křestanství

Turecko má pro Evropu mimořádný význam

Martina Heranová | 12. 6. 2013 | Analýzy a studie

Již léta jsme na evropské scéně svědky neutuchajících diskusí o tom, zda Turecko patří či nepatří do Evropy. Rozdmýchávají je především ti, kterým je turecká příslušnost k evropské identitě nepohodlná. Staletí společné historie se však nedají vymazat. Území dnešního Turecka bylo vždy součástí impérií, jež byla považována za nedělitelnou součást evropské mocenské architektury, od starověku přes středověk až po moderní dobu. Tvrdit, že je tomu dnes jinak, resp. že Evropa ke svému úspěšnému rozvoji Turecko nepotřebuje, je velmi krátkozraké a svědčí o myšlenkové zatemněnosti přinejmenším určité části evropských politických elit. celý článek »

Náboženský spor a evropský zázrak

Alexander Tomský | 10. 6. 2013 | Články a komentáře

Monumentální historický úspěch západní civilizace spočívá v tom, že se nejen těší ještě před sto lety nepředstavitelné životní, technické a lékařské úrovni, ale udržuje si i dominantní pozici v mezinárodních vztazích, zvláště pokud jde o podmínky světového obchodu a bezpečnosti. Možná i proto je na světě od roku 1945 tak málo válek. To vše přesto, že Západ už dnes neporoučí světu převahou svých neporazitelných automatických pušek, kanónů a křižníků jako v době evropských impérií. celý článek »

O intelektuálovi, který se necítí dobře, ale měl by

František Mikš | 15. 5. 2013 | Články a komentáře

Občas se mi zdá, že některé knihy jsou příliš inteligentní a současně skromně nenápadné na to, aby si jich lidi všimli a četli je. Já mám čtení do jisté míry v popisu práce, a tak čtu a také píšu o tom, co mě zaujalo. Snad těchto pár stránek upoutá pozornost ke knize, kterou nemohu charakterizovat jinak než jako vyzrálou a podnětnou. Nabízí skvělou „matérii“ k přemýšlení o současné společnosti, politice, světě, ale především o sobě samém. Napadlo mě ex post, zda jsem si vlastně tento text nenapsal tak trochu pro sebe, jako jakousi autopsychoterapii k posílení vlastní odolnosti vůči rozmrzelosti a přehnané kritičnosti vůči světu, v němž mi je dáno žít. celý článek »

Solidarita, jedno z nejpolštějších slov

Zdisław Krasnodębski | 28. 1. 2013 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Když v Polsku mluvíme o solidaritě, nemůžeme to nevztahovat k „Solidaritě" psané s velkým „S", ke společenskému hnutí za nezávislost osmdesátých let 20. století. A právě tehdy, kdy vznikala „Solidarita", se znovu a trochu jinak než dosud začalo mluvit o „solidaritě", která se stala jedním ze základních pojmů v polském politickém jazyce. celý článek »

Ve znamení tolerance

Alexander Tomský | 21. 12. 2012 | Články a komentáře

Přečtěte si knihu Vladimíra Palka Levy prichádzajú. Je monumentálním, do značné míry osobním svědectvím dvacetiletých zkušeností křesťansko-demokratického politika s liberálně-marxistickou revolucí, kterou prochází euroatlantická civilizace posledních let. Co se vlastně přihodilo? celý článek »

Od kořenů svobody k jejím hranicím

Kritické úvahy o podstatě a charakteru lidské svobody

Ladislav Zemánek | 29. 11. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

O svobodě toho bylo v lidských dějinách napsáno mnoho. Někteří ji vyzdvihovali jako to nejcennější, co člověk může mít, jiní ji člověku ve jménu determinismu upírali. I dnes má smysl se jí zabývat, byť se může zdát, že přinejmenším v západním světě zvítězila. Možná je totiž ohrožena víc než kdy předtím. Vědomí toho, že svobodu nelze oddělovat od Boha, je totiž čím dál slabší. celý článek »

O české soše Svobody

Pavel Švanda | 27. 11. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

České revoluce odjakživa vypadají spíše jako státní převraty než jako davové bakchanálie. To neplatí o květnu 1945. Avšak mnohé z toho, co se právě tehdy dělo, neučinilo Čechům Revoluci davů sympatičtější. Nicméně, ať zprvu s národními prapory nad hlavami, nebo posléze u pracovních stolů: na přelomu let 1989-1990 zdaleka nešlo jen o to rozrazit sevření totalitního státu a nastolit otevřenou, a proto vlastně neznámou budoucnost. Cílem byla spíš rychlá demontáž beztak již téměř nefungujícího politického a ekonomického systému, který měl zhoubné následky pro národní kulturu i pro životní úroveň Čechoslováků. Nastala poptávka po účinných právních zásadách a fungujícím ekonomickém know-how. Záruky občanských svobod pro jednotlivce a mechanismy parlamentní demokracie měly vytvořit podmínky pro úspěšnou proměnu všeobecných životních podmínek. 
celý článek »

Tradice a pokrok aneb obtíže Evropanů s řešením problémů

Jacek Kloczkowski | 29. 10. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Pády do nesnází a pokusy z nich vybřednout - tím je trvale určován životní rytmus Evropanů.¹ Tímto neblahým sklonem je vina hlavně zásadní nedokonalost lidské přirozenosti v intelektuálním a mravním ohledu, přičemž na existenci tohoto zcela zřejmého omezení se znepokojivě snadno zapomíná. Nedostatek pokory před realitou je příznačný hlavně pro stoupence pokroku - jakobíny, komunisty, levicové euronadšence atd. Svět kolem nás chtějí neustále proměňovat, a nezvažují, zda vizi, jakou mají o jeho podobě, lze skloubit se zvyklostmi a potřebami společenství, jejichž život chtějí podle vlastního uznání přeorat. Další a další politická, společenská a kulturní pozdvižení mobilizují konzervativně orientované Evropany k odporu a k obhajobě tradice. Je jen málo procesů, které by podstatu evropské politiky několika uplynulých staletí ovlivňovaly stejně hluboce a byly by tak bohatým zdrojem neustálého intelektuálního kvasu. Ani nejbližší budoucnost na tom podle všeho nic nezmění. celý článek »

Solidarita jako základ sociální politiky?

Patrik Taufar | 26. 10. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Koncept solidarity bývá v současném společenském diskurzu předmětem sporu mezi těmi, které zjednodušeně nazýváme sociálními liberály, a neoliberály. V českém prostředí je názorová diference dobře patrná. Poslední léta je politicky prosazována spíše neoliberální koncepce, paradoxně však v částečné opozici k názorům veřejnosti. Takto rozehraná hra může mít velký význam pro oživení politického konzervatismu, jehož současný příklon k neoliberálním tezím zdaleka nemusí být definitivní. Solidarita v širším pojetí může být dobrou (byť prozatímní) náplní konzervativní politiky v realitě neideálního světa.
celý článek »

O solidaritě a "solidaritě"

Dan Drápal | 26. 9. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Přiznám se, že přistupuji s nedůvěrou ke každému netechnickému slovu, které je mladší tří set let. Ano, je mi jasné, že potřebujeme nová slova pro takové věci, jako je hardware či software nebo třeba SMS. A samozřejmě potřebujeme nějaké názvy pro dříve neznámé živočichy či rostliny. Dávat jména zvířatům bylo ostatně výsadou člověka již v rajském stavu; můžeme dokonce říci, že to byla jeho povinnost.
Jinak je tomu ovšem se slovy označujícími takové základní skutečnosti lidského života, jako je láska, víra, naděje nebo na druhé straně nenávist, nevěra, beznaděj. Mezi odvěká slova patří i takové pojmy, jako je hřích, milost, odpuštění, soucit, krutost a podobně. Nepatří mezi ně ale například slova politruk nebo gender. I když rozumíme, oč šlo či jde, nemáme pro tato slova české ekvivalenty, což osobně nepovažuji za nedostatek či ztrátu. Jen ať podezřelá slova zůstanou i nadále podezřelými!
Existují ovšem výjimky. Tak beru na milost slovo odpovědnost, které bylo ve starověku neznámé, nebo třeba slovo vykazatelnost, které se, mám za to, začalo používat až v druhé polovině dvacátého století. Nicméně ačkoli jsou tato slova poměrně nová, jsou odvozena od prastarých kořenů. Již ve starověku se povídalo a odpovídalo, stejně jako se kázalo a ukazovalo. A slovo „výkaz" se používalo běžně dlouho před tím, než někdo přišel s „vykazatelností". Slovo solidarita je někde na hraně. celý článek »