Ztraceni v Babylonu

Pavel Kopecký | 25. 5. 2012

Poslat do Kindlu

---

Komenský radil, že je lepší jednou vidět než desetkrát slyšet. Dal jsem mu zapravdu a vyrazil o víkendu do Liberce na VIII. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy.

Setkání delegátů naší údajně druhé nejsilnější partaje - podle průzkumů veřejného mínění komunisté za sebou nechávají i ODS - bylo řádné. Nečekaly se (proto) žádné extra zvraty. A tak se také stalo. Toku událostí ve stínu Ještědu vybetonovala koryto přízemní, často skřípající byrokratičnost, špatně promazané nástroje rituálů a dunění historizujících frází.

Chvilkami to připomínalo velkou vesnickou veselici pro dříve narozené. K setkání starých kamarádů pod věkovým průměrem strany, jež je asi 75 let (zde byl 57), přicmrndávala hrstka mlaďochů, z nichž by slušná část mohla vykřikovat revoluční floskule na shromáždění prakticky jakékoliv radikální skupiny. Hlavně když dostanou příležitost.

Překvapením sněmu nebylo ani předsednické vítězství Vojtěch Filipa, ani porážka spíše pragmatika než stalinisty Grospiče. Po jeho zvolení vedle nostalgiků volali paradoxně i delegáti znechucení z faktické beztvarosti politiky komunistické strany. Což by v podstatě odpovídalo atmosféře v české společnosti jako takové.

Grospičův neúspěch v souboji o vedení přísně centralizované partaje pak přispěl také k tomu, že dotyčný následně prohrál i klání o křeslo místopředsedy pro odborné záležitosti - ve prospěch intelektuálně průraznějšího Jiřího Dolejše.

Členové nového vedení KSČM působí navenek poměrně solidně a umírněně, až padl provokativní žert, zda strana nenastavuje místo gottwaldovské tváře tvář šmeralovskou. Jedna novinářka z pravicového periodika dokonce s překvapením podotkla: „Vy se nám nějak liberalizujete!" Možná neslyšela Filipův plačtivý výlev o Jiřině Švorcové, nezaznamenala výslovný důraz na spolupráci s politickou zdechlinou Komunistické strany Slovenska (KSS) anebo nevyslechla zdravici od Korejské strany práce.

Šlo právě o ty rituální úkazy, jimž už očividně nikdo příliš nevěří, fungují ale jako hovory o počasí. Coby spojnice mezi propastně odlišnými lidmi s toutéž stranickou knížkou. A jako směrové šipky v babylonu jazyků a zájmů, které mohou (v opačném gardu) pomáhat v orientaci i všem těm, kteří stojí „mimo". Jako například jedné žurnalistce z veřejnoprávního média, jež na místě zcela vážně tvrdila, že vládou komunistů bychom politicky a společensky směřovali na východ. Svatá prostoto!

Babylon je mimochodem název monstrózního multifunkčního centra plného nevkusných odkazů na Mezopotámii. Místo, kde komunisté o víkendu schůzovali. Kdysi to byla silná liberecká textilka, toho času zábavní kýč. Sám o sobě poučný symbol změn.

Revue Politika 5/2012

Poslat do Kindlu

---

Diskuse