levice

Bez manuálu k volbám nechoďte

Krajské volby ukázaly, že kroužkování má smysl jen za určitých okolností

Vojtěch Navrátil | 8. 11. 2012 | Články a komentáře

Možnost udělovat v krajských volbách kandidátům preferenční hlasy neměla až do letošních voleb valného významu. Kvůli vysoké desetiprocentní hranici hlasů, jež kandidáti museli získat, napomáhaly ke zvolení jen zhruba setině krajských zastupitelů z celkového počtu 675. Po jarní novele volebního zákona, která snížila potřebné kvorum na polovinu, se šance kandidátů na nevolitelných místech poskočit na kandidátkách výrazně zvýšily. Přesto se, jak jsem před volbami prognózoval, žádné pokračování „kroužkovací revoluce" sněmovních voleb z roku 2010 nekonalo. celý článek »

„Demokraté odmítají model převzatý z románů Ayn Rand“

S Igorem Lukešem o nadcházejících prezidentských volbách v USA

Jakub Janda | 5. 11. 2012 | Rozhovory

celý článek »

Jak politicky napravit český parlamentarismus?

Michal Kubát | 4. 11. 2012 | Články a komentáře

V poslední době jsme u nás svědky mnoha debat o krizi české politiky. Obecně se dá říci, že buď se mluví o krizi politiky jako takové, nebo jsou zmiňovány různé konkrétní (neblahé) jevy, se kterými se v České republice setkáváme. Rozličným fenoménům české politiky je přitom věnována různě intenzivní pozornost. Některé aspekty jsou silně medializované, a tedy diskutované (typicky korupce v politice), jiným otázkám je věnována relativně menší pozornost. Zdá se mi, že neoprávněně podceňovaným tématem české politické diskuse je podoba a fungování našeho parlamentarismu, a to především v politických a publicistických kruzích. Je to o to zarážející, že problematické fungování českého parlamentního režimu není vůbec žádnou novinkou. celý článek »

Tradice a pokrok aneb obtíže Evropanů s řešením problémů

Jacek Kloczkowski | 29. 10. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Pády do nesnází a pokusy z nich vybřednout - tím je trvale určován životní rytmus Evropanů.¹ Tímto neblahým sklonem je vina hlavně zásadní nedokonalost lidské přirozenosti v intelektuálním a mravním ohledu, přičemž na existenci tohoto zcela zřejmého omezení se znepokojivě snadno zapomíná. Nedostatek pokory před realitou je příznačný hlavně pro stoupence pokroku - jakobíny, komunisty, levicové euronadšence atd. Svět kolem nás chtějí neustále proměňovat, a nezvažují, zda vizi, jakou mají o jeho podobě, lze skloubit se zvyklostmi a potřebami společenství, jejichž život chtějí podle vlastního uznání přeorat. Další a další politická, společenská a kulturní pozdvižení mobilizují konzervativně orientované Evropany k odporu a k obhajobě tradice. Je jen málo procesů, které by podstatu evropské politiky několika uplynulých staletí ovlivňovaly stejně hluboce a byly by tak bohatým zdrojem neustálého intelektuálního kvasu. Ani nejbližší budoucnost na tom podle všeho nic nezmění. celý článek »

Bývalý poradce Klause: ODS chce být statickým terčem

S Tomášem Haasem o rebelii uvnitř ODS, vnitrostranické krizi a důvodu úpadku velkých stran

Jakub Janda | 15. 10. 2012 | Rozhovory

celý článek »

Práva versus právo

Bronisław Wildstein | 5. 10. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

V současné podobě Evropské unie můžeme vidět takřka uskutečněnou právnickou a úřednickou utopii. Právnickou, což neznamená právní. Každý neduh se léčí další - většinou s právem zaměňovanou - regulací, přičemž právníci se mění v lékaře naší neduživé reality v poslední instanci. Tudíž v suveréna postdemokratického systému. celý článek »

Bonum Commune: tři úvahy o obecném dobru

Roman Joch | 24. 9. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Konrad Janowski a Michał Łuczewski, jakož i paní Jadwiga Staniszkis, jejíž postřeh zmiňují, trefili hřebík na hlavičku, když problém obecného dobra a možnosti jeho nahlédnutí kladou do těsné souvislosti se sporem mezi filozofickým realismem a nominalismem. Jsem přesvědčen, že mají pravdu a je to přesně tak: je-li pozice filozofického realismu oprávněná, pak objektivní obecné dobro existuje a je poznatelné. Má-li však pravdu nominalismus, objektivní obecné dobro je nemožné, existují jen subjektivní dobra individuální a „obecné" dobrou je jen jejich sumou. celý článek »

Anonymní tomisté

Když obecné dobro naráží na praktickou politiku

Konrad Janowski, Michał Łuczewski | 11. 7. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Obecné dobro bylo po staletí něčím samozřejmým. I když nebylo nikde k nalezení, nikdo nezpochybňoval, že přece jenom někde existuje. Klasická i křesťanská tradice říkaly jedním hlasem: cílem lidského života je dobro, které stojí jak nad dobrem jedince, tak nad úhrnem takovýchto dober. Osvícenství, které v mnoha ohledech odkaz Athén a Jeruzaléma opustilo, v této věci nejenže nic nezměnilo, ale naopak učinilo obecné dobro - vedle obecné vůle a demokratické metody - jedním ze tří pilířů své koncepce politiky. Jean-Jacques Rousseau pouze přizpůsobil staré koncepce novým podmínkám. Teprve 20. století začalo pojem „obecného dobra" dekonstruovat, přičemž v duchu Josepha Schumpetera poukazovalo na základní problém s jeho definicí i na jistou absenci realismu (reálná politika přece - jak všichni víme - o obecné dobro nijak neusiluje). celý článek »

Bez emocí k vlastnímu státu nemůžeme pociťovat žádný pozitivní vztah ani k EU

Jan Frank | 29. 6. 2012 | Rozhovory

Profesor Miroslav Novák v exkluzivním rozhovoru pro Revue Politika poodhaluje své názory na Václava Havla a Václava Klause, naznačuje, co to znamená být politologem a k čemu je vlastně politologie dobrá, co nám může pomoci zbavit se korupce a jakým směrem se bude v dohledné době ubírat evropská integrace. celý článek »

Kocovina „postantiparoubkovské“ pravice

Vladimír Hanáček | 15. 6. 2012 | Články a komentáře

Mnozí čeští i zahraniční političtí analytici se v uplynulých dvaceti letech opakovaně vyjadřovali k původu a myšlenkovým zdrojům politické pravice v postkomunistických zemích střední Evropy. Zejména v českých poměrech je teze o nepůvodnosti pravicové doktríny, pokud jde o ideová východiska praktické politiky, navýsost relevantní. Za úspěchem konceptu pravicové politiky po roce 1989 v ČR stojí nejen konkrétní programová báze, která znamenala scénář reálné cesty ekonomické transformace a obnovu českého hospodářství na tržních principech, ale také celý soubor obecně hodnotových, mentálních i sémantických obsahů, které zaznamenaly obrovskou expanzi ve veřejném prostoru s ohledem na skutečnost, že v politickém diskurzu se tradiční pojmy západní Nové pravice (New Right) staly v českých podmínkách ztělesněním ideální alternativy vůči realitě reálného socialismu, s nímž značná část společnosti hodlala zúčtovat. Tak začal být např. pojem „privatizace" chápán jako dokonalá antiteze „zestátňování", pojem „trh" se stal antitezí centrální direktivy, pojem „deregulace" protikladem centrální kontroly, ba co víc, přívlastek „veřejný" začal být chápán jako analogie socialistického kolektivismu - a apoteóza přívlastků „soukromý" a „individuální" doznala výrazného rozšíření. Z těchto kriticky téměř nijak nereflektovaných sémantických obsahů pak vyrůstají kontury, v nichž je užíváno tradičních pojmů „levice" a „pravice" v hodnotovém schématu, který politolog Herbert Kitschelt s jistou dávkou zjednodušení označil jako pravicoví libertariáni a levicoví autoritariáni. celý článek »