demokracie

Práva versus právo

Bronisław Wildstein | 5. 10. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

V současné podobě Evropské unie můžeme vidět takřka uskutečněnou právnickou a úřednickou utopii. Právnickou, což neznamená právní. Každý neduh se léčí další - většinou s právem zaměňovanou - regulací, přičemž právníci se mění v lékaře naší neduživé reality v poslední instanci. Tudíž v suveréna postdemokratického systému. celý článek »

Prokletí střední třídy

Několik poznámek ke knize Fareeda Zakarii Budoucnost svobody

David Hanák | 17. 9. 2012 | Články a komentáře

Jsou knihy dobré, knihy špatné a knihy inspirující. Kniha Fareeda Zakarii Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě patří do třetí z těchto kategorií. Politolog Fareeda Zakaria je narozením Ind a volbou Američan. Je člověkem, který má Západ rád, váží si ho a v zásadě to s ním myslí dobře. Napsal knihu zajímavých otázek - a to dnes není málo. Jeho odpovědi jsou ale povětšinou špatné nebo neúplné, neboť současná politologie (jako moderní společenská pseudověda) se soustředí pouze na měřitelné faktory politického procesu, a neumožňuje tedy vidět některé problémy v širším kontextu. Tam, kde se Zakaria pokouší dívat „za zrcadlo", se musí spolehnout pouze na vlastní intuici, nikoliv na propracovanou metodu. A je zranitelný, neboť ne vždy ho intuice vede správným směrem. Český čtenář má naštěstí jednu výhodu: vzhledem k tomu, že Zakariova kniha byla vydána v roce 2003, ovšem česky vyšla až nyní, může si snadno ověřit, zda se Zakaria mýlil, či nikoliv. celý článek »

Česká politika v časech videodemokracie

Lubomír Kopeček | 12. 9. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Žijeme v době, v níž důležitější než samotná politická agenda je mediální obraz, který kolem ní vzniká. Žijeme v době, která zpochybňuje představu politické strany jako nejdůležitějšího aktéra demokratické politiky. Žijeme v době, kdy národní demokratický stát zvolna pod tlakem různých vlivů eroduje. Tato tři silná tvrzení je dobré jednak nahlédnout prizmatem nejenom české, ale i širší reality, jednak se zamyslet, co to vlastně pro podstatu demokratické politiky znamená.
celý článek »

Strategie politických stran v přímé prezidentské volbě

Vladimír Hanáček | 10. 9. 2012 | Články a komentáře

Zavedení přímé volby prezidenta v České republice nese četné znaky absurdního dramatu, u nichž se již v minulosti mnohokráte zastavovali mnozí politologové i ústavní právníci. Jedním z nejparadoxnějších výrazů těchto tendencí je vztah přímé volby prezidenta a politických stran. celý článek »

Jak na obnovu demokracie?

Zdeněk Koudelka | 15. 8. 2012 | Poznámky k událostem

Prezident republiky je u nás tradičně nejen představitelem státu, ale také nositelem výrazných myšlenek. Z tohoto pohledu je zajímavé podívat se, jak navrhují řešit nedostatky fungování české demokracie stávající prezident Václav Klaus a výrazný prezidentský kandidát Miloš Zeman. celý článek »

Politická moc a ústavní demokracie

Za konzervatismus ústavních forem

Jiří Baroš | 20. 7. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Slavný morální filozof Alasdair MacIntyre jednou kriticky poznamenal, že „moderní konzervativci se věnují většinou jen uchovávání starších variant liberálního individualismu místo těch novějších". Tito nástupci Edmunda Burka podle MacIntyra zavádějícím způsobem kladou do protikladu tradici k rozumu a trvalost tradice do protikladu ke konfliktu. Podezíravost ke změnám se u nich pojí s obhajobou tradice, která obstála ve zkoušce času; naproti tomu MacIntyre zdůrazňuje dynamičnost tradice a její spojení s rozumem, neboť každé uvažování se „odehrává v kontextu nějakého tradičního způsobu myšlení, který kritikou a vynalézavostí překračuje omezení toho, o čem se až dosud v rámci této tradice uvažovalo". Jsou-li tradice živé, ztělesňují nepřetržitý konflikt; burkovská tradice je ale mrtvá nebo umírá. Nepodařený pokus burkovců o spojení oddanosti danému pojetí tradice v politice s oddaností institucím volného trhu v ekonomice považuje MacIntyre za nekoherentní stejně jako učení zapřisáhlých liberálů.¹ celý článek »

Bankrot legitimity

Co by George Orwell říkal dnešku

Josef Mlejnek jr. | 28. 5. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

George Orwell je ve všeobecném povědomí zapsán jako autor líčící ty nejtemnější hrůzy totalitarismu. Což je sice pravda, leč to samé Orwell dokázal, i pokud jde o demokracii. Stačí zalistovat jeho Válečným deníkem a přenést se do válkou sužovaného Londýna. celý článek »

Myšlenkový svět Václava Havla

Tomáš Břicháček | 11. 4. 2012 | Články a komentáře

Silná reakce na nedávné úmrtí Václava Havla potvrdila míru vážnosti a obliby, které se bývalý prezident i po letech strávených v politickém ústraní těšil u nemalé části naší veřejnosti. Podle průzkumu agentury Focus ze začátku tohoto roku prý hodnotí Havla kladně jako člověka 90 % Čechů a jako politika 70 %. Tato čísla, i když byla jistě navýšena tehdejší nostalgickou náladou stimulovanou médii, nemusí být příliš vzdálena od skutečnosti. Ptejme se však jinak: Znamená to, že velká většina Čechů patří mezi Havlovy ideové souputníky? Sotva. Je třeba rozlišovat mezi respektem či sympatiemi k politikovi na straně jedné a podporou jeho programu na straně druhé. celý článek »

Holešovští blouznivci

Stanislav Balík | 21. 3. 2012 | Poznámky k událostem

Po dlouhé době se u nás neprotestuje proti konkrétním nešvarům, ale proti celému systému, proti uplynulým dvaceti letům. Na prvomájové mítinky komunistů, na nichž se vlastně mluvívá o podobných věcech, jako minulý týden na náměstí několika měst, jsme si zvykli jako na úsměvný folklór kdesi na úrovni vynášení smrtky. Teď se ale potkáváme s něčím novým, nebezpečnějším. Právě proto by neměly být nedávné a možná budoucí protesty přejity mlčením. celý článek »

Co (ne)může prezident v zahraniční politice?

Názorová jednota všech orgánů státu je možná jen v totalitním režimu

Zdeněk Koudelka | 30. 1. 2012 | Články a komentáře

Výkonná moc je u nás dělena mezi prezidenta a vládu. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, ale jen té její části, která nepřísluší prezidentu republiky. Tato dvouhlavost není jen ve výkonné moci, ale i v zákonodárné, kde se o moc dělí Poslanecká sněmovna se Senátem, a v soudní, kde vedle Ústavního soudu působí Nejvyšší soud spolu s Nejvyšším správním soudem. Jako se Poslanecká sněmovna nemůže zmocnit pravomocí Senátu ani Ústavní soud by se neměl zmocnit kompetencí Nejvyššího soudu. Též ústavních práv prezidenta se nemůže zmocnit vláda. celý článek »