Československo

Pád komunismu neměl alternativu

Zamyšlení nad klíčovými momenty komunismu u nás, jeho pádem, ale také nad transformací

Filip Šebesta | 9. 12. 2014 | Články a komentáře

Komunismus se u nás, ale i v ostatních státech východního bloku zhroutil před čtvrt stoletím v podstatě bez jediného výstřelu. Dříve než zde nabídnu svou interpretaci toho, jak se to stalo a proč vše šlo až překvapivě hladce, bude třeba alespoň heslovitě připomenout, co tomu předcházelo, protože bez toho nebudeme schopni pochopit, co následovalo. celý článek »

Republiku a varlata

Proč je marxismus opiem nejen intelektuálů

Lubomír Nondek | 27. 1. 2014 | Články a komentáře

Původním záměrem bylo přinést pouze kritickou recenzi knihy Vratislava Effenbergera Republiku a varlata, která se v předvánoční čtenářské anketě Lidových novin umístila mezi deseti tituly roku 2013. Životní bilancování tohoto zhrzeného marxisty je však zajímavé číst v kontextu jiného díla – studie Ralfa Dahrendorfa Pokoušení nesvobody pojednávající o tom, jak je snadné podlehnout okouzlení totalitními a autoritativními ideologiemi. celý článek »

Disent, ideály a demokratická každodennost

Ke srovnání podmínek, funkcí a výsledků českého a polského disentu

Petr Fiala | 27. 12. 2013 | Články a komentáře

Ve dnech 21. a 22. listopadu se v Praze konala mezinárodní česko-polská konference Co jsme udělali se svobodou, jejíž pracovní téma znělo „Vítězství a prohry disentu ve společnosti po roce ‚89“. Konferenci uspořádaly Lidové noviny v rámci oslav 120. výročí svého založení. Významným motivem pro uspořádání celé akce byla skutečnost, že disidentské hnutí stálo u obnovy Lidových novin v roce 1988. Dalším motivem byly úzké vztahy mezi českým a polským disentem před pádem komunistických režimů v obou zemích. I z tohoto důvodu převzalo nad konferencí záštitu Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Hlavním tématem byly otázky spojené s rolí disentu po roce 1989. Čeho jeho představitelé ve společnosti dosáhli, jakým způsobem ji ovlivnili, v jakých oblastech naopak selhali a jak se disent sám rozdělil a jakými směry se vydal. celý článek »

O dvacet let nazpět

Dění ve Sněmovně se vrací do první poloviny devadesátých let

Vojtěch Navrátil | 4. 12. 2013 | Články a komentáře

Od rozštěpení ODS a vzniku US na přelomu let 1997–1998 získalo české politické spektrum přibližně na jedno desetiletí stabilní strukturu, s hodně velkou nadsázkou lze říci, že „zamrzlo“. Stejně tak takřka ustalo dřívější drolení jednotlivých poslaneckých klubů, vznik nových a hojné přestupy jednotlivých poslanců mezi nimi, což byly průvodní jevy polistopadové transformace politické scény, krystalizace relevantních politických proudů a vytváření a dotváření podoby stranického spektra. Období stranické stability skončilo v průběhu volebního období 2006–2010. Nejviditelnějším příznakem se vedle specifického případu několika sociálnědemokratických přeběhlíků a rebelie některých členů ODS a SZ stal především odchod části členů a poslanců z KDU-ČSL a vznik TOP 09. Volby na konci května 2010 částečně přepsaly politickou mapu České republiky a přišlo volební období, jež proslulo rozkladem poslaneckého klubu VV a pozvolným štěpením ODS. Nedávné předčasné volby přinesly opětovnou a ještě výraznější změnu politické mapy a český stranický systém posunuly v jeho vývoji nazpět někde do období po volbách v roce 1992. Vzhledem k tomu, že pojivem do Sněmovny nově vstoupivších subjektů není světonázorový proud, se kterým by se jejich členové identifikovali, ale jeden silný člověk, který prostě chtěl vstoupit do politiky, občanští demokraté jsou v hluboké krizi a u těch sociálních naplno probublalo schizma v jejich nejvyšším vedení, není vyloučeno, že bychom ve Sněmovně mohli být opět svědky velkého přeskupování sil jako na počátku devadesátých let. V roce 1992 se na půdě ČNR utvořilo devět poslaneckých klubů, z nichž některé se po transformaci ČNR na nynější PSP ČR nedočkaly konce volební období, některé dožily v reziduální podobě, některé nové vznikly a některé nové také i rychle zanikly, aby volební období dokončila vně útroby svého původního mateřského klubu více jak čtvrtina poslanců. Nebude od věci si připomenout ony pionýrské doby, kdy česká politika měla mít ještě obsah. celý článek »

Několik poznámek k Tainterově teorie kolapsu v české kotlině

Lubomír Nondek | 29. 11. 2013 | Články a komentáře

Kniha amerického historika a antropologa Josepha Taintera z roku 1988 Kolapsy složitých společností (první české vydání Dokořán 2009, dotisk 2013) již více než dvacet let ovlivňuje diskusi o nestabilitě složitých socioekonomických systémů, jejich udržitelnosti, zranitelnosti, resilienci a dalších souvisejících tématech. Ohlas Tainterovy práce se projevil i u nás a inspiroval pestrou skupinu českých vědců v čele s egyptologem Miroslavem Bártou k uspořádání tematické konference a k vydání sborníku Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur. Minulost současnost a budoucnost komplexních společností (Academia 2011, dotisk 2013). Ze zájmu o obě knihy je zřejmé, že téma společenského kolapsu je českými čtenáři pokládáno za aktuální. Je proto užitečné posoudit, jak čeští badatelé Tainterovu teorii uchopili. Velkým nedostatkem českého vydání Tainterovy knihy je ovšem to, že není opatřena kritickým úvodem, který by nejen shrnul vývoj autorových názorů, ale především reflektoval následnou diskusi. celý článek »

Co žádný volební systém nemůže splnit

Vojtěch Navrátil | 6. 11. 2013 | Články a komentáře

„Někteří vyslovovali naději, že poměrné zastoupení je schopno odstranit také korupci na radnicích, které snadno propadaly obce, v nichž bez kontroly vládla jediná strana,“ líčil Ferdinand Peroutka v Budování státu atmosféru panující při rokování Revolučního národního shromáždění na přelomu ledna a února 1919, kdy byl pro obecní volby poprvé v českých zemích zaveden poměrný volební systém. celý článek »

Preferenční hlasování od vzniku republiky po „kroužkovací revoluci“ II.

Polistopadová éra a dvacetileté čekání

Vojtěch Navrátil | 21. 10. 2013 | Analýzy a studie

Po pádu komunistického režimu se československé volební zákonodárství, navzdory snaze prezidenta Havla a jeho nejbližších spolupracovníků fandících nominálnímu hlasování, vrátilo k prvorepublikové a poválečné tradici listinného poměrného volebního systému, do nějž byla nově zahrnuta i možnost udělovat preferenční hlasy (téma preferenčního hlasování nebylo při projednávání nových volebních zákonů v prvních týdnech roku 1990 žádnou kontroverzní záležitostí, jelikož je během rozpravy v jednotlivých parlamentech vzpomenul pouze federální poslanec Jan Svoboda, který se vyslovoval pro zavedení smíšeného volebního systému a zrušení možnosti udělovat preferenční hlasy, pozměňovací návrh ale nakonec nepodal). Než však kroužkování získalo na významu, musely uběhnout dvě polistopadové dekády. celý článek »

Spor o dědictví Václava Klause

Byl, nebo nebyl úspěšným premiérem? Jiří Weigl reaguje na Lubomíra Kopečka (a vice versa)

Lubomír Kopeček, Jiří Weigl | 16. 10. 2013 | Články a komentáře

celý článek »

Preferenční hlasování od vzniku republiky po „kroužkovací revoluci“ I.

Prvorepublikové boje a experiment s obecními volbami

Vojtěch Navrátil | 14. 10. 2013 | Analýzy a studie

Takzvaná „kroužkovací revoluce“ ve volbách v květnu 2010 vynesla z nevolitelných míst do Poslanecké sněmovny takřka čtvrtinu jejího osazenstva. Vykroužkování některých zprofanovaných lídrů typu exministra vnitra Ivana Langera v mnohých lidech dokonce vzbudilo naději (pokolikáté už?) na zlepšení politických poměrů v zemi. Téma preferenčního hlasování se proto bezprostředně po volbách stalo v České republice poprvé v historii významněji sledovanou záležitostí. Ne vždy tomu tak ale bylo. celý článek »

Pocity po více než dvou desetiletích od pádu komunismu

Stanislav Balík | 24. 7. 2013 | Články a komentáře

Václav Klaus nezavršil svou prezidentskou dekádu jen vydáním desátého svazku svých prezidentských projevů a jiných textů. Začátkem roku 2013 spatřila světlo světa jeho kniha My, Evropa a svět, kterou lze jen těžko žánrově zařadit. Stojí kdesi na pomezí rozsáhlého eseje, komentáře, pamětí, a v dobrém slova smyslu politického pamfletu. To s sebou nese jak celou řadu výhod, zejména ohledně stylu, jímž mohla být napsána, tak na druhou stranu nevýhod, kdy může být čtenář zmaten různým žánrovým přeskakováním. celý článek »