zahraniční politika
Největší kvalitou libyjských „rebelů“ je to, že se postavili Kaddáfímu
S politickým geografem Michaelem Romancovem o africkém jaru, prohraném míru, nové koncepci české zahraniční politiky a citlivém hrdinovi Medveděvovi
Jakub Janda | 6. 6. 2011 | Rozhovory
Blízký východ: z deště pod okap
Ondřej Šlechta | 21. 2. 2011 | Poznámky k událostem
Západní média byla svržením Mubaraka nepříjemně zaskočena. Jen pár měsíců předtím totiž řada z nich neměla problém s úlevou komentovat zveřejněné depeše serveru Wikileaks, podle kterých se arabské proamerické režimy obávají Íránu a tlačí na Izrael a Spojené státy ve věci urychleného řešení teheránských jaderných ambicí. Proč je to najednou špatně a prozápadní diktátoři, kterým Západ vděčil za stabilitu, se přes noc stali blízkovýchodními Hitlery? celý článek »
Témata Nečasovy vlády se na pravici diskutovala už v roce 1996…
Ondřej Šlechta | 16. 11. 2010 | Rozhovory
...říká v rozhovoru Lubomír Kopeček, docent politologie z brněnské Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a autor nedávno vydané knihy Éra nevinnosti. Česká politika 1989-1997. celý článek »
Obama plní očekávání
Posuny v zahraniční politice Spojených států
Lukáš Hoder | 23. 8. 2010 | Články a komentáře
Přestože zahraniční politika zpravidla nebývá hlavním tématem amerických prezidentských kampaní, stalo se jakýmsi dědictvím prezidenta Bushe a světa po 11. září 2001, že otázky mezinárodních vztahů se vklínily mezi kandidáty diskutovaná ekonomická témata. Barack H. Obama také díky řadě zahraničněpolitických iniciativ namířených proti politice Bushovy vlády zvítězil a již téměř dva roky má možnost své sliby plnit. Postup americké administrativy v Iráku, politika vůči íránskému jadernému programu i postoj k mezinárodnímu právu jsou však nejen odrazem Obamových představ jakožto kandidáta na prezidenta, ale také důsledkem mezinárodního prostředí, ve kterém se USA pohybují. V tomto smyslu Obama nemohl směřování USA zcela změnit a svou zahraniční politikou do značné míry plní skeptická očekávání, která na jeho velké reformní plány reagovala. celý článek »
Česko bez nepřítele a identity
Zahraniční politika českého státu na rozcestí
Lukáš Hoder | 30. 4. 2010 | Články a komentáře
Má Česká republika zahraniční politiku? Podle některých odhadů se bilaterální vztahy ČR s mnoha evropskými zeměmi za poslední roky až z 80 procent přesunuly na úroveň Evropské unie nebo dalších mezinárodních organizací, kandidatura Česka do Rady bezpečnosti OSN ztroskotala podobně jako předsednictví Rady EU a programové prohlášení současné české vlády Jana Fischera na jakoukoliv konkrétnější proklamaci zahraniční politiky raději rezignuje zcela. celý článek »
Barack Obama a reálný svět zahraniční politiky
Jiří Breber | 20. 1. 2009 | Poznámky k událostem
Během svého projevu po vyhlášení výsledků prezidentské volby v listopadu 2008 sliboval Barack Obama v zahraniční politice Spojených států „nové svítání“, sliboval „change“, tedy změnu. V záplavě jeho slov však bylo velmi obtížné najít „jádro pudla“. Přečetl jsem kdejaký jeho předvolební projev, ale o jakou změnu a v jakém směru mu vlastně jde, jsem nenašel. Jeho plány se od názorů jeho konkurenta, senátora McCaina, příliš nelišily a často byly velmi mlhavé. Zajímavé je i to, že Obama měl, pokud jde o zahraniční politiku, často názorově blízko i ke kritizovanému prezidentu Bushovi. celý článek »
Možnářství
Co Evropská unie je a co není
A. Wess Mitchell | 20. 12. 2008 | Články a komentáře
Až 44. prezident Spojených států převezme v lednu svoji funkci, bude dvanáctým reprezentantem Bílého domu v řadě, který ekonomické a politické integraci Evropy nabídne svou podporu. Patrně také nebude prvním, koho bude zajímat, čemu se tato podpora – a především námaha samotné Evropy – vlastně rovná. celý článek »
Ronald Reagan: venit, vidit, vicit
Petr Suchý | 20. 7. 2004 | Články a komentáře
Text psaný v souvislosti s úmrtím Ronalda Reagana nemohu začít jinak než dvěma osobními vzpomínkami. Píše se rok 1980, jsou vánoční svátky, otec nicméně láteří u televizních novin, kde komunistická propaganda líčí Ronalda Reagana, nově zvoleného amerického prezidenta, jako největší hrozbu pro světový mír a socialistický tábor (v souvislosti s osudem světového komunismu se ovšem s odstupem času zmíněné obavy jeví téměř jako jasnovidecká předpověď). Otec spílá a poznamenává, že Reagan jim konečně ukáže, zač je toho loket.
Druhá vzpomínka se již pojí s érou Reaganovy summitové diplomacie se sovětským vůdcem Gorbačovem. Je rok 1987. Soudružka učitelka nám v hodině občanské nauky vymývá mozky a prezentuje Gorbačova jako významného mírotvorce, jehož úsilí neustále hatí válečný štváč a agresor Reagan.
Tolik osobní vzpomínky - a dlužno dodat, že velmi charakteristické. Lze říci, že podobné názorové proudy, tedy jeden líčící Reagana jako hrobaře komunismu a jednoznačného vítěze studené války a druhý považující ho za štváče, který dosažení jejího konce spíše zpozdil a zkomplikoval, přetrvávají stále. Jakou roli Reagan skutečně sehrál v procesu demontáže komunistických režimů, jakými prostředky a v čem lze spatřovat jeho politický odkaz, to vše se pokusím nastínit v tomto článku.
celý článek »
« Předchozí | 1 | 2 | 3 | 4