politické strany

Poděbradské artikuly a dnešní ODS

Jan Frank | 5. 2. 2014 | Články a komentáře

V ODS se říká, že strana má co řešit, ale jedna věc je jasná a neproblematická: náš program. Údajně jen stačí ctít čtyři poděbradské artikuly (1. soukromí je nedotknutelné; 2. levný stát; 3. nezadlužená budoucnost; 4. solidarita odpovědných). Podle mě je ale třeba mnohem víc. Každý, kdo si onen šestnáct let starý brilantní ideologický text přečte, ví, že již v době vzniku byly artikuly dosti obecné a bylo možné je vykládat různým způsobem. celý článek »

„Léčba Fialou“: nejisté vykročení ODS

Vojtěch Navrátil | 31. 1. 2014 | Články a komentáře

Občanští demokraté jsou v krizi, netuší, co si se sebou počít, a jsou pro zlepšení situace schopni udělat takřka cokoliv. Tedy i podniknout kroky, jež by byly ještě nedávno považovány za rouhání proti základním stranickým principům. Tak se dá číst poslední dění v ODS završené korunovací Petra Fialy do čela strany, jak atmosféru panující okolo volby předsedy trefně vystihl Roman Joch. I přes povinný optimismus se nakonec může ukázat, že nedávný kongres ODS byl jen dalším neúspěšným pokusem o restart kdysi nejmocnější strany v zemi. celý článek »

Jak restartovat ODS

Několik poznámek ke směřování a programatice strany

Vít Hloušek | 15. 1. 2014 | Články a komentáře

Stanislav Balík, Ondřej Krutílek, Ladislav Mrklas a Petr Sokol zahájili svým textem Vynořit se a nadechnout nutnou diskusi o stavu a výhledech Občanské demokratické strany. Souhlasím s jejich názorem, že debata o ODS je debatou o české občanské pravici obecně. Pokusím se do ní přispět. Považuji výchozí text zmiňovaných autorů za velmi kvalitní analytický vstup, byť některé jejich argumenty (například o směřování „evropské“ politiky strany) nesdílím. Nebudu tedy primárně polemizovat, spíše se pokusím doplnit další perspektivu, respektive ukázat na jednu z důležitých věcí, kterou je třeba se po vynoření v rámci hlubokého nádechu zabývat. celý článek »

Ovlivňuje velikost vlády její trvanlivost?

Vojtěch Navrátil | 8. 1. 2014 | Poznámky k událostem

Zástupci ČSSD, ANO a KDU-ČSL se po dvou měsících od voleb dohodli na programu, rozdělení ministerských postů i počtu členů vlády. Nakonec jich má být sedmnáct. Při jednáních padlo mnoho silných slov o tom, kolik vládních postů voliči jednotlivým stranám přiřkli, kolik by měla mít exekutiva členů či co je to „důstojné zastoupení ve vládě“. Není proto od věci si připomenout, jak početné byly vlády v minulosti, jakou měly trvanlivost a jaké postavení v nich jednotlivé strany zaujímaly. celý článek »

O dvacet let nazpět

Dění ve Sněmovně se vrací do první poloviny devadesátých let

Vojtěch Navrátil | 4. 12. 2013 | Články a komentáře

Od rozštěpení ODS a vzniku US na přelomu let 1997–1998 získalo české politické spektrum přibližně na jedno desetiletí stabilní strukturu, s hodně velkou nadsázkou lze říci, že „zamrzlo“. Stejně tak takřka ustalo dřívější drolení jednotlivých poslaneckých klubů, vznik nových a hojné přestupy jednotlivých poslanců mezi nimi, což byly průvodní jevy polistopadové transformace politické scény, krystalizace relevantních politických proudů a vytváření a dotváření podoby stranického spektra. Období stranické stability skončilo v průběhu volebního období 2006–2010. Nejviditelnějším příznakem se vedle specifického případu několika sociálnědemokratických přeběhlíků a rebelie některých členů ODS a SZ stal především odchod části členů a poslanců z KDU-ČSL a vznik TOP 09. Volby na konci května 2010 částečně přepsaly politickou mapu České republiky a přišlo volební období, jež proslulo rozkladem poslaneckého klubu VV a pozvolným štěpením ODS. Nedávné předčasné volby přinesly opětovnou a ještě výraznější změnu politické mapy a český stranický systém posunuly v jeho vývoji nazpět někde do období po volbách v roce 1992. Vzhledem k tomu, že pojivem do Sněmovny nově vstoupivších subjektů není světonázorový proud, se kterým by se jejich členové identifikovali, ale jeden silný člověk, který prostě chtěl vstoupit do politiky, občanští demokraté jsou v hluboké krizi a u těch sociálních naplno probublalo schizma v jejich nejvyšším vedení, není vyloučeno, že bychom ve Sněmovně mohli být opět svědky velkého přeskupování sil jako na počátku devadesátých let. V roce 1992 se na půdě ČNR utvořilo devět poslaneckých klubů, z nichž některé se po transformaci ČNR na nynější PSP ČR nedočkaly konce volební období, některé dožily v reziduální podobě, některé nové vznikly a některé nové také i rychle zanikly, aby volební období dokončila vně útroby svého původního mateřského klubu více jak čtvrtina poslanců. Nebude od věci si připomenout ony pionýrské doby, kdy česká politika měla mít ještě obsah. celý článek »

Robejšek: „Svoboda a rovnost už jsou passé“

Jakub Janda | 8. 7. 2013 | Rozhovory

Etablované politické strany přežijí jen za předpokladu, že se zřeknou části své moci výměnou za zachování své existence a důležitosti, tvrdí v první části prázdninového rozhovoru politolog a analytik Petr Robejšek. Druhá část interview věnovaná klíčovým německým parlamentním volbám vyjde v Revue Politika začátkem srpna. celý článek »

Jaký volební systém pro Českou republiku?

Michal Kubát | 3. 7. 2013 | Analýzy a studie

V České republice dlouhodobě pozorujeme slabost výkonné moci, jež je mj. zapříčiněna nevhodnou podobou stranického systému, který je relativně fragmentovaný a především značně ideologicky polarizovaný. Samotné politické strany jsou vnitřně nesourodé. Volební systém nenapomáhá dostatečně vytváření většin v Poslanecké sněmovně. Důsledkem toho všeho jsou menšinové vlády (1996–2002, 2006–2007, 2007–2009), politicky nesourodé koalice pravicových a levicových stran (2002–2006), vlády postavené na kontroverzních základech (opoziční smlouva 1998–2002), vlády vzniklé na základě minimální převahy jednoho poslance (2002, 2004, 2005), různé polopolitické či kvaziúřednické vlády (1998, 2009–2010). To vše vede k permanentní neakceschopnosti a nestabilitě českých vlád. V letech 1993–2012 měla Česká republika 11 vlád a 9 premiérů. Průměrná délka trvání českých vlád je necelých 23 měsíců. V letech 2006–2009, tj. během pouhých dvou let, čelila česká vláda 5 (!) hlasováním o vyslovení nedůvěry, přičemž poslední z března 2009 se jí stalo osudným, a to uprostřed českého předsednictví Evropské unie. A tak dále. celý článek »

Potřebujeme skutečné strany

Jiří Payne | 10. 4. 2013 | Články a komentáře

Čím se od sebe liší politické strany? Prvním kritériem je politická filozofie a programové cíle, druhým pak postup, taktika či strategie, jak cílů dosáhnout. Některé strany mají krásné cíle, ale nevadí jim korupce při jejich realizaci, jiné strany mohou mít stejné cíle, ale liší se revolučním či evolučním přístupem. Některé strany svou filozofii i cíle mění, některé jsou věrné svému vyznání, jiné ani filozofii nemají a sledují jen „pětiletý plán“ na čtyři roky. Od toho se odvozuje důvěryhodnost stran pro voliče. celý článek »

Klaus? Politický myslitel a praktický politik v jedné osobě

Rozhovor s Lubomírem Kopečkem u příležitosti vydání jeho knihy Fenomén Václav Klaus. Politická biografie

Ondřej Šlechta | 3. 12. 2012 | Rozhovory

celý článek »

Jak politicky napravit český parlamentarismus?

Michal Kubát | 4. 11. 2012 | Články a komentáře

V poslední době jsme u nás svědky mnoha debat o krizi české politiky. Obecně se dá říci, že buď se mluví o krizi politiky jako takové, nebo jsou zmiňovány různé konkrétní (neblahé) jevy, se kterými se v České republice setkáváme. Rozličným fenoménům české politiky je přitom věnována různě intenzivní pozornost. Některé aspekty jsou silně medializované, a tedy diskutované (typicky korupce v politice), jiným otázkám je věnována relativně menší pozornost. Zdá se mi, že neoprávněně podceňovaným tématem české politické diskuse je podoba a fungování našeho parlamentarismu, a to především v politických a publicistických kruzích. Je to o to zarážející, že problematické fungování českého parlamentního režimu není vůbec žádnou novinkou. celý článek »