levice

Trojí volební perspektiva české pravice

Vladimír Hanáček | 25. 2. 2013 | Analýzy a studie

Bezprostředně po nedávných prezidentských volbách se naplno rozproudila debata o tom, nakolik lze výsledek především jejich prvního kola vnímat jako signifikantní ukazatel budoucí perspektivy vývoje celého českého stranického systému. Výstup v rámci prezidentské volby lze z řady důvodů relativizovat. Především je zde evidentní vysoká míra personalizace voličského výběru a upozadění role politických stran coby srozumitelných a čitelných značek. Dominance Miloše Zemana na levici nikoho neudivila jak s přihlédnutím k jeho politické minulosti v ČSSD, tak s ohledem na absenci komunistického kandidáta. Nikdo by si snad netroufl předpokládat, že Zemanův zisk signalizuje potenciální dominanci SPOZ v levé části stranického spektra po příštích volbách do Poslanecké sněmovny, jakkoliv samotná přítomnost strany v Poslanecké sněmovně a její systémová relevance je více než reálná. O něco složitější situaci představuje současná systémová konfigurace v prostoru pravice a pravého středu stranického kontinua, kde dochází k významným voličským posunům nejen v rámci proběhnuvší prezidentské volby, ale důležitý poznatek v tomto ohledu poskytly již podzimní volby do krajských zastupitelstev. celý článek »

Žije-li člověk dosti dlouho, všechno se vrací

Recenze knihy Petera L. Bergera Dobrodružství náhodného sociologa

Dan Drápal | 8. 2. 2013 | Poznámky k událostem

Sociologie nebyla - na rozdíl od politologie, ekonomie či historie - nikdy předmětem mého zájmu. Když se tedy ke mně Bergerova kniha dostala, nijak nadšený jsem nebyl. A přiznám se, že ani první stránky mě nikterak hluboce nezaujaly. Jsem však rád, že jsem knihu neodložil. Postupně se mi začala jevit jako zrcadlo něčeho, co bych nazval ideologickou proměnou světa. celý článek »

Karel Havel, nebo Miloš Klaus?

Alexander Tomský | 25. 1. 2013 | Poznámky k událostem

„Neříkala sem to?" prohlásila radostně moje kadeřnice, majitelka salónu a klausovka. „Vyhraje Zeman. Už je to jasný." „Vy byste volila levičáka?" namítl jsem. „Vy, politologisti, taky houbelec čemu rozumíte," namítla zase ona. „Dyk vlád s Klausem a nekrad. Slušnej, rovnej chlap. Na zkorumpovanou politiku svý partaje se raděj vybod a sám znechuceně odešel, a moh se držet lizu. Nic si nenakrad. A pan prezident ho doporučil!" celý článek »

Karel Schwarzenberg není pro pravici automatická volba

Ondřej Šlechta | 21. 1. 2013 | Poznámky k událostem

Historicky první přímá prezidentská volba prezidenta ČR pravděpodobně nebude zcela jasně vyhraněným duelem mezi pravicí a levicí. Přesto se ozývají názory, že hlasy pravicových voličů by pro Schwarzenberga měly být automatické. Pojďme se podívat, proč tomu tak není. celý článek »

Pravicová zahraniční politika v ofsajdu

Bohumír Žídek | 7. 1. 2013 | Články a komentáře

S tím, jak se zhroutily poslední naděje Ladislava Jakla být součástí pole kandidátů historicky první přímé volby prezidenta České republiky, je jedna věc definitivně potvrzena: v nadcházejících televizních debatách prezidentských kandidátů se nenajde jediný člověk, který by hájil pravicovou zahraniční politiku. Koneckonců ji nikdo nehájil ani v amerických debatách mezi guvernérem Romneym a prezidentem Obamou. celý článek »

Politika jako způsob realizace svobody

Anna Kopeć | 14. 12. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Svoboda coby filozofická a politická kategorie byla pro polské myslitele vždy problémem. Diskuse na téma svobody probíhala v Polsku souběžně s dějinným vývojem; dalo by se říci, že určuje dějiny Rzeczpospolité. Počínaje tzv. sněmovní konstitucí (statuty Nihil novi) z roku 1505 přes liberum veto, osvícenské spisy Hugo Kołłątaje a Stanisława Staszice, povstaleckou a válečnou „horečku romantiků", období Polské lidové republiky až po rok 1989 a pontifikát Jana Pavla II. Svoboda nikdy nebyla něčím samozřejmým, nejčastěji však byla interpretována v politických kategoriích. celý článek »

Anglie se bouří…

Alexander Tomský | 11. 12. 2012 | Poznámky k událostem

...a probouzí ze zlého snu politického sebeklamu. Z naivní čtyřicetileté víry, že kontinentálci jsou rozumní pragmatici a realisté, jak napsal jeden komentátor. Byla to strana konzervativců, která od šedesátých let usilovala o vstup do Evropského hospodářského společenství, aby se jí to v roce 1973 po odchodu generála de Gaulla, jenž přihlášku „anglických hokynářů" dvakrát vetoval, podařilo. Angličané pevně věřili, že vstupují do prostoru stále svobodnějšího obchodu, úspěšné bezcelní zóny a spolupráce suverénních národů. Proto se také angličtí socialisté až do Maastrichtské smlouvy (1992), která dala vzniknout EU, proti tomuto „kapitalistickému spolku" ostře vyhraňovali. Předpokládali totiž, že bude bránit budování (tehdy ještě) korporativního anglického socialismu. celý článek »

Ota Filip: K vypořádání se s nacismem došlo až po sjednocení Německa

S předním českým exilovým spisovatelem o německé zkušenosti s historickou vinou, toleranci vůči neonacistům a míře svobody, kterou je třeba bránit

Jakub Janda | 7. 12. 2012 | Rozhovory

celý článek »

K úmrtí senátora McGoverna

Bohumír Žídek | 5. 12. 2012 | Poznámky k událostem

21. října navždy odešla jedna z nejvýraznějších osobností americké politiky 20. století - senátor George McGovern. Česká média vesměs reagovala převzetím stručných a strohých agenturních zpráv. Ani v průběhu následujícího měsíce jsme se (pokud jsem sledoval pozorně) nedočkali textu, který by nabídl alespoň o trochu více než zopakování několika všeobecně známých fakt. Proto se pokusím tuto mezeru částečně zaplnit. celý článek »

Brát pluralismus vážně

K debatě o právu, politice, spravedlnosti a Evropské unii

Pavel Dufek | 19. 11. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Dovolím si začít poněkud zeširoka. Mezi komentátory ze všech zákoutí politického spektra existuje pozoruhodná shoda na tom, že „současná společnost" se buď již nachází v bídném stavu, nebo k němu pomalu, leč jistě směřuje, z čehož plyne, že její vyhlídky jsou v každém případě tristní, pokud ovšem něco neučiníme, respektive něčemu jinému nezabráníme. Bronisław Wildstein nabídl svoji verzi tohoto příběhu, přičemž se jedná o verzi ambiciózní co do tematického záběru, identifikace příčin a viníků i navrhovaných prostředků nápravy. Následující text bude v porovnání s jeho „výkopem" asymetrický, co se týče délky, obsahu, ambicí i žánru. celý článek »