„Demokraté odmítají model převzatý z románů Ayn Rand“

S Igorem Lukešem o nadcházejících prezidentských volbách v USA

Republikán Mitt Romney se postaral asi o největší průlom v dosavadním vedení kampaně, když v srpnu oznámil jméno svého případného viceprezidenta. Obecně se soudí, že americké prezidentské volby vyhraje ten, kdo prosadí do agendy kampaně své téma. Romney mluví o skomírající ekonomice, a proto si za potenciálního viceprezidenta vybral ekonomického experta strany. Udělal dobře?

To je otázka. Máte pravdu, že Romney mluví o ekonomice, která skomírá, protože Obama prý oběma rukama rozdává veřejné prostředky lenochům, zatímco on, Romney, je solidní manažer, který celý život buduje firmy, vytváří pracovní příležitosti a funguje jako lokomotiva společnosti. Romney o sobě tvrdí, že je mužem činu, zatímco Obama vstupuje do veřejného prostoru pouze jako dogmatický tlučhuba. Paul Ryan dostal za úkol tenhle popis politické scény vtloukat do hlavy voličům.

Klasický ideologický spor mezi pravicí a levicí se mediálně rozhořel naplno, když Obama vysvětloval, jak úspěšní podnikatelé stojí na ramenou společnosti a vděčí jí za svůj úspěch, zatímco Romney se do prezidenta opřel, že upírá zásluhy jednotlivcům. Opravdu toto „slovíčkaření" Američané vnímají citlivě?

Nejsem si jist, zda jde jen o slovíčkaření. Jde o zásadní věci. Demokraté odmítají model převzatý z románů Ayn Rand, v nichž pár velesilných individualit z ničeho a vlastní pílí, talentem a odvahou buduje hodnoty, zatímco ostatní čekají, co si urvat z veřejného majetku a jak tu krádež (pomocí dogmatických lží) přejmenovat na dobročinnost. Kandidáti za Demokratickou stranu naopak argumentují tím, že někdo pro randovské podnikatele (člověka napadá Steve Jobs) udělal základní vědecký výzkum, vymyslel jeho praktickou aplikaci a postavil dálnice a železnice, po nichž se zboží převáží na trhy. Pak je tu policie, která výrobce a jejich produkty chrání, nebo soudy, které řeší pře mezi stranami. Zkrátka že už dávno nežijeme „in natura", ale že jeden druhému dlužíme už jen proto, že jsme lidé.

Romney při své zahraniční cestě do Británie, Izraele a Polska udělal několik diplomatických přešlapů. Vnímal to v USA někdo?

Vnímali to všichni. Romney je v tomhle podobný Bushovi: dokáže říct překvapivě nevhodné věci v tu nejhorší možnou chvíli. Po jeho návratu z ciziny pak totéž pokračovalo doma, když prohlásil, že se vůbec nebude snažit o hlasy 47 procent Američanů. Ti prý neplatí federální daně a nebudou pro něho, podnikatele Romneyho, hlasovat za žádných okolností. První problém je v tom, že k číslu 47 se dostaneme, když do něj započítáme jednak chudé, jejichž příjmy nedosahují výše, od níž se daň uvaluje, a jednak miliony vojáků a studentů a mnohé penzisty. Druhým problémem je, že mnozí lidé často hlasují proti vlastním ekonomickým zájmům. Například bohatí voliči rutinně hlasují pro kandidáty, kteří slibují vyšší daně, a naopak chudí často dávají své hlasy nejkonzervativnějším politikům. Romney tak vlastně napadl svou základnu. A třešničkou na dortu bylo zjištění, že sám Romney platí daň ve výši pouhých 14 procent (většina ostatních platí mnohem vyšší daň) a že má navíc účty ve Švýcarsku nebo na různých exotických ostrovech.

V roce 2008 byla Evropa poblouzněna Barackem Obamou. I aktuální průzkumy ukazují velký příklon ke kandidátovi demokratů. Zároveň je však politika amerického prezidenta vůči Evropě považována za velké zklamání. Část analytiků vnímá, že po podepsání dohody Nový START v dubnu 2009 s Ruskem na Evropu takřka zapomněl a například skrz NATO seškrtal větší americkou účast na protiraketovém deštníku v Evropě. Byl to z jeho strany logický krok?

S názorem, že Obama „zapomíná" na Evropu, nemohu souhlasit. Všichni ve Spojených státech vědí, že pokud bude Evropská unie v ekonomickém útlumu, pocítíme to tady všichni. Pokud ale máte na mysli především zapomínání na Rusko, máte asi pravdu. Ale co má Obama se současným Ruskem dělat? Putin se chová jako Mussolini a jen čeká na příležitost, jak skórovat před domácím publikem, když Západ a/nebo Ameriku ponižuje. A přitom je Rusko zemí na pokraji demografické katastrofy. A pokud jde o protiraketový systém ve střední Evropě, jeho kolaps byl předvídatelný, už jen proto, že za současného stavu technologie by systém stejně nefungoval. Odstoupení od takového projektu bylo správné a racionální.

Polsko se po devadesátá léta značně orientovalo na Washington, do misí v Iráku i Afghánistánu poskytlo značné množství prostředků i jednotek. Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski však zemi přeorientoval na EU a z úst polského prezidenta jsou dnes slyšet jen nářky; americké vycouvání ze střední Evropy považuje za zradu. Jak je z amerického pohledu vnímána Obamova snaha přenést americký zájem do Asie a Pacifiku?

Obama se rozhodně nepokouší přenést americký zájem do Asie a Pacifiku. K posunu dochází postupně od sedmdesátých let a neděje se tak z rozhodnutí Bílého domu, ale díky japonskému, čínskému, korejskému a dnes též indickému ekonomickému růstu a díky přelivu pracovních příležitostí do zemí v této oblasti. Kdyby továrny v zemích střední Evropy chrlily produkty pro americké konzumenty - od aut a počítačů po hračky a spodní prádlo - určitě by si nikdo ve Varšavě, Praze nebo Budapešti na nezájem Washingtonu nestěžoval. Mimochodem zajímá se Amerika o takové Švýcarsko nebo Lucembursko? A naopak: jistě nechceme, aby střední Evropa vyžadovala tolik amerického zájmu jako Egypt, Izrael, Sýrie, Libanon nebo Somálsko. Sikorského politika vstřícnosti vůči EU je správná. Celá střední Evropa by měla hledat spojence mezi sousedy, ne za Atlantikem. Nemá cenu ponižovat Francii a urážet Německo a pak čekat kompenzaci z Washingtonu.

Existuje vůbec nějaká politika Mitta Romneyho vůči Evropě?

Američané se o Evropu zajímají málo, a to platí napříč společensko-ekonomickými vrstvami v celé zemi. Platí to pro prezidenta Obamu i pro jeho republikánského vyzyvatele. Navíc pochybuji, že by Romney měl nějakou chytrou politiku vůči Evropě, protože nemá ani chytrou politiku vůči Číně. Tvrdí například, že krátce po vstupu do Bílého domu Číně poručí, aby přestala uměle podhodnocovat svou měnu a aby začala respektovat copyrighty a duševní vlastnictví vůbec. Pokud mu prý budou v Pekingu odmlouvat, raz dva s nimi zatočí. Něco takového může vyslovit jen člověk, který o čínské politické kultuře, čínských reprezentantech a jejich vyjednávacích praktikách mnoho nepřemýšlel. Kdyby něco takového skutečně udělal, do pěti dnů bychom tu měli obchodní válku s těžkými následky pro obě strany. Jestli se tedy Romney chystá na Peking tímto stylem, pak nemám pocit, že si láme hlavu s tím, jak jednat s Evropskou unií.

Diskuse