Neutralita se nevyplácí

Jaroslav Pešek | 12. 12. 2014

Poslat do Kindlu

---

Český prezident Miloš Zeman se zapojil do evropské diskuse o tom, co by měla Ukrajina dělat ve vztazích s Ruskou federací a doporučil, aby zvolila metodu finladizace. Tohle  cizí slovo znamená vzdát se státní suverenity v oblasti zahraniční politiky a obrany za příslib zachování národního státu, míru a pokorného obchodu se sousední velmocí. Finové  však slovo finlandizace považují za urážku, neboť opomíjí fakt, že Finsko se Rusku úspěšně bránilo se zbraní v ruce.

Doporučení prezidenta Miloše Zemana je stejně jako mnohá jiná více provokací než realistickou radou. Pro Ukrajince musí být velmi obtížné přijímat podobné rady od prezidenta státu, který se nebránil okupaci nacistického Německa v roce 1938-1939, ani proti invazi Sovětského svazu v roce 1968. Přitom Česká republika  má dvojnásobek obyvatel než pětimilionové Finsko.

Česká společnost je ve věci agresivity Ruska a hodnocení situace v Ukrajině značně rozpolcená, což se ukázalo i při nedávných pražských protestech proti chování českého prezidenta. Část obyvatel se ještě definitivně nezbavila sovětského pojetí „internacionální pomoci“ a nepřivykla dostatečně pevně k faktu, že Sovětský svaz už neexistuje a Ukrajina je   již 24 let suverénním státem. Zároveň se ukazuje, že všeobecné povědomí o specifikách, mentalitě a problémech ukrajinského národa je v Česku na nízké úrovni. Žije a pracuje zde  kolem 200 tisíc Ukrajinců a jsou nejpočetnější národnostní menšinou, což vyvolává zejména v dělnických profesích obavy ze ztráty zaměstnání v důsledku levnější ukrajinské pracovní síly konkurence. Celkem vzato oba národy jsou si oba národy velmi blízké, ale to neznamená,že není co zlepšovat především ve vzájemném poznávání prostřednictvím masových sdělovacích prostředků a za pomoci expertů obou zemí.

Uplynul rok od  demonstrací na ukrajinských náměstích za podepsání Asociační smlouvy s EU a zastánci evropské orientace země zvítězili. Asociace je podepsána a ratifikována, uskutečnily se prezidentské a parlamentní volby a Ukrajinci prokázali schopnost nejen si demokraticky vládnout, ale také bránit svou vlast před agresí sousední velmoci a separatistů. Ukrajina nepotřebuje rady, ale efektivní pomoc. A v čem by měla spočívat? Ve vzájemně výhodné spolupráci podnikatelů, investorů, obchodníků, vědců i politiků ze zemí EU a Ukrajiny. Měl by být zpracován komplexní program podpory a využití ukrajinských reforem v evropském kontextu. Je přece jasné, že  ekonomicky úspěšná a sociálně stabilní Ukrajina je předpokladem prosperity a rozvoje celé Evropy. A navíc také nepřehlédnutelným příkladem a motivací pro další země bývalého SSSR.

V těchto dnech se ukrajinský parlament připravuje projednat velmi důležité dokumenty, které budou znamenat faktické ukončení neutrality, která se neosvědčila. Tváří v tvář vydírání a zastrašování z Moskvy budou ukrajinští poslanci formulovat dokumenty, jejichž cílem je členství v NATO a podíl Ukrajiny na evropské kolektivní bezpečnosti.

S tím samozřejmě souvisí ukončení členství Ukrajiny v organizacích, které brání její integraci s Evropskou unií. Na konkrétních obrysech rovněž začíná nabírat plán zajištění neprodyšnosti dva tisíce kilometrů dlouhé hranice s Ruskou federací vybudováním signalizační a ženijní stěny.

Zajímavé postřehy má v této souvislosti ruský politolog Dmitrij Oreškin :

„V. Putin uvěřil, že Západ je slabý, zbabělý a lakomý a kvůli závislosti na dodávkách nafty a zemního plynu „spolkne“ anexi Krymu a válku na východě Ukrajiny tak, jako „spolknul“ vojenskou agresi Ruska v Abcházii a Jižní Osetii v roce 2008.“

„V. Putin uvěřil zprávám o  náladách většiny obyvatel východní Ukrajiny, údajně podporujících spojení s Ruskem. Situace však jednoznačně ukazuje, že ti, kteří jej tak zkresleně informovali, mohli mít skrytý záměr vtáhnout Rusko do ozbrojeného konfliktu. Ano, východ Ukrajiny nemá rád Západ a také nemá rád Kyjev, ale spojit se s Ruskem, to obyvatelé nechtějí. Požadovali jen více pravomocí a samostatnosti a nikoliv odtržení od Ukrajiny.“

„V. Putin uvěřil, že jeho lidé v SBU (Služba bezpečnosti Ukrajiny) a v ukrajinské armádě mohou plně kontrolovat situaci. S Krymem mu to vyšlo a tak se domníval, že Ukrajina nebude schopna bránit své území. Další postup separatistů s podporou ruské armády do nitra Ukrajiny však vyžaduje seriózní vojenské nasazení s velkým množstvím obětí také mezi ruskými bojovníky.“

Takové riziko si Moskva jen velmi těžko může dovolit. Konflikt by se totiž snadno mohl přenést  na území Ruska, které má svých separatistů více než dostatek.

Revue Politika 12/2014

Poslat do Kindlu

---

Diskuse