2014: první souběžné volby po 22 letech

Jak se volilo v roce 1992 a co z toho vyplývá

Byť po demisi vlády premiéra Nečase požaduje levicová část dolní komory její rozpuštění, možnost vypsání předčasných voleb se (alespoň prozatím) nejeví být tou nejpravděpodobnější variantou. Nadále tak jako nejreálnější vypadá možnost, že se příští rok na konci května bude v České republice volit současně do Evropského parlamentu i do Poslanecké sněmovny. Ačkoliv od roku 1998 zažíváme vždy na podzim ve dvouletých periodách souběh senátních a komunálních/krajských voleb, teprve v případě sněmovních a evropských voleb by se jednalo (i přes některé rozdíly, jako je počet volebních obvodů a výše klauzule pro koalice) o první skutečně souběžné volby v historii samostatné České republiky. Naposledy obdobná situace nastala v polovině posledního roku existence Československa, kdy v červnu 1992 měli voliči v českých zemích možnost hlasovat najednou dokonce třikrát – při volbách do Sněmovny lidu (SL FS) a Sněmovny národů Federálního shromáždění (SN FS) a do České národní rady (ČNR). Jaké tyto volby byly? A mohou nám něco napovědět o volbách v roce 2014 (pokud ty sněmovní nebudou předčasně)?

Do federálu na jistotu, do republikového parlamentu alternativněji

Na jaře 1990 se před prvními svobodnými volbami po pádu komunismu vytasilo HSD-SMS s úspěšným heslem „Alespoň jeden hlas pro Moravu“ vybízejícím moravské či promoravsky cítící voliče, aby alespoň jeden hlasovací lístek vhodili právě tomuto hnutí. Nejčastěji poslechli při volbách do ČNR, kde je podpořilo přes deset procent voličů (do SN FS 9,10 %, do SL FS 7,89 %). Obdobně i o dva roky později voliči celostátně volili nejvíce alternativně ve volbách do (tehdy tak vnímané) nejméně důležité ČNR. Poznat to lze už dle počtu stran, které v jednotlivých volbách překonaly pětiprocentní celostátní uzavírací klauzuli: ODA a HSD-SMS zasedly pouze v republikovém parlamentě, kdežto ODS-KDS, LB, ČSSD, LSU, KDU-ČSL a SPR-RSČ i v obou komorách FS. Totéž potvrdila i míra voličské volatility, jež při srovnání voleb do jednotlivých komor FS činila celostátně přibližně dvě a půl procenta, zatímco ve srovnání s ČNR přes pět a šest procent (na úrovni jednotlivých okresů byl výsledný průměrný rozdíl méně propastný). Nejvíce různorodě vhazovali voliči hlasovací lístky do volebních uren v tehdejším Severomoravském kraji (do osmičky okresů s nejvyšší průměrnou mírou voličské volatility se vedle Opavy, Vsetína, Nového Jičína, Ostravy-města, Olomouce, Šumperka a Přerova vklínil pouze okres Praha-východ), dále pak v Jihomoravském kraji a ve středních Čechách. Především vzhledem ke specifické existenci HSD-SMS i silné podpoře KDU-ČSL se Morava a Slezsko staly na počátku devadesátých let „pohřebištěm“ některých stran, jež získaly v Čechách více jak pětiprocentní voličskou podporu, ale celostátně zůstaly pod uzavírací klauzulí. Již v roce 1990 se takto na Moravě a ve Slezsku „zavřela voda“ ve volbách do ČNR a SN FS nad sociální demokracií a ve volbách do ČNR i nad zemědělci kandidujícími pod hlavičkou SZV. V červnu 1992 zase moravští a slezští voliči ve volbách do ČNR a SL FS stlačili pod pětiprocentní hranici volební výsledek OH, ve volbách do druhého jmenovaného tělesa se to velmi těsně přihodilo i ambiciózní ODA. To byl pak také jeden z důvodů, proč se ODA stavěla po rozpadu Československa proti naplnění Senátu federálními poslanci.

U voličů levicových stran nebyl z celostátních výsledků vysledovatelný nějaký jednotný trend, zatímco u těch pravicových byla viditelná tendence ve volbách do „důležitějšího“ FS volit na jistotu vítěznou koalici ODS-KDS, která ve federálních volbách získala shodně přibližně třetinu hlasů, kdežto ve volbách do ČNR, v nichž byl zisk ODS-KDS o několik procentních bodů nižší, někteří z nich (patřil mezi ně například i budoucí místopředseda ODS a ministr Alexandr Vondra) podpořili menší pravicové strany, které v těchto volbách dosáhly svého nejlepšího výsledku. ODA získala necelých šest procent, zatímco ve federálních volbách zůstala pod pětiprocentní hranicí. SČŽPR snažící se navázat na dávnou slávu prvorepublikové středostavovské živnostenské strany získala 3,15 % hlasů, kdežto ve volbách do SL a SN FS se pohyboval okolo dvou a půl procenta. KAN získal ve volbách do ČNR hlas od 2,67 % voličů, ve zbylých dvou volbách to bylo vždy jen okolo dvou procent. Ve volbách do ČNR dosáhl svého nejlepšího výsledku i účelově stvořený slepenec zemědělců, zelených a národních socialistů pod jménem LSU, byť šlo o taktiku vrcholných představitelů hlavní komponenty tohoto vnitřně nesourodého hnutí – Zemědělské strany –, kteří oproti takřka všem ostatním subjektům nekandidovali do SL FS či SN FS, ale „pouze“ do republikového parlamentu.

Jak nepřekonat uzavírací klauzuli

Nepřekvapí, že nejvíce vyrovnanou voličskou podporu – nejen celostátně, ale i v rámci jednotlivých krajů – měli komunisté, vystupující pod hlavičkou LB, a KDU-ČSL, tedy tradiční strany s početnou členskou základnou a disciplinovanými voliči. Naopak stranami s nejvíce různorodou regionální podporou v těchto volbách byly ČSSD, ODA a OH. Souvislost to mělo zejména s kandidaturou významných stranických předáků napříč jednotlivými volbami, u ČSSD se navíc v několika následujících sněmovních volbách, zahrnujících devadesátá léta minulého století a část první dekády toho současného, oproti ostatním stranám výrazněji proměňovaly volební bašty. U sociálních demokratů v roce 1992 nejvíce vyčnívaly volební výsledky jejich lídrů Miloše Zemana v Jihočeském a Valtra Komárka v Jihomoravském kraji ve volbách do SL FS. Ale zatímco u ČSSD nemělo „namixování“ lídrů a různorodá podpora v jednotlivých volbách vzhledem k celkovému výsledku strany a překonání uzavírací klauzule negativní efekt, pak na ODA to dopadlo částečně a na OH drtivě.

ODA k překonání pětiprocentní hranice do ČNR napomohl nadprůměrný zisk ve Středočeském kraji, kde pod vedením předsedy Jana Kalvody dosáhla se ziskem 11,73 % hlasů vůbec svého nejlepšího krajského výsledku (ve volbách do SL a SN FS zde nezískala ani čtyři procenta). Krutě si s ní ale osud zahrál ve volbách do SL FS: při zisku 4,98 % jí k dosažení pětiprocentní hranice chybělo přesně 1010 hlasů. V Čechách zisk ODA o několik setin přesáhl pět procent. V Jihomoravském kraji pod vedením svého času nejpopulárnějšího českého politika Vladimíra Dlouhého se ziskem necelých osmi procent hlasů jedinkrát v některém z moravských regionů překonala pětiprocentní klauzuli, aby jí postup do prvního skrutinia zmařil tragický výsledek v Severomoravském kraji, kde získala 1,68 % hlasů, což byl ze všech trojích voleb nejhorší krajský výsledek strany. Ve volbách do SN FS pod vedením Jiřího Křižana zde přitom ODA získala o necelých jedenáct tisíc hlasů více, ve volbách do ČNR, v nichž kandidátku vedla herečka Kateřina Lojdová známá rolí inženýrky Toufarové ze druhé a třetí části Troškovy trilogie Slunce, seno…, dokonce ještě o dalších třináct tisíc hlasů navíc.

Ještě více si volební alchymie pohrála s Dientsbierovým OH. Ve volbách do SN FS dosáhlo v Severomoravském kraji s federálním ministrem práce Petrem Millerem v čele kandidátky nadprůměrného zisku 6,79 % hlasů, avšak i v důsledku podprůměrného výsledku v hlavním městě, kde s Danou Němcovou v čele získalo hlas pouze od necelých šesti procent voličů, zůstalo OH pod uzavírací klauzulí (o necelých sedmnáct tisíc hlasů). OH přitom ve volbách do ČNR pod vedením Dagmar Burešové získalo v Praze o 18 509 hlasů více než do SN FS, ve volbách do SL FS s federálním ministrem zahraničí a předsedou OH Jiří Dientsbierem st. tento rozdíl činil dokonce více jak třicet tisíc hlasů. Naproti tomu, kdyby výsledku Petra Millera v Severomoravském kraji OH dosáhlo místo ve volbách do SN FS ve volbách do ČNR či SL FS, tak by v nich pětiprocentní hranici s přehledem překonalo. Jinak řečeno, kdyby OH, před volbami v průzkumech nebezpečně oscilující okolo pětiprocentní hranice, místo rovnoměrného přidělování výraznějších kandidátů jedny volby prostě „obětovalo“, pak mohlo v obou zbývajících při troše štěstí získat přes pět procent hlasů.

Co příští rok očekávat

Co nám tedy může napovědět volební chování Čechů z doby před více než dvaceti lety – a za úplně jiných podmínek – o souběžných sněmovních a evropských volbách v roce 2014? Domnívám se, že existují přinejmenším dva obecné předpoklady a jeden konkrétní, které platily v roce 1992 a mohly by se (alespoň z části) uplatnit i nyní.

1. Dá se předpokládat, že voliči budou se svými hlasy více experimentovat v méně významnějších volbách do Evropského parlamentu, a byť nyní nevíme, jakou podobu bude náš stranický systém za necelý rok vykazovat, pětiprocentní uzavírací klauzuli by v těchto volbách mohly překonat některé subjekty, které by se na ni ve volbách do Poslanecké sněmovny dívaly zdola (nebo by v daných volbách ani nekandidovaly).
2. Ruku v ruce s tím bude souviset i otázka výběru lídrů pro jednotlivé volby. Pro strany nedisponující vícero silnými osobnostmi, jimiž by mohly obsadit všech čtrnáct volebních krajů ve sněmovních volbách, či pro strany založené na jediné výraznější osobě bude až na drobné výjimky vhodnější klást větší důraz na kandidaturu v evropských volbách, kde je území České republiky jediným volebním obvodem, což jejich personální deficit zneutralizuje.
3. Nejvyrovnanější volební výsledky budou mít komunisté.

Diskuse