Miloš Zeman

Narušení hlavního proudu

Populisté na koni, tradiční strany na ústupu a nezastavitelný prezident

Ondřej Šlechta | 29. 10. 2013 | Poznámky k událostem

Snad žádné jiné parlamentní volby nebyly spojeny s tak jednoznačným očekáváním. Kolaps pravice očekával kdekdo, od levicových novinářů až po Václava Klause, který ODS otevřeně popřál výprask. Konečný výsledek občanských demokratů byl skutečně horší než očekávání, TOP 09 si výrazně nepolepšila ani nepohoršila a komunisté potvrdili pozici stabilní síly. Debakl kdysi nejsilnější pravicové strany, nástup Andreje Babiše, úspěch Tomia Okamury a návrat lidovců do Sněmovny však brzy po ohlášení výsledků zastínila zcela jiná událost. Pokus vítězné ČSSD spáchat sebevraždu. celý článek »

Je stabilita na rozbouřeném moři žádoucí?

Miroslav Cvrček | 27. 9. 2013 | Články a komentáře

Diskuzím o přijetí či nepřijetí eura často dominují nejpodivnější paralely, často z námořního prostředí. Eurozóna má být bezpečným přístavem na rozbouřeném moři, palubou, na které stejně chtě nechtě už jsme (a měli bychom se podle toho chovat), hlavním proudem, kterého je třeba se držet. Všechny tyto paralely se více či méně opírají o argumentaci stability. Stabilita, to je klíčové slovo. V souvislosti s eurozónou se opakuje od jejího vzniku stále dokola až do dnešních dnů, kdykoliv potřebuje někdo argumentovat ve prospěch záchranných balíků, vstupu své země či prostě k odvrácení pochybností o úspěchu společné měny. Avšak stabilita sama nabízí při hodnocení eurozóny mnohem plastičtější obraz i více vodítek pro posuzování, zda je dnes euro pro Českou republiku vhodné. celý článek »

Blbec k večeři po česku

Vojtěch Navrátil | 17. 9. 2013 | Poznámky k událostem

České politické spektrum svou fragmentací napravo od sociální demokracie připomíná v překlopené pravolevé podobě dobu zhruba před dvaceti lety. Ve snaze urvat v čase probíhající rekonstrukce českého stranického systému alespoň trochu moci pro sebe vznikly v minulých letech a měsících okolo mnohých ambiciózních jedinců nové politické formace, avšak vzhledem k neočekávanému dřívějšímu datu konání sněmovních voleb se jejich vůdci stali generály bez vojska. A tak jsou kvůli naplnění kandidátek vděčni takřka za kohokoliv, kdo je aspoň trochu známý či se může vykázat alespoň několika členy. Nastala nejhvězdnější hodina v existenci leckterých stran a straniček, o jejichž existenci mělo mnohdy potuchy jen několik insiderů. Už chybí jen novinové inzeráty k náboru kandidátů. Dokonce i autor tohoto textu dostal v půli srpna od severočeského regionálního hnutí Změna mailovou nabídku k možné kandidatuře v jeho dresu. celý článek »

Kdyby raději mlčeli

Hysterické výlevy ODS ani Nečasovi nepomůžou

Vojtěch Navrátil | 2. 8. 2013 | Články a komentáře

Je to už několik týdnů, co policie podnikla „realizaci“ na Úřadu vlády, premiér Petr Nečas podal demisi a rezignoval na post předsedy ODS. Přestože Miloš Zeman jmenoval premiérem namísto Miroslavy Němcové svého vlastního kandidáta Jiřího Rusnoka, zástupci nominálně nejsilnější pravicové strany prakticky vyklidili pole. Mlčeli až do nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu. A nutno dodat, že to bylo pro ně i celou pravici lepší. celý článek »

Ubývání politiky

Jiří Hanuš | 10. 7. 2013 | Poznámky k událostem

Vždycky jsem si myslel, a dokonce to občas i říkal, že politika je pouze jednou z činností, která je v demokratické společnosti vyhrazena především profesionálům, kteří mají jisté vědomosti a schopnosti – například k nim patří schopnost uzavírat kompromisy. Představu, že by politicky aktivní měli být stále jaksi všichni občané, jsem odkazoval a stále ještě odkazuji do říše socialistické utopie. V této koncepci by si měli také samotní politikové hlídat „své hřiště“ a stále přesvědčivě předvádět, že jsou odborníky v oblastech, kde my ostatní jsme jen laiky. celý článek »

Rusnokově jmenování se dalo předejít

Vojtěch Navrátil | 27. 6. 2013 | Poznámky k událostem

V české politice je zvykem, že opozice odmítá návrhy vládních stran na vylepšení postavení vlády v mocenském trojúhelníku vláda – parlament – prezident, aby je po vstupu do Strakovy akademie sama neúspěšně předkládala jako řešení. Jeden takový mohl být řešením i v aktuálním sporu sněmovní většiny s prezidentem Milošem Zemanem o jmenování nástupce premiéra Petra Nečase, který je obecně sporem s ambicemi utvářet kabinety bez ohledu na vůli Sněmovny a politických stran. celý článek »

Neodsuzujme Zemanův volební systém

Jan Kubalčík | 31. 5. 2013 | Poznámky k událostem

Důvěru v politiku může vrátit jen takové opatření, které přesvědčí voliče, že bude-li usilovat o výměnu těch, ze kterých je tak frustrován, může se mu to skutečně podařit. celý článek »

Nekladeč věnců

Stanislav Balík | 21. 5. 2013 | Poznámky k událostem

Jen málokdo si asi uměl představit, na jak široké paletě příkladů ukáže prezident republiky během pouhých sedmdesáti dní svého pětiletého mandátu, jak nemístné bylo odbývání rozsahu jeho pravomocí souslovím „kladeč věnců“ a naopak jak místné byly obavy odpůrců přímé volby ohledně zvýšení napětí v politickém systému a ve společnosti celkově. celý článek »

Dvě židle pro Putnu

Jan Frank | 21. 5. 2013 | Poznámky k událostem

Problém presumptivního profesora Putny připomíná pořekadlo o sezení na dvou židlích. Tento muž je jedním z mála českých akademiků, který je veřejnosti dobře znám jako určitá společenská veličina. Vzato obecně, nejspíše za to může jeho dlouhodobá praxe neotřelého komentátora, mediální zdatnost (zcela evidentní exhibicionismus) a zřejmě i určité nadakademické ambice. Vlajkovou lodí Putnovy dlouhodobé image je přitom snaha o smír mezi homosexualitou a katolicismem. Příznivci jmenování Martina C. Putny profesorem jsou toho názoru, že hodnost profesora je úzce akademickou otázkou. Naproti tomu ale stojí argument, že být profesorem (generálem nebo hokejovým kapitánem) je zároveň závazkem důstojnosti. celý článek »

Miloš Zeman a Rusko

Ondřej Šlechta | 20. 5. 2013 | Články a komentáře

Poslední dobou se u nás rozšířil názor, že zvolením Miloše Zemana prezidentem ČR se vytvořily příznivé podmínky pro otočení geopolitického kormidla východním směrem. Podle mnohých se navíc atlantický směr zahraniční politiky země začal dostávat do defenzivy již dříve, minimálně úmrtím Václava Havla. celý článek »