Věci veřejné

O dvacet let nazpět

Dění ve Sněmovně se vrací do první poloviny devadesátých let

Vojtěch Navrátil | 4. 12. 2013 | Články a komentáře

Od rozštěpení ODS a vzniku US na přelomu let 1997–1998 získalo české politické spektrum přibližně na jedno desetiletí stabilní strukturu, s hodně velkou nadsázkou lze říci, že „zamrzlo“. Stejně tak takřka ustalo dřívější drolení jednotlivých poslaneckých klubů, vznik nových a hojné přestupy jednotlivých poslanců mezi nimi, což byly průvodní jevy polistopadové transformace politické scény, krystalizace relevantních politických proudů a vytváření a dotváření podoby stranického spektra. Období stranické stability skončilo v průběhu volebního období 2006–2010. Nejviditelnějším příznakem se vedle specifického případu několika sociálnědemokratických přeběhlíků a rebelie některých členů ODS a SZ stal především odchod části členů a poslanců z KDU-ČSL a vznik TOP 09. Volby na konci května 2010 částečně přepsaly politickou mapu České republiky a přišlo volební období, jež proslulo rozkladem poslaneckého klubu VV a pozvolným štěpením ODS. Nedávné předčasné volby přinesly opětovnou a ještě výraznější změnu politické mapy a český stranický systém posunuly v jeho vývoji nazpět někde do období po volbách v roce 1992. Vzhledem k tomu, že pojivem do Sněmovny nově vstoupivších subjektů není světonázorový proud, se kterým by se jejich členové identifikovali, ale jeden silný člověk, který prostě chtěl vstoupit do politiky, občanští demokraté jsou v hluboké krizi a u těch sociálních naplno probublalo schizma v jejich nejvyšším vedení, není vyloučeno, že bychom ve Sněmovně mohli být opět svědky velkého přeskupování sil jako na počátku devadesátých let. V roce 1992 se na půdě ČNR utvořilo devět poslaneckých klubů, z nichž některé se po transformaci ČNR na nynější PSP ČR nedočkaly konce volební období, některé dožily v reziduální podobě, některé nové vznikly a některé nové také i rychle zanikly, aby volební období dokončila vně útroby svého původního mateřského klubu více jak čtvrtina poslanců. Nebude od věci si připomenout ony pionýrské doby, kdy česká politika měla mít ještě obsah. celý článek »

Návrat vázaných mandátů?

Vojtěch Navrátil | 7. 8. 2013 | Poznámky k událostem

Jednou z prvních a nepříliš pozitivních věcí, na kterou člověk natrefí, když se rozhodne studovat fungování parlamentarismu za první republiky, je neústavní vázanost poslaneckého mandátu a existence volebního soudu. Poslanec před volbami podepsal nedatovanou bianko rezignaci, na niž se pak, pokud se znelíbil své straně či se s ní jinak rozešel, pouze doplnilo datum a poslanec byl zbaven mandátu. I dnes se čas od času něco takového stane. O mandát krajského zastupitele za Severočechy.cz přišel v Ústeckém kraji místostarosta Žatce Jan Novotný, jenž odmítal povolební spolupráci s KSČM. Jak ale pro server Týden.cz naznačil předseda sociálnědemokratického poslaneckého klubu Jeroným Tejc, v případě levicové ústavní většiny po příštích sněmovních volbách by se cosi obdobného mohlo v institucionalizované podobě do českých politických reálií navrátit. celý článek »

Strana, která se narodila mrtvá

Vojtěch Navrátil | 15. 2. 2013 | Poznámky k událostem

LIDEM jsou od poloviny devadesátých let, kdy došlo k definitivní strukturaci českého stranického systému, po Unii svobody druhou stranou, jež získala zastoupení v exekutivě, aniž předtím kandidovala ve volbách. Obě strany pak bude s velkou mírou pravděpodobnosti pojit nejpozději od června příštího roku i neslavný konec v nejvyšších politických patrech. Jen mezičas parlamentní relevance bude pro spolek okolo Karolíny Peake mnohem kratší.

Česká politika v časech videodemokracie

Lubomír Kopeček | 12. 9. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Žijeme v době, v níž důležitější než samotná politická agenda je mediální obraz, který kolem ní vzniká. Žijeme v době, která zpochybňuje představu politické strany jako nejdůležitějšího aktéra demokratické politiky. Žijeme v době, kdy národní demokratický stát zvolna pod tlakem různých vlivů eroduje. Tato tři silná tvrzení je dobré jednak nahlédnout prizmatem nejenom české, ale i širší reality, jednak se zamyslet, co to vlastně pro podstatu demokratické politiky znamená.
celý článek »

VyVrhlíci

Partaj internetových hlasování a přímé demokracie po vykopnutí z vlády nikoho nezajímá

Jakub Janda | 13. 6. 2012 | Poznámky k událostem

Věci veřejné jsou v červnu 2012 ve skutečně unikátní pozici. Po úspěšném volebním tažení a zisku čtyřiadvaceti křesel se strana vyhádala ze Strakovy akademie, její předseda je celospolečensky považován za neschopného maskota a dva její poslanci jsou nepravomocně odsouzeni. celý článek »

Meze galantnosti konzervativní koalice

Jan Frank | 4. 5. 2012 | Poznámky k událostem

Na celé rošádě týkající se rozpadu Věcí veřejných, vzniku platformy Karolíny Peake a nového startu vládní koalice je zajímavá snad jen jedna věc: řeší se, kdo je nebo by mohl být odpadlík, přičemž výklad je samozřejmě veskrze utilitární. Vcelku stranou, zřejmě kvůli všeobecnému odporu k Vítu Bártovi a strachu z levice, ale zůstává lehkost, s jakou „peakovci" provedli svou secesi a přimkli se k vládě. celý článek »

Holešovští blouznivci

Stanislav Balík | 21. 3. 2012 | Poznámky k událostem

Po dlouhé době se u nás neprotestuje proti konkrétním nešvarům, ale proti celému systému, proti uplynulým dvaceti letům. Na prvomájové mítinky komunistů, na nichž se vlastně mluvívá o podobných věcech, jako minulý týden na náměstí několika měst, jsme si zvykli jako na úsměvný folklór kdesi na úrovni vynášení smrtky. Teď se ale potkáváme s něčím novým, nebezpečnějším. Právě proto by neměly být nedávné a možná budoucí protesty přejity mlčením. celý článek »

Od Tomia k prezidentovi

Stanislav Balík | 27. 2. 2012 | Poznámky k událostem

Poté, co zákonodárci podlehli iracionálnímu a populistickému tlaku na zavedení přímé volby prezidenta, se pomalu, ale jistě rozbíhá mediální cirkus. Zpočátku roku byl hlavním klaunem Tomio Okamura. Ale přesto, že už údajně kandidovat nechce, nemusíme být smutní. Vstanou noví bojovníci. Média mají na celý rok o náplň postaráno, protože někteří nedočkavci, můžeme-li tomu věřit, zahajují kampaň už nyní. Asi věří, že styl start-cíl povede k úspěchu. celý článek »

Šílená doba odposlechová

Stanislav Balík | 8. 2. 2012 | Poznámky k událostem

Vždycky, když se zdá, že se politická scéna uklidňuje, že vláda pracuje, opozice oponuje, koaliční strany spolupracují a uvnitř stran probíhá demokratická diskuse, v níž se tříbí názory, je třeba zpozornět. Nějaká kauza je na spadnutí. Nejinak tomu bylo v závěru ledna letošního roku. Byť možná za měsíc pomalu nebudeme vědět, o co šlo, v jiné zemi, a snad i u nás v jiných dobách, by šlo o prvotřídní kauzu. Ve voze ministra Dobeše (ne toho tolik kritizovaného, ale Pavla, z dopravy) bylo odhaleno odposlouchávací zařízení. Není třeba činit poťouchlé narážky na vazby jeho osobního řidiče, jehož už mimochodem propustil, na detektivní agenturu ABL, Víta Bártu či na řidičova podobná sledování jiných osob. Co by nás mělo zarazit na první poslech či přečtení, je skutečnost, s jakou lehkostí to bylo vzato na vědomí. celý článek »

Staré vs. nové strany

Ne každá změna musí být k lepšímu

Stanislav Balík | 16. 1. 2012 | Články a komentáře

Častým tématem novinových komentářů i politologických výzkumů se po volebním roce 2010 stal střet starých a nových politických stran. Zdálo se, že zvláště na komunální úrovni dochází k tzv. kartelizaci, tedy že se staří raději spojí spolu, a to bez ohledu na ideové zaměření, než by spolupracovali s neznámými novými. Není úplně důležité, zda to tak bylo, či nikoli - koneckonců výzkumy ukázaly, že to tak jednoznačné není. Každopádně jsme si, možná trochu z pohodlnosti, na tuto optiku zvykli. Teď to ale mnohem spíš vypadá, že rok 2012, umocněný hrozící ekonomickou krizí, se ponese ve znamení souboje nových mezi sebou - a to nejen těch „starých nových", ale i „nových nových", případně „starých nových" s „novými novými". Jednoduše řečeno TOP 09 s VV, Paroubkových národních socialistů s Babišovým ANO 2011, případně libovolné kombinace výše zmíněných doplněné ještě o Bobošíkové Suverenitu, Zemanovce a další. celý článek »