ústava

Edward Snowden: americký hrdina a skutečný patriot

Bohumír Žídek | 13. 1. 2014 | Poznámky k událostem

Nejvýznamnější osobností uplynulého roku byl podle deníku Guardian Edward Snowden. Nechybělo mnoho, aby se stal osobností roku i podle magazínu Time. Někteří čeští komentátoři a politici o něm však hovoří jako o zrádci či užitečném idiotovi Moskvy. Nedokáží pochopit, že Snowden je hrdina a skutečný americký vlastenec. celý článek »

Legalizace konopí – nové téma amerických republikánů?

Bohumír Žídek | 1. 11. 2012 | Články a komentáře

Senátor Rand Paul, bývalý kongresman Tom Tancredo, ale i přední představitel náboženské pravice, televizní kazatel Pat Robertson - to jsou jen některé z osobností americké Republikánské strany, jež se vyslovily pro legalizaci konopí. Občané Colorada, Oregonu a Washingtonu budou mít 6. listopadu možnost o třech různých podobách uzákonění tohoto požadavku hlasovat. Tyto iniciativy mají mnoho odpůrců v řadách politiků obou hlavní stran. Nicméně u republikánů nacházejí stále více obhájců a stoupenců. Znamená to změnu trendu v americké politice? celý článek »

Bonum Commune: tři úvahy o obecném dobru

Roman Joch | 24. 9. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Konrad Janowski a Michał Łuczewski, jakož i paní Jadwiga Staniszkis, jejíž postřeh zmiňují, trefili hřebík na hlavičku, když problém obecného dobra a možnosti jeho nahlédnutí kladou do těsné souvislosti se sporem mezi filozofickým realismem a nominalismem. Jsem přesvědčen, že mají pravdu a je to přesně tak: je-li pozice filozofického realismu oprávněná, pak objektivní obecné dobro existuje a je poznatelné. Má-li však pravdu nominalismus, objektivní obecné dobro je nemožné, existují jen subjektivní dobra individuální a „obecné" dobrou je jen jejich sumou. celý článek »

Prokletí střední třídy

Několik poznámek ke knize Fareeda Zakarii Budoucnost svobody

David Hanák | 17. 9. 2012 | Články a komentáře

Jsou knihy dobré, knihy špatné a knihy inspirující. Kniha Fareeda Zakarii Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě patří do třetí z těchto kategorií. Politolog Fareeda Zakaria je narozením Ind a volbou Američan. Je člověkem, který má Západ rád, váží si ho a v zásadě to s ním myslí dobře. Napsal knihu zajímavých otázek - a to dnes není málo. Jeho odpovědi jsou ale povětšinou špatné nebo neúplné, neboť současná politologie (jako moderní společenská pseudověda) se soustředí pouze na měřitelné faktory politického procesu, a neumožňuje tedy vidět některé problémy v širším kontextu. Tam, kde se Zakaria pokouší dívat „za zrcadlo", se musí spolehnout pouze na vlastní intuici, nikoliv na propracovanou metodu. A je zranitelný, neboť ne vždy ho intuice vede správným směrem. Český čtenář má naštěstí jednu výhodu: vzhledem k tomu, že Zakariova kniha byla vydána v roce 2003, ovšem česky vyšla až nyní, může si snadno ověřit, zda se Zakaria mýlil, či nikoliv. celý článek »

Politická moc a ústavní demokracie

Za konzervatismus ústavních forem

Jiří Baroš | 20. 7. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Slavný morální filozof Alasdair MacIntyre jednou kriticky poznamenal, že „moderní konzervativci se věnují většinou jen uchovávání starších variant liberálního individualismu místo těch novějších". Tito nástupci Edmunda Burka podle MacIntyra zavádějícím způsobem kladou do protikladu tradici k rozumu a trvalost tradice do protikladu ke konfliktu. Podezíravost ke změnám se u nich pojí s obhajobou tradice, která obstála ve zkoušce času; naproti tomu MacIntyre zdůrazňuje dynamičnost tradice a její spojení s rozumem, neboť každé uvažování se „odehrává v kontextu nějakého tradičního způsobu myšlení, který kritikou a vynalézavostí překračuje omezení toho, o čem se až dosud v rámci této tradice uvažovalo". Jsou-li tradice živé, ztělesňují nepřetržitý konflikt; burkovská tradice je ale mrtvá nebo umírá. Nepodařený pokus burkovců o spojení oddanosti danému pojetí tradice v politice s oddaností institucím volného trhu v ekonomice považuje MacIntyre za nekoherentní stejně jako učení zapřisáhlých liberálů.¹ celý článek »

Anonymní tomisté

Když obecné dobro naráží na praktickou politiku

Konrad Janowski, Michał Łuczewski | 11. 7. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Obecné dobro bylo po staletí něčím samozřejmým. I když nebylo nikde k nalezení, nikdo nezpochybňoval, že přece jenom někde existuje. Klasická i křesťanská tradice říkaly jedním hlasem: cílem lidského života je dobro, které stojí jak nad dobrem jedince, tak nad úhrnem takovýchto dober. Osvícenství, které v mnoha ohledech odkaz Athén a Jeruzaléma opustilo, v této věci nejenže nic nezměnilo, ale naopak učinilo obecné dobro - vedle obecné vůle a demokratické metody - jedním ze tří pilířů své koncepce politiky. Jean-Jacques Rousseau pouze přizpůsobil staré koncepce novým podmínkám. Teprve 20. století začalo pojem „obecného dobra" dekonstruovat, přičemž v duchu Josepha Schumpetera poukazovalo na základní problém s jeho definicí i na jistou absenci realismu (reálná politika přece - jak všichni víme - o obecné dobro nijak neusiluje). celý článek »

Co (ne)může prezident v zahraniční politice?

Názorová jednota všech orgánů státu je možná jen v totalitním režimu

Zdeněk Koudelka | 30. 1. 2012 | Články a komentáře

Výkonná moc je u nás dělena mezi prezidenta a vládu. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, ale jen té její části, která nepřísluší prezidentu republiky. Tato dvouhlavost není jen ve výkonné moci, ale i v zákonodárné, kde se o moc dělí Poslanecká sněmovna se Senátem, a v soudní, kde vedle Ústavního soudu působí Nejvyšší soud spolu s Nejvyšším správním soudem. Jako se Poslanecká sněmovna nemůže zmocnit pravomocí Senátu ani Ústavní soud by se neměl zmocnit kompetencí Nejvyššího soudu. Též ústavních práv prezidenta se nemůže zmocnit vláda. celý článek »

Nepřátelé demokracie

David Hanák | 9. 11. 2011 | Články a komentáře

Nebývá zvykem, aby byl v Revue Politika uveřejněn článek bývalého levicového politika. V případě článku Zlaté tele v právu docenta Zdeňka Koudelky se tak stalo. Rád bych zde probral teze, které Koudelka ve svém textu axiomaticky uvádí a z jejichž pozic kritizuje teorii materiálního jádra ústavy coby teorii nedemokratickou, srovnatelnou s prameny práva komunistického či nacistického. celý článek »

Zlaté tele v právu

O materiálním jádru ústavy

Zdeněk Koudelka | 14. 10. 2011 | Články a komentáře

Zrušení ústavního zákona o zkrácení volebního období v roce 2009 bez toho, aby k tomu Ústavní soud opravňovala ústava, ale i další jeho snahy nadřadit se nad ústavodárce vycházejí z teorie materiálního jádra ústavy, které je podle jejích zastánců nad samotnou ústavou. Po odmítnutí Božího základu odvozovaly sekulární ústavy svou dominanci v právu z toho, že byly přijaty obtížnějším způsobem než obyčejné zákony - v parlamentech či v referendech. V reakci na to, že i demokratické ústavy umožnily nástup nedemokratických režimů, se v ústavách začaly objevovat klauzule nezměnitelnosti a v teorii pojem materiální jádro ústavy. celý článek »

Polemika s ústavou: cesta ke konzervativní demokracii

Jan Frank | 25. 7. 2011 | Články a komentáře

Říká se, že politika ztrácí obsah. Autoři této teze obvykle mívají na mysli skutečnost, že nad hledáním dlouhodobých strategií převažují holé mocenské boje a takřka všechny koncepce se podvazují a neutralizují pravolevými kompromisy. Politika přestává být inspirativní a dramatická. Tvoří ji ale také novináři; politika se dá dělat i perem. Jejich texty ovšem (čest výjimkám) často končí na hranici negativního vymezení. Ruku na srdce: víme o něco víc než to, že chceme „levný právní stát", „Evropu národů" a udržet výkonnost kontinentu (alespoň) ve vztahu k nově se rodícím mocnostem? celý článek »