Jiří Paroubek

Ovlivňuje velikost vlády její trvanlivost?

Vojtěch Navrátil | 8. 1. 2014 | Poznámky k událostem

Zástupci ČSSD, ANO a KDU-ČSL se po dvou měsících od voleb dohodli na programu, rozdělení ministerských postů i počtu členů vlády. Nakonec jich má být sedmnáct. Při jednáních padlo mnoho silných slov o tom, kolik vládních postů voliči jednotlivým stranám přiřkli, kolik by měla mít exekutiva členů či co je to „důstojné zastoupení ve vládě“. Není proto od věci si připomenout, jak početné byly vlády v minulosti, jakou měly trvanlivost a jaké postavení v nich jednotlivé strany zaujímaly. celý článek »

Návrat vázaných mandátů?

Vojtěch Navrátil | 7. 8. 2013 | Poznámky k událostem

Jednou z prvních a nepříliš pozitivních věcí, na kterou člověk natrefí, když se rozhodne studovat fungování parlamentarismu za první republiky, je neústavní vázanost poslaneckého mandátu a existence volebního soudu. Poslanec před volbami podepsal nedatovanou bianko rezignaci, na niž se pak, pokud se znelíbil své straně či se s ní jinak rozešel, pouze doplnilo datum a poslanec byl zbaven mandátu. I dnes se čas od času něco takového stane. O mandát krajského zastupitele za Severočechy.cz přišel v Ústeckém kraji místostarosta Žatce Jan Novotný, jenž odmítal povolební spolupráci s KSČM. Jak ale pro server Týden.cz naznačil předseda sociálnědemokratického poslaneckého klubu Jeroným Tejc, v případě levicové ústavní většiny po příštích sněmovních volbách by se cosi obdobného mohlo v institucionalizované podobě do českých politických reálií navrátit. celý článek »

Kocovina „postantiparoubkovské“ pravice

Vladimír Hanáček | 15. 6. 2012 | Články a komentáře

Mnozí čeští i zahraniční političtí analytici se v uplynulých dvaceti letech opakovaně vyjadřovali k původu a myšlenkovým zdrojům politické pravice v postkomunistických zemích střední Evropy. Zejména v českých poměrech je teze o nepůvodnosti pravicové doktríny, pokud jde o ideová východiska praktické politiky, navýsost relevantní. Za úspěchem konceptu pravicové politiky po roce 1989 v ČR stojí nejen konkrétní programová báze, která znamenala scénář reálné cesty ekonomické transformace a obnovu českého hospodářství na tržních principech, ale také celý soubor obecně hodnotových, mentálních i sémantických obsahů, které zaznamenaly obrovskou expanzi ve veřejném prostoru s ohledem na skutečnost, že v politickém diskurzu se tradiční pojmy západní Nové pravice (New Right) staly v českých podmínkách ztělesněním ideální alternativy vůči realitě reálného socialismu, s nímž značná část společnosti hodlala zúčtovat. Tak začal být např. pojem „privatizace" chápán jako dokonalá antiteze „zestátňování", pojem „trh" se stal antitezí centrální direktivy, pojem „deregulace" protikladem centrální kontroly, ba co víc, přívlastek „veřejný" začal být chápán jako analogie socialistického kolektivismu - a apoteóza přívlastků „soukromý" a „individuální" doznala výrazného rozšíření. Z těchto kriticky téměř nijak nereflektovaných sémantických obsahů pak vyrůstají kontury, v nichž je užíváno tradičních pojmů „levice" a „pravice" v hodnotovém schématu, který politolog Herbert Kitschelt s jistou dávkou zjednodušení označil jako pravicoví libertariáni a levicoví autoritariáni. celý článek »

Staré vs. nové strany

Ne každá změna musí být k lepšímu

Stanislav Balík | 16. 1. 2012 | Články a komentáře

Častým tématem novinových komentářů i politologických výzkumů se po volebním roce 2010 stal střet starých a nových politických stran. Zdálo se, že zvláště na komunální úrovni dochází k tzv. kartelizaci, tedy že se staří raději spojí spolu, a to bez ohledu na ideové zaměření, než by spolupracovali s neznámými novými. Není úplně důležité, zda to tak bylo, či nikoli - koneckonců výzkumy ukázaly, že to tak jednoznačné není. Každopádně jsme si, možná trochu z pohodlnosti, na tuto optiku zvykli. Teď to ale mnohem spíš vypadá, že rok 2012, umocněný hrozící ekonomickou krizí, se ponese ve znamení souboje nových mezi sebou - a to nejen těch „starých nových", ale i „nových nových", případně „starých nových" s „novými novými". Jednoduše řečeno TOP 09 s VV, Paroubkových národních socialistů s Babišovým ANO 2011, případně libovolné kombinace výše zmíněných doplněné ještě o Bobošíkové Suverenitu, Zemanovce a další. celý článek »

ČSSD: Směr Paroubek, či Blair?

Mezi blairovským pojetím zodpovědné levicové politiky a krajně levicovým populismem

Jakub Janda | 21. 1. 2011 | Články a komentáře

Po tvrdém paroubkovském období přišel tichý, nevýrazný podzim. Bohuslav Sobotka sice slavil vítězství v komunálních volbách, ovšem v kontrastu předvolebních hesel o demontáži kmotrů s následným uzavíráním velkých koalic moc kredibility nezískal. celý článek »

Témata Nečasovy vlády se na pravici diskutovala už v roce 1996…

Ondřej Šlechta | 16. 11. 2010 | Rozhovory

...říká v rozhovoru Lubomír Kopeček, docent politologie z brněnské Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a autor nedávno vydané knihy Éra nevinnosti. Česká politika 1989-1997. celý článek »

Postparoubek

Ondřej Šlechta | 18. 6. 2010 | Články a komentáře

Jiří Paroubek kdysi sliboval, že socialistické reformy prosadí třeba s Marťany. Vzhledem k výsledku voleb se nabízí parafráze: volby sice vyhrál, ale svůj program může jít ČSSD prosazovat akorát tak na Mars. Teď je pryč, a i když ještě nějakou dobu bude poslancem a nenechá si ujít příležitost tepat do vlády, nastala doba po Paroubkovi. Může se to zdát pozitivní v tom, že volby byly pro českou levici velkou fackou. Otázkou dneška ale zůstává, zda budou středopravicové síly, které dosud těžily téměř výhradně ze statusu antiparoubkovské opozice, schopny nabídnout nové myšlenky. celý článek »

Paroubek se porazil sám

Josef Mlejnek jr. | 2. 6. 2010 | Poznámky k událostem

Česká republika určitě nezažila paradoxnější volby. Vítězní sociální demokraté de facto dopadli jak sedláci u Chlumce, zatímco ODS s nejhorším volebním výsledkem ve svých dějinách začíná sestavovat vládu. A to se stranami, jež by se jako jediné daly označit za vítěze voleb, tedy s TOP 09 a Věcmi veřejnými. celý článek »

Krize české politiky a její skutečná příčina

František Mikš | 29. 4. 2010 | Články a komentáře

Jako člověku, který byl mnoho let šéfredaktorem časopisu zabývajícího se politikou, se mi tento text nepíše snadno. Vždy jsme se v měsíčníku Proglas, později v Revue Politika a také nyní v časopisu Kontexty stavěli proti paušálním odsudkům politiků, útokům na politické strany, hledání třetích cest nepolitické politiky, hospodskému i intelektuálskému tlachání o tom, jak jsou politici hloupí a stranická politika zkorumpovaná. Snažili jsme se ukázat, jak politika funguje či jak by fungovat měla, že má být především střetem idejí, transparentní arénou k prosazování zájmů a také půdou pro hledání kompromisů, byť se nám vždy nemusejí líbit. Náš pohled na stranickou politiku byl realistický, obhajovali jsme její pozitivní funkci navzdory občasným negativním jevům, které k ní nepochybně patří. Dnes je však bohužel stále více zřejmé, že česká politika svoji funkci přestává plnit a negativní tendence v existujících politických stranách převládají. Při pohledu na úroveň většiny politiků, a především jejich motivaci pro „dělání" politiky, člověk stěží potlačuje pocit znechucení. Tak až sem jsme dospěli po dvaceti letech svobody?¹ celý článek »

ODS a konzervatismus

Jan Frank | 23. 4. 2010 | Poznámky k událostem

Mirek Topolánek prý nebyl dost konzervativní, proto padl. O ODS uvažoval takto: „My víme, kým jsme. Víme, že spojujeme všechny tři hlavní proudy pravicového, nesocialistického myšlení. Jsou mezi námi konzervativci, liberálové i křesťanští demokraté. Je to genetická výbava, která zaručuje, že nikdy nepodlehneme žádnému z módních a ve své podstatě vždy levicových trendů." Teď je pryč, zůstává ale implicitní očekávání, že inovovaná ODS konzervativním maximám dostojí lépe než v jeho éře. Nálepku konzervativnosti ODS doposud neupírali ani novináři, zřejmě vcelku konzervativní, neboť tím, kdo vystupuje jako nová konzervativní síla bez adjektiv, je TOP 09. Jednou věcí jsou ale politologická šuplata, druhou debata o tom, co moderní konzervatismus znamená, a třetí to, zda vůbec může uspokojovat stranu zvyklou získávat ve volbách ne méně než 25 % hlasů. celý článek »