komunismus

Nakladatelé do kriminálu nepatří

Ondřej Šlechta | 13. 9. 2013 | Poznámky k událostem

Vydavateli knihy Adolf Hitler – projevy hrozí trestní stíhání a až tři roky za propagaci nacismu. Zhruba osm let po osvobozujícím rozsudku pro vydavatele českého překladu Hitlerova Mein Kampfu se rýsuje nový spor o to, jaké názory se smí vydávat. Jedná se ze strany orgánů činných v trestním řízení o snahu šikanovat kontroverzního nakladatele a autora, nebo o skutečně upřímně míněnou ochranu ústavnosti a svobody? Před čím vlastně máme být chráněni? celý článek »

O populismu a lidu

Petr Zenkner | 31. 7. 2013 | Analýzy a studie

Ředitel francouzského Centre national de la recherche scientifique Pierre-André Taguieff kdysi prohlásil, že populismus se zdá být silnější, čím více intelektuálů ho kritizuje. Může dnes uspět politik, který není populistou? Nejsou populismus a demokracie bytostně propojeny, když základem demokracie je lid, na který se každý populista odvolává? Nebo populisté lidu pouze zneužívají pro své cíle? celý článek »

Zdechlina s make-upem

Raúl Castro – blecha, která si osedlala tygra

Josef Mlejnek jr. | 26. 7. 2013 | Články a komentáře

V srpnu 1960 charakterizoval americký časopis Time Che Guevaru jako mozek revoluce, Fidela Castra jako její srdce a Raúla Castra jako její pěst. Kubu komunistická propaganda sice líčila jako „ostrov svobody“, ve skutečnosti však jde o jednu z nejtužších diktatur současného světa, o zemi, kterou podobně jako Severní Koreu pád komunismu z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století jaksi minul. Zatímco Che Guevara dávno doplatil na své „revoluční bouřliváctví“, bratři Castrové mají tuhý kořínek. Není divu, bez něj by se totiž asi vůbec nedostali k moci. celý článek »

Pocity po více než dvou desetiletích od pádu komunismu

Stanislav Balík | 24. 7. 2013 | Články a komentáře

Václav Klaus nezavršil svou prezidentskou dekádu jen vydáním desátého svazku svých prezidentských projevů a jiných textů. Začátkem roku 2013 spatřila světlo světa jeho kniha My, Evropa a svět, kterou lze jen těžko žánrově zařadit. Stojí kdesi na pomezí rozsáhlého eseje, komentáře, pamětí, a v dobrém slova smyslu politického pamfletu. To s sebou nese jak celou řadu výhod, zejména ohledně stylu, jímž mohla být napsána, tak na druhou stranu nevýhod, kdy může být čtenář zmaten různým žánrovým přeskakováním. celý článek »

Začarovaný kruh extrémního nacionalismu

Igor Blažević | 19. 7. 2013 | Články a komentáře

Bezprostředně po vlně protimuslimského násilí, která se přehnala přes Barmu minulý měsíc, přišli nejvýraznější představitelé Generace 88 se zásadním prohlášením. Min Ko Naing na tiskové konferenci 29. března vyjádřil názor, že nedávné nepokoje zcela evidentně nejsou výsledkem nepřátelství buddhistů a muslimů na úrovni jednotlivých komunit, ale akcemi vyvolanými „dobře vyškolenými teroristy“. Touto bolestivou lekcí jsem sám prošel na vlastní kůži v Bosně na začátku devadesátých let. Etnické čistky nikdy nevznikají ze spontánního násilí „davu“ nebo z údajné „staleté“ nenávisti mezi různými komunitami. Obvykle je to práce velmi dobře vycvičených paramilitárních skupin organizovaných bezpečnostním aparátem. Úkol paramilitárních jednotek je odvést špinavou práci, aniž by vyplulo na povrch jejich propojení s armádou, místními veřejnými činiteli a představiteli vlády, kteří nad nimi drží ochrannou ruku. celý článek »

Jaký volební systém pro Českou republiku?

Michal Kubát | 3. 7. 2013 | Analýzy a studie

V České republice dlouhodobě pozorujeme slabost výkonné moci, jež je mj. zapříčiněna nevhodnou podobou stranického systému, který je relativně fragmentovaný a především značně ideologicky polarizovaný. Samotné politické strany jsou vnitřně nesourodé. Volební systém nenapomáhá dostatečně vytváření většin v Poslanecké sněmovně. Důsledkem toho všeho jsou menšinové vlády (1996–2002, 2006–2007, 2007–2009), politicky nesourodé koalice pravicových a levicových stran (2002–2006), vlády postavené na kontroverzních základech (opoziční smlouva 1998–2002), vlády vzniklé na základě minimální převahy jednoho poslance (2002, 2004, 2005), různé polopolitické či kvaziúřednické vlády (1998, 2009–2010). To vše vede k permanentní neakceschopnosti a nestabilitě českých vlád. V letech 1993–2012 měla Česká republika 11 vlád a 9 premiérů. Průměrná délka trvání českých vlád je necelých 23 měsíců. V letech 2006–2009, tj. během pouhých dvou let, čelila česká vláda 5 (!) hlasováním o vyslovení nedůvěry, přičemž poslední z března 2009 se jí stalo osudným, a to uprostřed českého předsednictví Evropské unie. A tak dále. celý článek »

Proč EU trpí demokratickým deficitem?

Ryszard Legutko | 7. 6. 2013 | Články a komentáře

Evropská unie představuje řád i ducha liberální demokracie v té nejvíce zdegenerované podobě. Jestliže nejsilnější stránkou demokracie byly volby a v nich zabudovaná možnost výměny vládnoucí skupiny nebo změny vládního programu, udělala Evropská unie vše pro to, aby tuto možnost v maximální míře omezila. Neexistují žádné transparentní mechanismy mocenské změny ani řešení, která by voličům umožnila mít vliv na to, jakým směrem se bude vládnutí ubírat. Evropský parlament negeneruje vládnoucí skupinu a sám nemá velkou pravomoc; navíc, nepočítáme-li komunistické státy nebo některé autoritářské režimy, je patrně jedinou parlamentní institucí na světě, v níž ne­existuje opozice. Nezávisle na tom, kdo ve volbách vítězí, v Evropském parlamentu už po dlouhá léta činí klíčová rozhodnutí stejné stranické uskupení a uskutečňuje se v něm stále stejná politika. Evropská vláda, přesněji řečeno něco, co vládu připomíná, jinými slovy Evropská komise, se neutváří na základě hlasování voličů, ale je na něm zcela nezávislá. Hlavní funkce plní v Evropské unii lidé, kteří nebyli zvoleni ve všeobecných volbách, a voliči nemají žádnou možnost je odvolat. celý článek »

Margaret Thatcherová a význam roku 1979

Hynek Fajmon | 29. 4. 2013 | Články a komentáře

Nedávné úmrtí bývalé britské premiérky Margaret Thatcherové oživilo diskusi o její politice a vlivu na světové události v poslední čtvrtině 20. století a na počátku století současného. Patřím k těm lidem, kteří si myslí, že její význam byl mimořádný, a to nejen pro samotnou Británii nebo Evropu, ale pro celý svět. celý článek »

ÚSTR schytal politický políček. Bohužel právem

Ondřej Šlechta | 12. 4. 2013 | Poznámky k událostem

Odvolání ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Daniela Hermana vyvolalo bouřlivou mediální odezvu. Zejména na pravici se ozývá, že jde o výsledek politické pomsty, další důkaz etablování KSČM a snad až neblahý příznak blížící se rudo-oranžové normalizace. Dovolím si na webu, který se hlásí ke konzervativně-liberálním idejím, vyslovit kacířskou myšlenku: domnívám se, že jedna strana sporu o bytí a nebytí ÚSTR dostala, co si po právu zasloužila. celý článek »

Zrušte bohumínské usnesení!

Vojtěch Navrátil | 29. 3. 2013 | Poznámky k událostem

V naší polistopadové historii není diskutovanějšího usnesení některé z politických stran než tohoto přijatého v dubnu 1995 na sjezdu ČSSD v Bohumíně. Debaty, zda jej (ne)revokovat, se už staly folklórem. Na internetu se dokonce objevila i velmi prapodivná petice za zrušení bohumínského usnesení. Dokládá především to, že jeho originální text četl a zná opravdu jen málokdo. celý článek »