komunismus

Politická moc a ústavní demokracie

Za konzervatismus ústavních forem

Jiří Baroš | 20. 7. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Slavný morální filozof Alasdair MacIntyre jednou kriticky poznamenal, že „moderní konzervativci se věnují většinou jen uchovávání starších variant liberálního individualismu místo těch novějších". Tito nástupci Edmunda Burka podle MacIntyra zavádějícím způsobem kladou do protikladu tradici k rozumu a trvalost tradice do protikladu ke konfliktu. Podezíravost ke změnám se u nich pojí s obhajobou tradice, která obstála ve zkoušce času; naproti tomu MacIntyre zdůrazňuje dynamičnost tradice a její spojení s rozumem, neboť každé uvažování se „odehrává v kontextu nějakého tradičního způsobu myšlení, který kritikou a vynalézavostí překračuje omezení toho, o čem se až dosud v rámci této tradice uvažovalo". Jsou-li tradice živé, ztělesňují nepřetržitý konflikt; burkovská tradice je ale mrtvá nebo umírá. Nepodařený pokus burkovců o spojení oddanosti danému pojetí tradice v politice s oddaností institucím volného trhu v ekonomice považuje MacIntyre za nekoherentní stejně jako učení zapřisáhlých liberálů.¹ celý článek »

Evropskou unii řídi fanatici

Řecko je protektorát Evropské unie, tvrdí Nigel Farage, europoslanec, který charisma prezidenta EU Hermana van Rompuye přirovnal k mokrému hadru

Jakub Janda, Ondřej Šlechta | 2. 7. 2012 | Rozhovory

Jeho vystoupení v Evropském parlamentu viděly na internetu miliony lidí. Farage rozhodně není onen typ sešněrovaného bruselského úředníka, kterému nerozumíte tři slova ze čtyř. Při rozhovoru s ním se vás jímá pocit, že s tímhle chlapíkem byste klidně zašli na pivo. Farage přijel do Prahy na přednášku „Pravda o Evropě" na pozvání konzervativní iniciativy D.O.S.T. celý článek »

Ztraceni v Babylonu

Pavel Kopecký | 25. 5. 2012 | Poznámky k událostem

Komenský radil, že je lepší jednou vidět než desetkrát slyšet. Dal jsem mu zapravdu a vyrazil o víkendu do Liberce na VIII. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy. celý článek »

Strach z hegemonie levice

Ondřej Šlechta | 16. 5. 2012 | Poznámky k událostem

Antikomunisté i některé významné osobnosti veřejného života, naposledy pravděpodobný prezidentský kandidát Jan Švejnar, odsuzují případnou povolební spolupráci mezi ČSSD a KSČM. Trend v čím dál levicovější společnosti je ale jasný. Pokud tomu chce pravice zabránit, nezbývá jí než respektovat fakt, že společnost reformy postavené výhradně na škrtech nikdy nepřijme. A začít strategicky přemýšlet o velké koalici. celý článek »

Myšlenkový svět Václava Havla

Tomáš Břicháček | 11. 4. 2012 | Články a komentáře

Silná reakce na nedávné úmrtí Václava Havla potvrdila míru vážnosti a obliby, které se bývalý prezident i po letech strávených v politickém ústraní těšil u nemalé části naší veřejnosti. Podle průzkumu agentury Focus ze začátku tohoto roku prý hodnotí Havla kladně jako člověka 90 % Čechů a jako politika 70 %. Tato čísla, i když byla jistě navýšena tehdejší nostalgickou náladou stimulovanou médii, nemusí být příliš vzdálena od skutečnosti. Ptejme se však jinak: Znamená to, že velká většina Čechů patří mezi Havlovy ideové souputníky? Sotva. Je třeba rozlišovat mezi respektem či sympatiemi k politikovi na straně jedné a podporou jeho programu na straně druhé. celý článek »

O smíření s minulostí

Václav Havel odešel a komunisté zůstali

Jan Frank | 11. 1. 2012 | Články a komentáře

Smrt Václava Havla nám umožnila reflexe, které si běžně necháváme (v lepším případě) na výročí 17. listopadu. Zřejmě nejdůležitější otázkou, kterou se vyplatí řešit, je „váha" Václava Havla - a šířeji celého disentu - v procesu zbavení komunistů moci a přesměrování výhybky společenského vývoje směrem k dnešku, bez osmašedesátnických nebo jiných alternativ. Vděk disentu bývá po právu shledáván v urychlení tohoto vývoje. Proč ale máme navzdory „měkkosti" sametové revoluce dodnes tak zatvrzelé komunisty? Nebyl k nim nakonec dlouhodobý polistopadový přístup příkřejší a pokrytečtější, než měl být? celý článek »

Uhlasujeme se k smrti?

Pár poznámek k chiméře vědeckého konsenzu

Ondřej Ryčl | 24. 10. 2011 | Články a komentáře

Vyprávěl mi kamarád, který příležitostně pracuje jako průvodce na cykloturistických výletech, že si před pár lety začal všímat něčeho zvláštního. Skupinka turistů dojede na křižovatku a řeší, kudy dál. Mají s sebou mapy i průvodce (mého kamaráda), jenž ví, kterou cestou se vydat, ale turisté o dalším postupu rozhodují tak, že hlasují. Tedy nikoliv nahlédnutím do mapy či konzultací s někým, kdo to tam dobře zná, obecně řečeno sběrem a vyhodnocením relevantních informací, ale volbou. Když se mu to stalo poprvé, byl překvapený, kladl odpor, hádal se. Teď už to nechává být. Nechá je, ať si svobodně odhlasují, kam že pojedou, a průvodcování převezme, až když cesta končí někde na smetišti, mezi bednami v továrním skladišti či na jiném bezvýchodném místě. Oč jsou turisté zpočátku spokojenější, jak to pěkně vyřešili, o to jsou na konci naštvanější, kde skončili. I takové příběhy přináší postmoderní doba. celý článek »

Zlaté tele v právu

O materiálním jádru ústavy

Zdeněk Koudelka | 14. 10. 2011 | Články a komentáře

Zrušení ústavního zákona o zkrácení volebního období v roce 2009 bez toho, aby k tomu Ústavní soud opravňovala ústava, ale i další jeho snahy nadřadit se nad ústavodárce vycházejí z teorie materiálního jádra ústavy, které je podle jejích zastánců nad samotnou ústavou. Po odmítnutí Božího základu odvozovaly sekulární ústavy svou dominanci v právu z toho, že byly přijaty obtížnějším způsobem než obyčejné zákony - v parlamentech či v referendech. V reakci na to, že i demokratické ústavy umožnily nástup nedemokratických režimů, se v ústavách začaly objevovat klauzule nezměnitelnosti a v teorii pojem materiální jádro ústavy. celý článek »

Sterilní aliance?

Sonda do vztahu Čechů a Poláků

Josef Mlejnek jr. | 11. 4. 2011 | Sympozium CDK: Společné zájmy Česka a Polska v kontextu polského předsednictví EU

V únoru 2011 zavítal do Prahy na státní návštěvu polský prezident Bronisław Komorowski. Vzhledem k rozbouřené domácí i mezinárodní politické scéně působila jako z jiného světa: samé úsměvy, poklony, ujišťování o bezkonfliktnosti vzájemných vztahů, o radosti z rostoucí hospodářské výměny, o velkém renomé Čechů v očích prostých Poláků. Václav Klaus pěl na Poláky chválu a Bronisław Komorowski mu v tom zdatně sekundoval. Inu idyla, člověk by se málem dojetím rozplakal. celý článek »

Rok 2010 v české kinematografii? Hlavně Pouta

Český film má novou energii, letos se máme nač těšit

Lukáš Hoder | 26. 1. 2011 | Poznámky k událostem

Česká kinematografie dlouho trpěla malou odvahou pouštět se do rozporuplných období moderních československých dějin. Když už se domácí filmaři zabývali minulostí, raději se obraceli k těm obdobím 20. století, na která Češi mohou být hrdí (nejnověji snímky jako Protektor, Tobruk či 3 sezony v pekle). Rok 2010 byl však v tomto smyslu jiný. K nejednoznačnému období normalizace v socialistickém Československu se vyjádřili Radim Špaček a Ondřej Štindl v psychothrilleru Pouta. Film se stal absolutním vítězem prvního ročníku Cen české filmové kritiky. V lednu 2011 proměnil pět ze sedmi nominací. celý článek »