Ústava ČR

Návrat vázaných mandátů?

Vojtěch Navrátil | 7. 8. 2013 | Poznámky k událostem

Jednou z prvních a nepříliš pozitivních věcí, na kterou člověk natrefí, když se rozhodne studovat fungování parlamentarismu za první republiky, je neústavní vázanost poslaneckého mandátu a existence volebního soudu. Poslanec před volbami podepsal nedatovanou bianko rezignaci, na niž se pak, pokud se znelíbil své straně či se s ní jinak rozešel, pouze doplnilo datum a poslanec byl zbaven mandátu. I dnes se čas od času něco takového stane. O mandát krajského zastupitele za Severočechy.cz přišel v Ústeckém kraji místostarosta Žatce Jan Novotný, jenž odmítal povolební spolupráci s KSČM. Jak ale pro server Týden.cz naznačil předseda sociálnědemokratického poslaneckého klubu Jeroným Tejc, v případě levicové ústavní většiny po příštích sněmovních volbách by se cosi obdobného mohlo v institucionalizované podobě do českých politických reálií navrátit. celý článek »

Jaký volební systém pro Českou republiku?

Michal Kubát | 3. 7. 2013 | Analýzy a studie

V České republice dlouhodobě pozorujeme slabost výkonné moci, jež je mj. zapříčiněna nevhodnou podobou stranického systému, který je relativně fragmentovaný a především značně ideologicky polarizovaný. Samotné politické strany jsou vnitřně nesourodé. Volební systém nenapomáhá dostatečně vytváření většin v Poslanecké sněmovně. Důsledkem toho všeho jsou menšinové vlády (1996–2002, 2006–2007, 2007–2009), politicky nesourodé koalice pravicových a levicových stran (2002–2006), vlády postavené na kontroverzních základech (opoziční smlouva 1998–2002), vlády vzniklé na základě minimální převahy jednoho poslance (2002, 2004, 2005), různé polopolitické či kvaziúřednické vlády (1998, 2009–2010). To vše vede k permanentní neakceschopnosti a nestabilitě českých vlád. V letech 1993–2012 měla Česká republika 11 vlád a 9 premiérů. Průměrná délka trvání českých vlád je necelých 23 měsíců. V letech 2006–2009, tj. během pouhých dvou let, čelila česká vláda 5 (!) hlasováním o vyslovení nedůvěry, přičemž poslední z března 2009 se jí stalo osudným, a to uprostřed českého předsednictví Evropské unie. A tak dále. celý článek »

Dvě židle pro Putnu

Jan Frank | 21. 5. 2013 | Poznámky k událostem

Problém presumptivního profesora Putny připomíná pořekadlo o sezení na dvou židlích. Tento muž je jedním z mála českých akademiků, který je veřejnosti dobře znám jako určitá společenská veličina. Vzato obecně, nejspíše za to může jeho dlouhodobá praxe neotřelého komentátora, mediální zdatnost (zcela evidentní exhibicionismus) a zřejmě i určité nadakademické ambice. Vlajkovou lodí Putnovy dlouhodobé image je přitom snaha o smír mezi homosexualitou a katolicismem. Příznivci jmenování Martina C. Putny profesorem jsou toho názoru, že hodnost profesora je úzce akademickou otázkou. Naproti tomu ale stojí argument, že být profesorem (generálem nebo hokejovým kapitánem) je zároveň závazkem důstojnosti. celý článek »

Myšlenka evropského občanství je nebezpečná

Johana Typoltová | 11. 3. 2013 | Rozhovory

„Měli bychom přijímat jen tolik cizinců, kolik můžeme integrovat," říká v rozhovoru o české imigrační politice senátor Tomáš Grulich, historik a expert na migraci. celý článek »

Nectnost neuměřenosti

Pokud mají být velezradou Senátem uváděné důvody, co nastane, až přijde něco vážnějšího?

Stanislav Balík | 6. 3. 2013 | Poznámky k událostem

Podáním žaloby na prezidenta republiky vrcholí jedna z nejtrapnějších epizod posledních let, nazvěme ji hon na Klause. Senát poprvé využil toto své oprávnění - či spíše doslova v posledních minutách si užil chvíle na mediálním výsluní. Od pátku už pro žalobu totiž nebude nutný pouze souhlas Senátu, ale i Poslanecké sněmovny, navíc se zvýší kvorum, takže by osmatřicet senátních hlasů z osmašedesáti nestačilo. Přirozeně - změna má logiku ve změně způsobu prezidentské volby, přesto senátní konání v posledním prezidentském Klausově týdnu by bylo k smíchu, kdyby nebylo k pláči.
celý článek »

Ústavní galimatyáš na pokračování

Několik poznámek k ústavní novele plánující zavedení konstruktivního vyjádření nedůvěry

Vlastimil Havlík | 21. 11. 2012 | Články a komentáře

Je 24. březen 2009. Na programu jednání schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je jediný bod: návrh na vyslovení nedůvěry druhé vládě Mirka Topolánka. Přestože se jedná v tomto období již o pátý pokus opozice kabinet svrhnout, nedávné spory uvnitř Občanské demokratické strany a Strany zelených dávají tušit, že tentokrát se nemusí jednat o rutinní a pro opozici předem prohranou záležitost. Potvrzuje to i diskuse, která samotnému hlasování předchází a ze které je zřejmé, že rebelující poslanci nehodlají ze svého kritického postoje vůči vládě - ať už je motivován čímkoli - ustoupit. Poslanci hlasují veřejně, jednotlivě a jmenovitě. V 18:23, kdy došla řada na posledního z rebelujících poslanců, Věru Jakubkovou, je jasno. celý článek »

Bonum Commune: tři úvahy o obecném dobru

Roman Joch | 24. 9. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Konrad Janowski a Michał Łuczewski, jakož i paní Jadwiga Staniszkis, jejíž postřeh zmiňují, trefili hřebík na hlavičku, když problém obecného dobra a možnosti jeho nahlédnutí kladou do těsné souvislosti se sporem mezi filozofickým realismem a nominalismem. Jsem přesvědčen, že mají pravdu a je to přesně tak: je-li pozice filozofického realismu oprávněná, pak objektivní obecné dobro existuje a je poznatelné. Má-li však pravdu nominalismus, objektivní obecné dobro je nemožné, existují jen subjektivní dobra individuální a „obecné" dobrou je jen jejich sumou. celý článek »

Co (ne)může prezident v zahraniční politice?

Názorová jednota všech orgánů státu je možná jen v totalitním režimu

Zdeněk Koudelka | 30. 1. 2012 | Články a komentáře

Výkonná moc je u nás dělena mezi prezidenta a vládu. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, ale jen té její části, která nepřísluší prezidentu republiky. Tato dvouhlavost není jen ve výkonné moci, ale i v zákonodárné, kde se o moc dělí Poslanecká sněmovna se Senátem, a v soudní, kde vedle Ústavního soudu působí Nejvyšší soud spolu s Nejvyšším správním soudem. Jako se Poslanecká sněmovna nemůže zmocnit pravomocí Senátu ani Ústavní soud by se neměl zmocnit kompetencí Nejvyššího soudu. Též ústavních práv prezidenta se nemůže zmocnit vláda. celý článek »

Pár slov k výročí ODS

Aleš Dvořák | 8. 4. 2011 | Poznámky k událostem

V dubnu uplyne dvacet let od založení ODS, naší jediné vlivné a společensky ukotvené pravicové strany od konce druhé světové války. Podtrhuji slova jediné vlivné a ukotvené, neboť patří mezi základní úspěchy ODS, že se jí podařilo získat a udržet oba přívlastky zároveň. Ostatní pravicová uskupení buď nikdy nedosáhla měřitelného vlivu, nebo nepřežila výměnu osobností zakladatelů ve vedení či jedno volební období ve vládě. Situace, v níž se strana v čase svého jubilea nachází, bude nepochybně příležitostí k mnoha úvahám. Na jedné straně bude poukazováno na vládní angažmá v koalici, která se opírá o nevídaně silnou parlamentní většinu, vykazuje mnohem menší ideovou nesourodost než předchozí koalice a nepostrádá jistý reformní étos. Na straně druhé bude rozebírán historicky nejslabší volební výsledek v loňských sněmovních volbách, setrvalá myšlenková matnost a rozpačité názorové tápání. Právě poslední uvedené charakteristiky jsou podle mého problémem nejvyšší důležitosti, od něhož se ostatní, včetně odlivu voličů, odvíjejí. celý článek »

Přímá volba prezidenta

Jak, kým… Nebo vůbec ne?

Vlastimil Havlík | 31. 1. 2011 | Analýzy a studie

Za posledních přibližně patnáct let jsme si už zvykli, že čas od času se ve veřejné diskusi objeví hlasy volající po zavedení přímé volby prezidenta. Hlasy jsou to někdy důrazné (zejména v období posledních dvou voleb hlavy státu), v řadě případů dokonce přetavené ve více či méně detailní (a více či méně povedené) návrhy změn Ústavy ČR. Po nástupu vlády Petra Nečase a jasně stanoveném cíli vlády přenést volbu prezidenta z parlamentu na občany se zdá být více než kdy jindy pravděpodobné, že v brzké době čeká Českou republiku prozatím největší zásah do konstelace politického systému od rozpadu federace. celý článek »