Barack Obama a reálný svět zahraniční politiky

Během svého projevu po vyhlášení výsledků prezidentské volby v listopadu 2008 sliboval Barack Obama v zahraniční politice Spojených států „nové svítání“, sliboval „change“, tedy změnu. V záplavě jeho slov však bylo velmi obtížné najít „jádro pudla“. Přečetl jsem kdejaký jeho předvolební projev, ale o jakou změnu a v jakém směru mu vlastně jde, jsem nenašel. Jeho plány se od názorů jeho konkurenta, senátora McCaina, příliš nelišily a často byly velmi mlhavé. Zajímavé je i to, že Obama měl, pokud jde o zahraniční politiku, často názorově blízko i ke kritizovanému prezidentu Bushovi.

Ale podívejme se na vše důkladněji: co nový prezident před volbami sliboval a s čím se bude muset vypořádat?

Západní spojenci

„Amerika nemá lepšího spojence než Evropu,“ prohlásil k nepřehledným davům v Berlíně loni v létě a vyzýval obě strany Atlantiku ke společnému boji proti terorismu, proti rozšiřování nukleárních zbraní a jiným nebezpečím. Nevyzýval k témuž po celých posledních osm let prezident Bush? V boji proti terorismu se mu však dostalo větší pomoci jen od Britů a z východní Evropy hlavně od Poláků.

Obama bude těžit z toho, že není Bushem, který je západními Evropany značně (a neprávem) nenáviděný. Avšak jakýkoliv pokus USA, aby NATO poskytlo více vojáků pro boje v Afghánistánu, se setká s velkým odporem (podobně jako vyznělo naprázdno naléhání Bushe). Pomalé diplomatické činy Evropanů a jejich váhavé nátlakové akce na Írán mohou úsilí USA zastavit výrobu nukleárních zbraní v této zemi vedené islámskými fanatiky zcela zhatit. EU se obává reakce Ruska a Číny, které citelné sankce proti Íránu odmítají. Bližší vojenská spolupráce Spojených států s východoevropskými zeměmi přivádí k nepříčetnosti Rusko, kterého se západní Evropa tak bojí. Vždyť by to znamenalo ohrožení dodávek ropy a zemního plynu! Evropané se také obávají toho, že Obama zvýší dovozní cla a bude se bránit evropskému dovozu, aby uspokojil americké odboráře. Obama také jen stěží dovolí dohled Bruselu nad Wall Streetem, což má podle některých evropských ekonomů zabránit příštím finančním krizím.

Rusko

Obama prohlásil, že chce zlepšit vztahy s Moskvou. Moc jsme se nedozvěděli o Obamově kritice (byla-li jaká) ruské invaze do Gruzie, kam Putin s Medveděvem přispěchali „zachránit“ odštěpenecké republiky Jižní Osetii a Abcházii. Obama hlásá značně omezení amerických a ruských zásob nukleárních zbraní a domnívá se, že to bude dobrý příklad při přesvědčování Severní Koreje a Íránu, aby svůj vývoj jaderných zbraní zastavily. V současné situaci je to trochu naivní představa.

Je nepravděpodobné, že se prezidentu Obamovi podaří překonat nashromážděné stížnosti a dosáhnout úplně hladkých vztahů s Moskvou. Rovněž není jasné, zda bude pokračovat v úsilí Bushovy administrativy rozšířit NATO o Ukrajinu a Gruzii. Agresivní projev prezidenta Medveděva 5. listopadu 2008, v němž sliboval rozmístění raket krátkého doletu na ruské západní hranici, však signalizoval odhodlání zastrašit Polsko a Českou republiku a zároveň otestovat nového amerického prezidenta. Zda se, že jádro EU zastrašil dokonale. Přítomnost ruských válečných lodí v Karibské oblasti je dalším testem. Bushova vláda tyto ruské a Chávezovy iniciativy ignorovala. Co na to Obama?

Čína

Obama prohlásil, že Čína manipuluje hodnotu své měny, aby co nejvíce zvětšila již tak ohromný přebytek z obchodu se Spojenými státy. Zástupcům amerických průmyslníků řekl, že na Čínu bude vyvíjet tlak, aby se soustředila na domácí poptávku při zvyšování ekonomického růstu a nespoléhala se jen na export. Stejný tlak, s částečným, ale malým úspěchem, vyvíjela Bushova administrativa na Čínu po osm roků.

Měna je pouze jedním, nikoli jediným faktorem ovlivňujícím obchod. Ačkoliv americký tlak nutil Čínu, aby během posledních let zvýšila hodnotu své měny vůči dolaru, zvýšení mělo na schodek amerického obchodu s Čínou jen nepatrný vliv. Stejně jako diplomatický tlak, protože obě ekonomiky jsou na sobě relativně nezávislé. Čína ovšem drží asi jeden bilion dolarů ve vládních dluhopisech, a Spojené státy tedy do značné míry v šachu. Proto bude i nadále vzdorovat prudkým změnám vedoucím k vyrovnání obchodního schodku, protože současná globální úvěrová krize svými následky způsobuje uzavírání továren a propouštění občanů z práce.

Afghánistán

Obama řekl, že konflikt v Afghánistánu je nejdůležitější součástí boje proti terorismu. Volal po přesunutí vojenských sil z Iráku do Afghánistánu, aby byla dovršena porážka Talibanu a ostatních islámských povstalců, jejichž akce v posledních třech letech dramatický vzrostly. Taliban, pokud byl v Afghánistánu vládnoucí silou, poskytoval základny hnutí al-Kájda, které bylo osnovatelem útoků na mrakodrapy v New Yorku, na Pentagon, na vlaky v Londýně a Madridu a na řadě dalších míst v Africe a Asii ještě v době administrativy prezidenta Clintona. Při těchto útocích zahynulo přes čtyři tisíce civilistů. Státy sdružené v NATO byly napadeny, proto NATO proti Talibanu v Afghánistánu bojuje. V této kauze není mezi názory Obamy a Bushe žádný rozdíl.

Mnoho diplomatů a vojenských stratégů je přesvědčeno, že ani podstatné zesílení vojenských sil NATO nedokáže teroristy z Talibanu a al-Kájdy vojensky porazit a že afghánská vláda bude muset hledat politické řešení. Nedávné prohlášení al-Kájdy, že bude bojovat za porážku Západu a jeho přisluhovačů, nesvědčí v brzký diplomatický úspěch. Američané budou mezitím ve vojenských operacích převážně sami. Ačkoliv evropští vůdcové Obamovo zvolení přivítali, téměř všichni partneři v NATO čelí vlivné domácí opozici k větším vojenským závazkům v Afghánistánu. Česká levice se chce účasti v akcích NATO vyhnout zcela. Signalizuje to praktický rozkol (či podle některých diplomatů dokonce zradu) uvnitř NATO. Připomíná to rozpad mezinárodních bezpečnostních svazků před druhou světovou válkou.

Írán

Obama řekl, že by neakceptoval nukleárně vyzbrojený Írán, ale je ochoten k „otevřenému dialogu“ s jeho vůdci. Dále řekl, že je ochoten Íránu nabídnout ekonomické výhody, jestliže bude ochoten spolupracovat v boji proti terorismu a zastaví nukleární zbrojení. Pokud Irán spolupracovat nebude, přikročí k tvrdším sankcím nebo dokonce k vojenskému zásahu. První, avšak bezvýsledné kroky k jednání učinil už Bush na nižší úrovni prostřednictvím Condoleezzy Riceové. Obama tedy mluvil obdobně jako Bush.

Teherán zájem o jednání neprojevil, ba naopak koncem listopadu 2008 potvrdil své odhodlání pokračovat ve výrobě nukleárního paliva vhodného i pro zbraně hromadného ničení. Obama, aby této hrozbě Íránu účinně čelil, musí získat silnější mezinárodní koalici, než měl Bush. Rovněž bude muset přesvědčit Izrael, aby nezaútočil na íránská centra výroby nukleárního paliva a dálkových raketových střel.

Irák

Obama prohlásil, že chce stáhnout bojové oddíly Spojených států během šestnácti měsíců od své inaugurace – v koordinaci s americkými veliteli i iráckou vládou. Zbylé síly zůstanou v Iráku bojovat se skupinami, jako je al-Kájda, a Američané budou pokračovat ve školení iráckých bezpečnostních sborů. Prezident Bush dlouho nechtěl přistoupit na pevný termín stažení amerických vojsk, protože by tím dal extremistům příležitost počkat si a chopit se moci až po odchodu Američanů a jednotek spojeneckých vojsk. Jinak se Bushův plán od Obamova nelišil. Obama namítal, že pevný termín stažení vojsk donutí iráckou vládu urychlit její kroky k politickému vyřešení rozporu mezi náboženskými sektami a národnostními skupinami. Avšak v listopadu 2008 Bushova administrativa podepsala s Málikího iráckou vládou smlouvu, že americké síly se v polovině roku 2009 stáhnou z Bagdádu a dalších větších měst a do konce roku 2011 Irák opustí úplně.

Provinční a celonárodní volby v Iráku v roce 2009 mohou roznítit další vlnu násilností mezi muslimskými sektami a zkomplikovat plán stažení amerických a spojeneckých vojsk. Američtí vojenští velitelé mohou namítat, že potřebují delší čas k udržení pořádku a zamezení vzájemného vyvražďování obyvatelstva. Obama se může octnout pod silným tlakem irácké vlády, která může usilovat o odchod Američanů bez ohledu na strategické výhody pro USA. Například šíitský Írán se může stát v Iráku dominantní silou a odtud ohrožovat Izrael, výnosy z těžby irácké ropy mohou být použity k politickým a teroristickým akcím proti Západu a Írán si může vynutit dominantní vliv na celém Blízkém východě.

Izrael

Obama řekl, že bude udržovat izraelsko-palestinské mírové úsilí, jež zahájil prezident Bush. Obama nazval izraelskou bezpečnost „nonnegotiable“, ale kritizoval židovské osídlení na Západním břehu Jordánu.

Situace se rapidně změnila po ukončení příměří mezi Hamásem a Izraelem koncem prosince 2008. Hamás zintenzivnil své bombardování Izraele. Ten odpověděl mohutnou ofenzivou ze vzduchu a později i pozemními silami. Útok Izraele byl zaměřen proti vojenským a politickým centrům Hamásu, zejména proti místům, odkud byly odpalovány rakety a/nebo kde byly skladovány. Útok si vyžádal nevyhnutelné ztráty na životech civilního obyvatelstva, což vyvolalo vlnu rozhořčení v celém muslimském světě.

Obama nejspíše shledá Izrael méně otevřený k jednání po únorových volbách, které rozhodnou o novém ministerském předsedovi, jenž nahradí Ehuda Olmerta. Benjamin Netanjahu, který ještě nedávno v průzkumech veřejného mínění vedl, by pravděpodobně odložil vážná jednání o palestinském státě na neurčito.

Pákistán

Obama řekl, že Spojené státy půjdou po představitelích al-Kájdy a Talibanu, jestliže výzvědné služby spolehlivě označí jejich přítomnost a místa v pákistánských pohraničních oblastech, kde se místní kmeny těší jisté autonomii, a pokud pákistánská armáda nebude schopna nebo ochotna účinné akce. Je mnoho náznaků, že Usáma bin Ládin a někteří jeho hlavní spolupracovníci našli své úkryty právě v hornaté oblasti podél hranice s Afghánistánem a v posledním měsíci zasazují konvojům, které přivážejí vojenský materiál jednotkám NATO do Afghánistánu přes Pákistán, citelné údery.

Pákistánská vláda pociťuje hněv domácí opozice, který umocňují americké letecké útoky na pákistánské území. Mnoho Pákistánců věří, že nálety bezpilotních letadel (dron), které zabily řadu civilistů a také některé důstojníky pákistánské armády, způsobily vzrůst sebevražedných útoku teroristů v pákistánských městech.

Dárfúr

Obama vyhrožoval zásahem proti režimu v Súdánu, který nedokázal ukončit násilí v oblasti Dárfúru, a kritizoval pokus Bushovy administrativy o zahájení rozhovorů jako nepatřičnou odměnu súdánskému režimu. Navrhl však jen mobilizaci mezinárodního společenství k dosažení zákazu přeletů vládních letadel nad Dárfúrem.

V Súdánu, geograficky největší zemi v Africe, je nestabilní situace už po desetiletí a podle mnohých pozorovatelů může dosáhnout jistý úspěch jen diplomatické řešení. Volby, které mají v Súdánu proběhnout v roce 2009, mohou vést ke změně „mírové smlouvy“ z roku 2005 mezi Araby, kteří ovládají vládu, a bývalými povstalci na jihu země. Příkaz k zatčení súdánského prezidenta, jejž vydal nezávislý Mezinárodní trestní soud, však může situaci v Dárfúru zhoršit.

Latinská Amerika

Obama mluvil o potřebě posílit bezpečnost na hranici Spojených států s Mexikem, aby se omezil příliv ilegálních imigrantů a mezinárodních gangů. Zdůrazňoval boj s pašováním drog a zvýšení úsilí o omezení jejich nabídky a poptávky. Podpořil rozšíření regionálního bezpečnostního paktu, který byl zatím uzavřen jen s Mexikem a Kolumbií. Nově zvolený prezident tedy zastává stejné názory jako prezident Bush, jenž je mohl v uplynulých letech uskutečňovat (a také tak činil).

Obama se dosud nezaměřil na drogovou válku v Mexiku, která si v roce 2008 vyžádala přes pět tisíc životů. Tedy víc, než bylo v tomtéž roce zabito během občanské války v Iráku. Mocné a dobře ozbrojené mexické drogové gangy se stěhují do Spojených států a podle amerických vyšetřovatelů je ani zvýšený počet pohraničních stráží a stavba pohraničních plotů nedokáží zadržet. Obama dává přednost rozšíření iniciativy zvané Merida, která poskytla 400 milionů dolarů mexické policii a justici. Avšak mnoho států ve Střední a Jižní Americe je vedeno levicovými politiky – a ti budou regionální bezpečnostní pakty s USA odmítat. V tom případě Obamovi nezbude nic jiného než pokračovat v úsilí Bushovy administrativy.

***

Obama bude konfrontován se současnými problémy americké zahraniční politiky a pravděpodobně i s několika neočekávanými mezinárodními krizemi, např. konfliktem mezi Indií a Pákistánem. Joe Biden, Obamův viceprezident, připomenul hned po volebním vítězství v listopadu 2008, že Obamova administrativa musí být připravena na brzkou zkoušku, kterou jí připraví teroristé nebo některá z nepřátelských zemí. Globální finanční krize omezí jak Obamovu sílu, tak odhodlání spojenců spolupracovat. Ačkoliv je Obama v zahraničí velmi populární, jeho obrana amerických zájmů nevyhnutelně povede ke střetu jak se západními spojenci, tak s dalšími státy.

Zdá se, že i pro prezidenta Obamu bude „vítězství“ ve válkách v Iráku a Afghánistánu nemožné, a to i za zvýšené zahraniční pomoci. Po porážce krvavého režimu Saddáma Husajna v Iráku a Talibanu v Afghánistánu vypukly v těchto zemích občanské partyzánské války, které mohou být vnějším zásahem jen kontrolovány v jistých mezích a oblastech, ale k očekávanému míru nevedou. Zřejmě se také nepodaří zastavit vývoj nukleárních zbraní v Íránu, zprostředkovat mír mezi Araby a Izraelem nebo stabilizovat africké státy, které se zmítají v občanských válkách. Jak mnoho zahraničních korespondentů vysvětluje, realita je v řadě zemí složitější, než jak byla kandidátem Obamou v předvolební kampani prezentována.

Diskuse