Kacap na Pražském hradě

Jaroslav Pešek | 26. 10. 2014

Poslat do Kindlu

---

Vyjádření prezidenta České republiky Miloše Zemana k ukrajinské problematice vyvolávají rozhořčení v Česku i v Ukrajině. Když prezident označil ozbrojený konflikt v Luganské a Doněcké oblasti na východní Ukrajině za „jakousi chřipku“ a občanskou válku, donutil mě osobně zamyslet se nad tím, kde se taková slova v prezidentovi berou. Má přece odborné poradce, kteří by měli svému šéfovi zpracovávat podklady a připravovat jej na veřejná vystoupení.

Mnohé jsem pochopil při sledování televizního pořadu „Otázky Václava Moravce“ v neděli po svátečním obědě na hlavním státním kanálu ČT 1. Zkušený a jako obvykle zodpovědně připravený redaktor Moravec si tentokrát do studia pozval hned tři specialisty, kteří měli českému televiznímu divákovi poodhalit zákoutí zahraniční politiky. Ředitele zahraničního odboru  Kanceláře prezidenta republiky Hynka Kmoníčka, eurokomisaře pro rozšíření a politiku sousedství Štefana Füle a bývalého ministra české vlády pro lidská práva a národnostní menšiny Michaela Kocába.

Přiznávám, že při sledování besedy mě nejen přešla ospalost, ale dokonce jsem si po skončení musel nalít 100 gramů oblíbené značky vodky pro uklidnění. Ředitel Kmoníček s poťouchlým, sobě vlastním úsměvem ve vousaté tváři  českým divákům oznámil, že název Ukrajina je odvozen od toho, že její území je okrajem Ruska. Tím se ospravedlňuje právo Ruska vměšovat se do záležitostí sousední země. Není to pravda, neboť, kdysi už existoval státní útvar „Kyjevská Rus“, zatímco tak na územích, kde se dnes nachází Moskva, se ještě proháněly divoké kmeny a jejich největší starostí bylo ubránit se hladovým vlkům. Argumentace, kterou použil blízký spolupracovník českého prezidenta, patří do arzenálu fašizujících ruských šovinistů a je pro současné Ukrajince urážející.

Vyváženost, odbornost a vysokou morálku projevil v besedě Michael Kocáb. Mluvila z něho zkušenost z počátku 90.let, kdy byl předsedou komise Parlamentu ČR pro dohled nad odchodem sovětských okupačních vojsk z území Československa. Mnozí  tehdy záměrně komolili jeho příjmení na „kacap“, ale jak ukázala nynější televizní beseda, hodí se tato nadávka víc na jiného politika. Pro vysvětlení: „kacap“ je původně označení pro starého kozla, přitom bylo používáno Ukrajinci a Poláky v Ruské carské říši k označení Rusů pro jejich vousy. Někteří Rusové zase dodnes označují Ukrajince slovem „chachol“ podle starodávného účesu - pramen vlasů na jinak vyholené lebce. Podle nějakého cynického vtipálka by tedy konflikt  na východě byl válkou „kacapů“ a „chacholů“.

Vrcholem mého očekávání bylo vystoupení eurokomisaře Füle. Jako obvykle sterilní diplomat pečlivě vážil slova. Je zřejmé, že přístup Füle k mezinárodním problémům nespočívá  v dosažení předem stanovených cílů, ale ve formulování slov a vět, která jsou správná. Dosažení výsledku je věc druhořadá a Füle tak postupuje dlouhodobě. Dodnes si vzpomínám si na jeho časté návštěvy Kyjeva, úsměvy do televizních kamer a objímání s prezidentem Janukovyčem. A výsledek těchto diplomatických misí? Anšlus Krymu, válka na východě Ukrajiny, destabilizace a vojenské ohrožení Evropy. Taková má být politika sousedství EU?

Na zájem české veřejnosti o budoucí  vývoj na Ukrajině reaguje Česká televize mnoha pořady a nezbývá než si přát kvalitnější experty na obrazovce. Zmíněná nedělní debata odhalila  i problémy personální a to na nejvyšších místech  České republiky i v Evropské unii. Není snad varující, že u prezidenta ČR pracuje člověk, který s nezastřeným cynismem vysvětluje agresivitu Ruska jako realitu a omlouvá ji tím, že Rusko už je zkrátka takové? A k tomu ještě v odcházející Evropské komisi sedí komisař, který by nejspíš dříve obrostl mechem, než by projevil  akceschopnost. Řeči o evropských hodnotách na Rusko neplatí, což Füle, jako absolvent Moskevského státního institutu mezinárodních vztahů v letech 1981 – 1986, jistě zná.

Revue Politika 10/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse