K úmrtí senátora McGoverna
Rubrika: Poznámky k událostem | Témata: pravice, levice, Spojené státy americké, George McGovern
21. října navždy odešla jedna z nejvýraznějších osobností americké politiky 20. století - senátor George McGovern. Česká média vesměs reagovala převzetím stručných a strohých agenturních zpráv. Ani v průběhu následujícího měsíce jsme se (pokud jsem sledoval pozorně) nedočkali textu, který by nabídl alespoň o trochu více než zopakování několika všeobecně známých fakt. Proto se pokusím tuto mezeru částečně zaplnit.
McGovernovo jméno se pro mnohé stoupence a představitele pravice stalo synonymem krajního levičáka a vrcholného zla. Když například pravicový anarchista a libertariánský guru Murray Rothbard v prezidentských volbách roku 1992 vyjádřil podporu obhájci postu Georgi H. W. Bushovi, řekl, že jeho oponent Clinton je často vykreslován jako umírněný a konzervativní jižanský demokrat, ale ve skutečnosti jde o mcgovernovce. Jinými slovy o levicového radikála, který nesmí být za žádnou cenu zvolen. Když chtěl komentátor Mark Stricherz v srpnu tohoto roku zaútočit na Obamu jako extremistu podvracejícího americké hodnoty, překřtil ho v magazínu The Weekly Standard na Baracka Husseina McGoverna.
McGovernova kampaň v roce 1972 skončila drtivou porážkou. Jeho odmítání války ve Vietnamu jeho protivníkům umožnilo vykreslit jej jako příznivce appeasementu a jeho agendu v otázkách národní obrany ocejchovat jako velmi slabou. S odstupem času se většina pozorovatelů shoduje, že hlavní chybou bylo, že nedokázal dostatečně mediálně zúročit svoji zkušenost vojenského pilota, dobrovolníka ve druhé světové válce. Válečný hrdina odmítající posílat mladé lidi umírat ve zbytečné válce vypadá vždy mnohem lépe; navíc v kontrastu s politiky, kteří takovou zkušenost nemají, a do války se přesto hrnou. McGovern se však na vystupování v roli válečného hrdiny necítil.
Významným prvkem jeho kampaně byla výrazná účast mladé generace, včetně prvovoličů a dokonce i lidí, kterým věková hranice ještě volit neumožňovala. Jejich energie a entuziasmus byly jejím motorem. Zapojení mládeže v těchto volbách v roce 1992 připomenul seriál Wonder Years (Báječná léta) v díle Politics as Usual (který Česká televize uvedla pod názvem V osidlech politiky). Tvůrci pořadu se pokusili ústy vypravěče příběhu vyjádřit pocity mladých lidí, kteří věnovali svůj čas, úsilí a často i svá srdce McGovernově kampani: „Ten večer byla asi po celé Americe spousta zlomených srdcí. (...) Nejdůležitější bylo, že tyto volby změnily jednou pro vždy pohled mé generace na politiku. Zjistili jsme, ať už za jakoukoliv cenu, že můžeme být její součástí a že můžeme věřit v její smysl."
Výraznou účast mládeže můžeme považovat za shodný prvek McGovernovy prohrané kampaně George McGoverna s neúspěšnou kandidaturou republikána Barryho Goldwatera v roce 1964. Podobné si byly i drtivostí porážky - Goldwater dokázal získat pouze šest států, McGovern uspěl dokonce jen v jednom, ačkoliv k němu navrch přidal vítězství v okrsku hlavního města (D. C.). Podle mnohých zde podobnost nekončí. Goldwaterův ghostwriter Karl Hess například kdysi prohlásil, že historie uvidí starou pravici a novou levici jako směry, které měly mnoho společného. Obrazu McGoverna jako člověka, který má (staré) pravici co říci, se v kontrastu s obrazem McGoverna nepřítele a krajního levičáka před šesti lety na stránkách magazínu The American Conservative věnoval Bill Kauffman v textu nadepsaném hlavním heslem McGovernovy prezidentské kampaně „Come Home, America" („Ameriko, vrať se domů").
Kauffman zmiňuje McGovernovu spolupráci s oregonským taftovským republikánem Markem Hatfieldem, s nímž společně Senátu předložil McGovern-Hatfieldův dodatek o ukončení války. Ten do 31. prosince 1971 požadoval stažení amerických jednotek z Vietnamu a ukončení všech amerických vojenských operací nejen ve Vietnamu, Kambodži a Laosu, ale i operací ve vzduchu nad jejich územím.
Kauffman rovněž uvádí, že McGovern oceňoval republikány, kteří v Kongresu hlasovali proti válce v Iráku: „Jde o ten typ republikánů, které jsem vždy obdivoval. Mají blízko k názorům, které by zastával můj otec, celoživotní republikán. Tatínek byl velkým obdivovatelem Boba La Folleta a volil ho, když kandidoval na prezidenta. Být republikánem nesouhlasícím s většinou je ctihodná tradice." McGovern, sám odpůrce války v Iráku, Kauffmanovi dále řekl, že má rád konzervativce a uvedl jména Bob Dole a Barry Goldwater: „Vždycky jsem obdivoval Boba Tafta. Ale vážně nesnáším neokonzervativce. Oni zastávají ten názor, že jsme o tolik mocnější než kterákoliv jiná země na světě, že svět musíme řídit - bez jakékoliv snahy o koexistenci. Podle mě je to zkrátka děsivé. Tohle není konzervatismus - a není to ani liberalismus. Jde o novou doktrínu, kterou považuji za děsivou. Kdyby se Irák nezvrtnul, je tu spousta dalších zemí, na které by bývali zaútočili. To pro mě není konzervatismus."
McGovern ze Senátu odešel v roce 1980, kdy ho smetla republikánská tsunami. Volby toho roku byly z jeho pohledu poněkud absurdní: „Skupina jménem American Family Index se nás rozhodla ohodnotit. Dostal jsem nulu, zatímco Jim Abdnor (McGovernův oponent - pozn. aut.) měl perfektní skóre. Takže tu máte mě, člověka 37 let ženatého s jednou ženou, který má pět dětí a deset vnoučat, jak kandiduji proti Jimu Abdnorovi, 58letému bakaláři, který obdrží 100% hodnocení."
Nemůže být sporu o tom, že George McGovern byl levicovým senátorem, který hlasoval pro četné regulace podnikání. Po odchodu ze Senátu si však v Connecticut otevřel hotýlek Stratford Inn, který vedl dva a půl roku, než ho musel zavřít. Zde se setkal s dopadem svých regulací v praxi. „Pokud bych byl znovu v Senátu nebo se dostal do Bílého domu, pokládal bych mnoho otázek, než bych hlasoval pro uvalování dalších břemen na tisíce těžce se snažících podnikatelů po celé zemi," napsal v prosinci 1993 v časopise Inc. Magazine. V článku uvádí, že jeho podnikání srážely zbytečné výdaje, k nimž ho nutila různá regulační legislativa. Jako příklad uvádí protipožární opatření: Ačkoliv se domníval, že v jeho hotelu jsou dostatečná, nesmyslná legislativa ho donutila utrácet za protipožární rozstřikovače a nové únikové dveře, jež splňovaly předpisy. McGovern byl přesvědčen, že podobné zákonem vynucené výdaje měly výrazný podíl na krachu jeho podnikání.
Ještě předtím než kandidoval na prezidenta v roce 1971 v reakci na svého kolegu, demokratického senátora Stennise, který navrhoval poslat americké vojáky do Kambodži, prohlásil, že je unaven „ze starých mužů, kteří si vymýšlejí války, které za ně musí bojovat mladí", a že pokud jeho kolega tak moc chce americké pozemní jednotky v Kambodži, měl by sám jít v přední linii. Lze říct, že jeho názory na válku byly podloženy osobní zkušeností; ostatně zkušenost s podnikáním znamenala, že citovaný postoj můžeme v podstatě vztáhnout i na regulace.
Už v průběhu prezidentské kampaně podporoval dekriminalizaci marihuany a v otázce potratů zastával poctivě konstitucionalistický postoj: nechť si každý stát rozhodne sám. Před verdiktem amerického Nejvyššího soudu v případě Roe v. Wade v roce 1973, který znamenal de facto povolení interrupcí na celém území USA bez ohledu na státní legislativu, byl takový postoj výhodný spíše pro zastánce „pro-choice" (tj. obhájce práva na potrat), po Roe v. Wade je výhodnější pro zastánce „pro-life" (tj. odpůrce potratů).
Jihodakotský rodák George McGovern zemřel 21. října 2012 v hospicu Sioux Falls v rodinném kruhu. Kondolence jeho rodině vyjádřili oba hlavní letošní kandidáti na prezidenta Obama a Romney. Dožil se devadesáti let. Ať už jeho úlohu v politice hodnotíme jakkoliv, v každém případě se jednalo o významnou osobnost americké politiky s inspirativními názory i životním příběhem.
Rubrika: Poznámky k událostem | Témata: pravice, levice, Spojené státy americké, George McGovern