvykli. Teď to ale mnohem spíš vypadá, že rok 2012, umocněný hrozící ekonomickou krizí, se ponese ve znamení souboje nových mezi sebou - a to nejen těch „starých nových", ale i „nových nových", případně „starých nových" s „novými novými". Jednoduše řečeno TOP 09 s VV, Paroubkových národních socialistů s Babišovým ANO 2011, případně libovolné kombinace výše zmíněných doplněné ještě o Bobošíkové Suverenitu, Zemanovce a další. celý článek »

Václav Havel státník?

Jan Frank | 21. 12. 2011 | Poznámky k událostem

Smrt Václava Havla nutí každého, kdo to odkládal, vyjasnit si k němu svůj vztah. V této souvislosti média nabízejí hned několik možností: politik, dramatik, filozof a státník, v každém případě gigant. Nejodvážnější komentáře tvrdí, že Havlovi doslova vděčíme za svobodu. Dále se připomínají jeho nejslavnější myšlenky a slova, mezi nimi pochopitelně Havlův sen o pravdě a lásce. My, kteří tyto dvě sestry rovněž milujeme, však v jejich zájmu váháme, zda přijmout celé nabízející se menu Havlových životních rolí, jež jako by tvořilo jeden organický celek hodný automatické úcty. Pravda a láska, ty opravdové, by měly vítězit i nad mýty, iluzemi a patosem, a proto snad není hanou se na velkého muže podívat i tímto prizmatem. celý článek »

Občan Havel odešel

Ondřej Šlechta | 18. 12. 2011 | Poznámky k událostem

V neděli ráno zemřel český dramatik, politik a disident Václav Havel. Život i činy tak mnohovrstevné osobnosti nelze popsat na pár řádcích. Četné nekrology a úvahy, kterých budeme v následujících dnech svědky, budou Václava Havla pasovat do role poloboha, jiné, kterým nebude dán takový prostor, ale jistě se ozvou, mu budou nenávistně spílat. Oba tábory zapomenou na to, že Havel byl především a mimo jiné omylný a chybující člověk. celý článek »

Vinu za Breivika nenese společnost

Jan Frank | 1. 8. 2011 | Poznámky k událostem

Po masové vraždě v Oslu měli komentátoři, ať už profesionálové nebo autority, od nichž se výrok čeká, těžkou práci. Osvojit si v několika hodinách či dnech pevný názor na onu událost je nelehké. Pokud jde o první reakce konzervativců (Václav Klaus, Alexandr Tomský, Adam B. Bartoš aj.), jejich spojnicí je přesvědčení, že mezi návyky liberální společnosti a norským masakrem existuje kauzální vztah. Aby to bylo fér, dodejme, že mezi zmíněnými se nenašel nikdo, kdo by nezdůraznil Breivikovu osobní odpovědnost, zděšení a naprosto jasný odsudek jeho činu. Přesto se ale hned poté pozornost upřela na vrahem nabídnutou apologetiku. Průměrný dojem z této nepříliš precizní „argumentace" je asi takový: vrah je vrah, ale jeho činy mají i politické důsledky. Domyslíme-li to, stojíme s ohledem na cíle teroristů na významné interpretační křižovatce. celý článek »

Politika v ekonomice zatahuje Západ do krize

Petr Kostka | 21. 3. 2011 | Články a komentáře

Západ se topí v dluzích. A to přesto, že už nemusí financovat totální války, jak tomu bylo v minulosti. Co je tedy příčinou dluhové krize, která ohrožuje západní svět a svými rozměry může otřást i celou atlantickou civilizací? Stručně řečeno je to sledování politických cílů bez ohledu na principy tvorby zdrojů. Politika si podřizuje ekonomiku a vrůstá do ní. Důsledkem intervencionistických zásahů je gradující narušování tržních vztahů a regulacemi ochrnutá produktivní sféra už není schopna pokrývat stále rostoucí potřeby sociálního státu. Politickým únikem z prohlubujícího se rozporu je zadlužování, tedy odsouvání (v rámci současného euroamerického paradigmatu neřešitelného) problému do budoucnosti. celý článek »

Od éry nevinnosti k barbarizaci

Žít pro politiku, nebo z politiky?

Stanislav Balík | 18. 3. 2011 | Články a komentáře

Není úplně časté, že český politolog napíše knihu, která na jednu stranu není souhrnem banálních, osobními politickými názory zabarvených komentářů, na druhou stranu není širší veřejnosti nesrozumitelným, a možná dokonce směšným textem, kdy mnozí kroutí hlavou, k čemu něco takového je. Lubomír Kopeček se ve své nové knize Éra nevinnosti. Česká politika 1989-1997 oběma úskalím vyhnul. celý článek »

Hypermarket v Palermu?

Nad knihou Lubomíra Kopečka Éra nevinnosti

Josef Mlejnek jr. | 23. 2. 2011 | Články a komentáře

Když se po volbách 2010 ujímal moci kabinet Petra Nečase, zavládlo v jistých kruzích české společnosti opatrné, leč optimistické očekávání. Ony „jisté kruhy" si lze definovat jako lidi spíše vzdělanější, spíše mladší a spíše obyvatele měst, což jsou patrně tři hlavní (nikoliv plně se překrývající) segmenty, z nichž se skládá (středo)pravicové voličstvo. Optimistický vánek podpořil nejen nečekaný pád Jiřího Paroubka, o němž se soudilo, že další čtyři roky povládne svým papalášským, zupáckým stylem, ale též intenzivní pocit déjà vu - jakoby se totiž dějiny začaly opakovat a na scénu vstupovala nová emanace Klausovy vlády z roku 1992, vedená navíc někdejším korunním princem ODS, jehož si otec zakladatel vybral za nástupce, což ale zhatil „absolutně prázdný a falešný Topol". Nejskloňovanějším slovem, podobně jako počátkem devadesátých let, byla reforma. Nicméně zatím to vypadá, že pravdu měl opět Marx: Dějiny se neopakují, a pokud ano, tak jako fraška. celý článek »