Miloš Zeman

Neutralita se nevyplácí

Jaroslav Pešek | 12. 12. 2014 | Poznámky k událostem

Český prezident Miloš Zeman se zapojil do evropské diskuse o tom, co by měla Ukrajina dělat ve vztazích s Ruskou federací a doporučil, aby zvolila metodu finladizace. Tohle  cizí slovo znamená vzdát se státní suverenity v oblasti zahraniční politiky a obrany za příslib zachování národního státu, míru a pokorného obchodu se sousední velmocí. Finové  však slovo finlandizace považují za urážku, neboť opomíjí fakt, že Finsko se Rusku úspěšně bránilo se zbraní v ruce. celý článek »

Drulák nebo Havel?

Poznámky ke sporu o charakter zahraniční politiky ČR

Ondřej Šlechta | 24. 11. 2014 | Poznámky k událostem

Čeští političtí představitelé dostali ve Spojených státech pořádný kartáč za údajný odklon od havlistického pojetí zahraniční politiky. Ve chvíli, kdy Václavu Havlovi odhalili v Kongresu pamětní bustu, tak snaha zpochybňovat lidskoprávní rozměr české zahraniční politiky zavání bezmála kacířstvím. Ale skutečně jsme svědky zásadního střetu o geopolitické směřování republiky? celý článek »

Červená karta Zemanovi

Jaroslav Pešek | 19. 11. 2014 | Poznámky k událostem

V pondělí 17. listopadu 2014 se před Právnickou fakultou Univerzity Karlovy v Praze sešlo shromáždění studentů a občanů u příležitosti odhalení pamětní desky k pětadvacátému výročí sametové revoluce. Na tribuně zaujali místa hosté, mezi nimi prezidenti Polska, Německa, Slovenska a Maďarska, které doprovázel český prezident Miloš Zeman. Ten pak promluvil do ohlušujícího pískotu a jeho ochranka měla plné ruce práce, aby kryla tribunu před létajícími vajíčky a rajčaty. celý článek »

Kacap na Pražském hradě

Jaroslav Pešek | 26. 10. 2014 | Poznámky k událostem

Vyjádření prezidenta České republiky Miloše Zemana k ukrajinské problematice vyvolávají rozhořčení v Česku i v Ukrajině. Když prezident označil ozbrojený konflikt v Luganské a Doněcké oblasti na východní Ukrajině za „jakousi chřipku“ a občanskou válku, donutil mě osobně zamyslet se nad tím, kde se taková slova v prezidentovi berou. Má přece odborné poradce, kteří by měli svému šéfovi zpracovávat podklady a připravovat jej na veřejná vystoupení. celý článek »

Ano, jde o demokracii

Petr Fiala | 19. 3. 2014 | Články a komentáře

Říká se, že politice dnes chybí velké téma. Možná jen proto, že žádné nechceme vidět. A mnozí se snaží, aby občané žádné klíčové téma nerozpoznali. celý článek »

Petr Robejšek: "Nemám problém říci, že Vladimir Putin je jedním z nejlepších technologů moci současnosti"

Jakub Janda | 18. 3. 2014 | Rozhovory

S politologem a poradcem pro strategické otázky Petrem Robejškem o moci, hodnotách v politice, Vladimiru Putinovi a o tom, v čem nám dnes může pomoci čtení Machiavelliho díla. celý článek »

Ovlivňuje velikost vlády její trvanlivost?

Vojtěch Navrátil | 8. 1. 2014 | Poznámky k událostem

Zástupci ČSSD, ANO a KDU-ČSL se po dvou měsících od voleb dohodli na programu, rozdělení ministerských postů i počtu členů vlády. Nakonec jich má být sedmnáct. Při jednáních padlo mnoho silných slov o tom, kolik vládních postů voliči jednotlivým stranám přiřkli, kolik by měla mít exekutiva členů či co je to „důstojné zastoupení ve vládě“. Není proto od věci si připomenout, jak početné byly vlády v minulosti, jakou měly trvanlivost a jaké postavení v nich jednotlivé strany zaujímaly. celý článek »

Jak se to má s prezidentem a jmenováním vlády?

Zdeněk Koudelka | 6. 12. 2013 | Poznámky k událostem

Návrh nové vlády vzbudil diskuzi, zda prezident musí vyhovět premiérovi. U ústavních aktů je nutné odlišit aspekty právní a politické. V parlamentní republice je politickou zvyklostí, že prezident vyhovuje návrhům premiéra na obsazení vlády. Zvyklost však není ústavním příkazem. Prezident je totiž za jmenování a odvolání vlády právně odpovědný před Ústavním soudem, kde jej může žalovat Senát. Právní odpovědnost se vyvozuje jen vůči tomu, kdo má svobodu rozhodnutí zvolit mezi správným a špatným. celý článek »

O dvacet let nazpět

Dění ve Sněmovně se vrací do první poloviny devadesátých let

Vojtěch Navrátil | 4. 12. 2013 | Články a komentáře

Od rozštěpení ODS a vzniku US na přelomu let 1997–1998 získalo české politické spektrum přibližně na jedno desetiletí stabilní strukturu, s hodně velkou nadsázkou lze říci, že „zamrzlo“. Stejně tak takřka ustalo dřívější drolení jednotlivých poslaneckých klubů, vznik nových a hojné přestupy jednotlivých poslanců mezi nimi, což byly průvodní jevy polistopadové transformace politické scény, krystalizace relevantních politických proudů a vytváření a dotváření podoby stranického spektra. Období stranické stability skončilo v průběhu volebního období 2006–2010. Nejviditelnějším příznakem se vedle specifického případu několika sociálnědemokratických přeběhlíků a rebelie některých členů ODS a SZ stal především odchod části členů a poslanců z KDU-ČSL a vznik TOP 09. Volby na konci května 2010 částečně přepsaly politickou mapu České republiky a přišlo volební období, jež proslulo rozkladem poslaneckého klubu VV a pozvolným štěpením ODS. Nedávné předčasné volby přinesly opětovnou a ještě výraznější změnu politické mapy a český stranický systém posunuly v jeho vývoji nazpět někde do období po volbách v roce 1992. Vzhledem k tomu, že pojivem do Sněmovny nově vstoupivších subjektů není světonázorový proud, se kterým by se jejich členové identifikovali, ale jeden silný člověk, který prostě chtěl vstoupit do politiky, občanští demokraté jsou v hluboké krizi a u těch sociálních naplno probublalo schizma v jejich nejvyšším vedení, není vyloučeno, že bychom ve Sněmovně mohli být opět svědky velkého přeskupování sil jako na počátku devadesátých let. V roce 1992 se na půdě ČNR utvořilo devět poslaneckých klubů, z nichž některé se po transformaci ČNR na nynější PSP ČR nedočkaly konce volební období, některé dožily v reziduální podobě, některé nové vznikly a některé nové také i rychle zanikly, aby volební období dokončila vně útroby svého původního mateřského klubu více jak čtvrtina poslanců. Nebude od věci si připomenout ony pionýrské doby, kdy česká politika měla mít ještě obsah. celý článek »

Jak voliči kroužkovali?

Namísto zběsilého preferování posledních kandidátů šli voliči tentokrát na jistotu

Vojtěch Navrátil | 22. 11. 2013 | Analýzy a studie

Preferenční hlasování se v roce 2010 v souvislosti se sněmovními volbami stalo velmi diskutovanou záležitostí a například iniciativa Defenestrace 2010 vedená chartistou a jaderným fyzikem Františkem Janouchem a spisovatelkou Lenkou Procházkovou vyzvala ke kroužkování posledních čtyř kandidátů na kandidátkách. Dle jejich představ to mělo znamenat podstatně větší politické zemětřesení než zvonění klíči na Václavském náměstí. Voliči je ve volbách poslechli – celkem 47 poslanců (oproti šesti v předešlých volbách) vděčilo svému zvolení pouze preferenčním hlasům, přičemž nebylo výjimkou, že do dolní komory byl „katapultován“ i kandidát zaujímající na kandidátce poslední místo. Proto si tyto volby vysloužily mediálně vděčné označení „voličská revoluce“, přestože se o žádný převrat co do míry využívání preferenčních hlasů nejednalo. Letos nebyl preferenčnímu hlasování věnován příliš velký mediální prostor. Přesto by při hodnocení výstupů letošních sněmovních voleb nemělo zůstat stranou pozornosti. celý článek »