levice

O populismu a lidu

Petr Zenkner | 31. 7. 2013 | Analýzy a studie

Ředitel francouzského Centre national de la recherche scientifique Pierre-André Taguieff kdysi prohlásil, že populismus se zdá být silnější, čím více intelektuálů ho kritizuje. Může dnes uspět politik, který není populistou? Nejsou populismus a demokracie bytostně propojeny, když základem demokracie je lid, na který se každý populista odvolává? Nebo populisté lidu pouze zneužívají pro své cíle? celý článek »

Sociální politika EU – tragikomedie na pokračování

Tomáš Břicháček | 29. 7. 2013 | Analýzy a studie

Evropská integrace už dávno není zaměřena výlučně nebo dominantně na hospodářskou spolupráci. V průběhu let vstoupila do nejrozmanitějších sfér od ochrany životního prostředí, přes oblast vnitra a justice až po témata, jako je sport, civilní ochrana nebo výzkum vesmíru. Těžko dnes najít v rámci věcí veřejných problematiku, která by stála zcela mimo působnost unijních kompetencí a zájmů. Jednou z klíčových oblastí, kde se Unie pevně usadila v sedle, její činnost zažívá velkou expanzi a ambice jdou ještě mnohem dále, je sociální politika. O jejím významu svědčí už nasměrování prvních dvou unijních desetiletek, totiž tzv. Lisabonské strategie a nynější strategie EU 2020. Témata sociální politiky zde spolu s ochranou životního prostředí figurují jako dvě hlavní složky vedle okruhů ryze ekonomických. Příslušné pravomoci EU se vztahují především k podpoře zaměstnanosti, ochraně zaměstnanců a antidiskriminační agendě, unijní instituce nicméně dlouhodobě projevují dychtivost hovořit i do nejrůznějších jiných aspektů sociálních věcí členských států bez ohledu na hranice kompetencí EU. Čím dál odvážnější a radikálnější počiny Bruselu vzbuzují ve vzrůstající míře nevoli a kontroverze. Tento příspěvek by měl vést k zamyšlení nad vhodností rozhodování o sociální politice na nadnárodní úrovni, nad současným rozsahem pravomocí Unie, ale i nad způsobem, jak jsou tyto pravomoci využívány. celý článek »

Jaký volební systém pro Českou republiku?

Michal Kubát | 3. 7. 2013 | Analýzy a studie

V České republice dlouhodobě pozorujeme slabost výkonné moci, jež je mj. zapříčiněna nevhodnou podobou stranického systému, který je relativně fragmentovaný a především značně ideologicky polarizovaný. Samotné politické strany jsou vnitřně nesourodé. Volební systém nenapomáhá dostatečně vytváření většin v Poslanecké sněmovně. Důsledkem toho všeho jsou menšinové vlády (1996–2002, 2006–2007, 2007–2009), politicky nesourodé koalice pravicových a levicových stran (2002–2006), vlády postavené na kontroverzních základech (opoziční smlouva 1998–2002), vlády vzniklé na základě minimální převahy jednoho poslance (2002, 2004, 2005), různé polopolitické či kvaziúřednické vlády (1998, 2009–2010). To vše vede k permanentní neakceschopnosti a nestabilitě českých vlád. V letech 1993–2012 měla Česká republika 11 vlád a 9 premiérů. Průměrná délka trvání českých vlád je necelých 23 měsíců. V letech 2006–2009, tj. během pouhých dvou let, čelila česká vláda 5 (!) hlasováním o vyslovení nedůvěry, přičemž poslední z března 2009 se jí stalo osudným, a to uprostřed českého předsednictví Evropské unie. A tak dále. celý článek »

2014: první souběžné volby po 22 letech

Jak se volilo v roce 1992 a co z toho vyplývá

Vojtěch Navrátil | 24. 6. 2013 | Poznámky k událostem

Byť po demisi vlády premiéra Nečase požaduje levicová část dolní komory její rozpuštění, možnost vypsání předčasných voleb se (alespoň prozatím) nejeví být tou nejpravděpodobnější variantou. Nadále tak jako nejreálnější vypadá možnost, že se příští rok na konci května bude v České republice volit současně do Evropského parlamentu i do Poslanecké sněmovny. Ačkoliv od roku 1998 zažíváme vždy na podzim ve dvouletých periodách souběh senátních a komunálních/krajských voleb, teprve v případě sněmovních a evropských voleb by se jednalo (i přes některé rozdíly, jako je počet volebních obvodů a výše klauzule pro koalice) o první skutečně souběžné volby v historii samostatné České republiky. Naposledy obdobná situace nastala v polovině posledního roku existence Československa, kdy v červnu 1992 měli voliči v českých zemích možnost hlasovat najednou dokonce třikrát – při volbách do Sněmovny lidu (SL FS) a Sněmovny národů Federálního shromáždění (SN FS) a do České národní rady (ČNR). Jaké tyto volby byly? A mohou nám něco napovědět o volbách v roce 2014 (pokud ty sněmovní nebudou předčasně)? celý článek »

Progresivní liberalismus? Odpověď klasického liberála

Bohumír Žídek | 3. 6. 2013 | Články a komentáře

Jiné právo nedávno zveřejnilo zamyšlení Barbary Havelkové „Čí svoboda? A jaká svoboda? Krátká úvaha nad českým ,liberalismem‘“. Autorka kritizuje a problematizuje určité – ať už skutečné či domnělé – postoje „českých neo-liberálů“, jak přezdívá zastáncům klasického liberalismu. Zpochybňuje předpoklad, že to, oč klasičtí liberálové usilují, je skutečnou svobodou a nabízí alternativní koncepci tzv. progresivního liberalismu, který se svým textem pokusila ustavit. celý článek »

Pravicová zahraniční politika: Nebombardujme nevinné lidi

Bohumír Žídek | 22. 5. 2013 | Články a komentáře

Můj text Pravicová zahraniční politika v ofsajdu záhy vyvolal polemiku z pera Romana Jocha. Ačkoliv si myslím, že některé zásadní argumenty pominula, jsem za ni rád. Domnívám se totiž, že o tématu je nutné diskutovat. Zde je má krátká reakce na Jochovy připomínky. celý článek »

Nekladeč věnců

Stanislav Balík | 21. 5. 2013 | Poznámky k událostem

Jen málokdo si asi uměl představit, na jak široké paletě příkladů ukáže prezident republiky během pouhých sedmdesáti dní svého pětiletého mandátu, jak nemístné bylo odbývání rozsahu jeho pravomocí souslovím „kladeč věnců“ a naopak jak místné byly obavy odpůrců přímé volby ohledně zvýšení napětí v politickém systému a ve společnosti celkově. celý článek »

Štrasburské vytí na měsíc

Fenomén rezolucí Evropského parlamentu

Tomáš Břicháček | 17. 5. 2013 | Analýzy a studie

Jedním z nejbizarnějších prvků fungování Evropského parlamentu – na stejné úrovni jako třeba rozložení jeho sídla do tří měst – je hluboce zakořeněná praxe chrlení velkého množství nelegislativních usnesení neboli rezolucí, v nichž EP deklaruje svoje postoje k nejrůznějším tématům. V těchto slohových cvičeních přijímaných na plenárním zasedání ve Štrasburku jednou „vyzývá“ či „naléhavě vyzývá“ toho či onoho, aby udělal nebo neudělal to či ono, jindy zase „vítá“, „připomíná“, „odsuzuje“, „důrazně odsuzuje“, „vyslovuje politování“, „nabádá“, „doporučuje“ atd. Třebaže rozhodně nejde o činnost, kterou by se běžně zabývaly zákonodárné sbory, a která snad přísluší spíše think-tankům či lobbistickým organizacím, pro europarlament příprava rezolucí představuje významnou část jeho pracovního nasazení. Není proto od věci podívat se na tento pozoruhodný fenomén pod drobnohledem. celý článek »

Pravice pro „obyčejné lidi“

Bohumír Žídek | 1. 3. 2013 | Články a komentáře

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak ve Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?

Údržbáři impéria

Nová Obamova administrativa

Lukáš Hoder | 27. 2. 2013 | Články a komentáře

Jestliže si centrální figury administrativy George W. Bushe výhružně říkaly „Vulkáni" a pro první administrativu Baracka Obamy se vžilo označení „Tým rivalů", jak nazvat druhou Obamovu vládu? celý článek »