Úkol pro ODS: druhá transformace

Jan Frank | 20. 2. 2012

Poslat do Kindlu

Rubrika: Články a komentáře | Témata: ODS, Česká republika, politika, sociální stát, dluhová krize

Ještě donedávna bylo pro politické strany v zásadě možné kalkulovat s lineárním sociálním vývojem a podle toho konstruovat program. To v překladu znamená pravou a levou variantu sociálního státu. Jenže oblaka se pod vlivem známých skutečností roztahují do té míry, že by občané mohli přijít na jiná řešení sami od sebe. Otevírá se budoucnost a s ní i politický prostor. Pro ODS stojí otázka takto: Roztáhne modrý pták křídla a vyrazí za horizont? Co ze „starého světa" se pokusí zachránit, aby měl i za pár let co říct?

Širší pojem odpovědnosti

K tomu, aby se ODS správně rozhodla, si musí odpovědět na některé základní otázky. Existuje při pohledu na Evropu a relevantní centra světové ekonomiky důvod si myslet, že budoucí prosperita napomůže splatit dnešní dluhy? A které? Ať už se EU vrátí k národním měnám nebo ne, strukturální problémy zůstávají. Ústavy dále garantují rozsáhlá sociální práva a skrze zadlužování vedou státy do područí držitelů dluhopisů. Písknou-li ti, je s blahobytem konec. Ale nároky a očekávání zůstanou. Kruh uzavírají sociální nepokoje a zanedbatelný růst. Nebylo by lepší se tomuto vývoji vyhnout?

Svět podle ODS

Program ODS - při vší úctě k jeho propracovanosti a šíři - minimálně deset let nepolemizuje se základními premisami sociálního státu. Po roce 2010 nastal pod vlivem americké hypoteční a řecké dluhové krize posun, pořád jde ale jen o facelifty. Platí to o úpravách průběžného penzijního systému, tržních principech ve zdravotnictví (při zachování výše pojištění), o rozsáhlém státním školství nemluvě. Rozpočet je navíc skoro stále stejný a to, že naše prosperita je odvozená, víme také dost dlouho. Po odchodu Václava Klause vlastně není jasné, co je to „svět podle ODS".

Budoucnost? Prosperita a osobní odpovědnost

Má-li ODS „podchytit" budoucnost, měla by začít včas modelovat nosnou politickou vizi. Jako pravicová konzervativní strana to má jednodušší než levice: v zásadě stačí oprášit původní fundament a přestat se bát jeho skutečné realizace. Co by to znamenalo? Cosi jako postupnou druhou transformaci. Nejprve je však třeba vysvětlovat. Zneplatnit argument, podle něhož se má společenského nadproduktu automaticky zmocňovat stát a směřovat jej do veřejných výdajů dnešního rozsahu. Říci, že dluh jsou odložené daně. Nebát se polemizovat s ústavními sociálními právy.

Aby byl kontrakt s občanem reálný, je třeba vypíchnout, že to nové je lepší než staré. Místo slova „sociální" nabídnout třeba pojem „svépomocný". Zdůraznit, že pokud se lidé spokojí jen s malým důchodem od státu a ve zdravotnictví se spolehnou zejména na soukromé pojištění, pak se zdravotně hendikepovaní občané nemají čeho obávat a dočkají ještě lepší ochrany než dnes. Vysvětlit, že stát není s uvedenou výjimkou řešitelem soukromých, nýbrž kolektivních věcí. Proto ano elementární regulaci pracovněprávních vztahů a podpoře v nezaměstnanosti, školství ale už jen do jisté míry.

Budoucnost se s trochou nadsázky nachází v minulosti. Kdesi před okamžikem, než volební právo pro všechny a historická prosperita svedly politiky k iluzím a mocichtivosti. Jistě, do minuty je tu argument, co s davy, které svou soukromou odpovědnost nenaplní. Protiargument zní: Má se právě tak - předpojatě a bojácně - dělat politika?

Odpovědí je prosperita, nízká míra nezaměstnanosti, kvalitní bezpečnost, občanská solidarita a aktivní autonomní církev.

Revue Politika 2/2012

Poslat do Kindlu

Rubrika: Články a komentáře | Témata: ODS, Česká republika, politika, sociální stát, dluhová krize