Poděbradské artikuly a dnešní ODS

V ODS se říká, že strana má co řešit, ale jedna věc je jasná a neproblematická: náš program. Údajně jen stačí ctít čtyři poděbradské artikuly (1. soukromí je nedotknutelné; 2. levný stát; 3. nezadlužená budoucnost; 4. solidarita odpovědných). Podle mě je ale třeba mnohem víc. Každý, kdo si onen šestnáct let starý brilantní ideologický text přečte, ví, že již v době vzniku byly artikuly dosti obecné a bylo možné je vykládat různým způsobem.

Změněný svět

Na konci devadesátých let se schodky českého státního rozpočtu pohybovaly okolo 30 miliard korun. Státní dluh byl kolem 200 miliard a za Zemanových vlád se rychle zvyšoval. ČR si na sebe ušila krajskou samosprávu, aniž jsme byli v EU a čerpali její dotace. Pomalu se spouštělo euro a na jeho rizika myslela jen hrstka lidí. Hovořit o velké finanční krizi by bylo věštěním z koule. Spokojenost se stavem euroatlantické civilizace byla vyšší, vyhlídky nadějnější.

Doba se však změnila. ČR již neví, co je to suverenita, jen tupě implementuje a čerpá. Eurozóna krachuje, původní evropská populace vymírá a je ohrožována masovou imigrací. Svět po 11. září je spoután mentalitou nárokovosti a sporných ekologických proroctví a ohrožen inflačními řešeními předluženosti. Za takové situace není možné zachraňovat konzervativní stranu, jako je ODS, a nehovořit o aktuálních programových prioritách. Ironií je, že to, čemu chtěly artikuly zabránit, se už stalo.

Není co ztratit

Vezměme si například tuto poděbradskou tezi: „Pro ODS je investicí zavedení vícesložkových systémů penzijního a zdravotního pojištění, v nichž bude individuální složka prvotní a solidární složka druhotná - ne opačně, jak je tomu dnes.“ Co konkrétně by to mělo znamenat v současnosti? Zvláštní a pro občany nepříliš zajímavý druhý pilíř, jehož jsme jim nabídli využít dobrovolně? Jsme ochotni po lidech chtít, aby si za stáří a zdraví ručili víceméně sami? Aby jedni měli lepší a druzí horší zdravotní péči? Aby jedni žili déle než druzí? Je toto pravice? Nebo to artikuly myslely jinak? Podobně by se při jejich četbě dalo pokračovat. Navrhuji, aby si ODS v souvislosti se změnami, kterými prochází, prošla i programovým štěpením.

Máme při tvorbě programu spekulovat o přízni voličů, nebo postavit nekompromisní pravicový program (ostřejší než artikuly), který bude účinnou hrází proti všem výše popsaným jevům? Věřím, že ještě před takovými deseti lety by nebylo pochyb o alternativě číslo jedna. Dnes již nikoliv. Program pravice je více než kdy předtím morálním a civilizačním úkolem. Pouhé alibistické zadržování českého socialismu a evropského nivelizačního politického nic není program.

Hranice mezi defenzívou a ofenzívou

Do budoucna můžeme jít jen dvěma cestami, ne žádnou třetí. Buď si budeme toliko hrát na pravici peskováním vlády za proevropskou konformitu, napadáním deficitních rozpočtů, regulací a drobečkovou obranou zájmů podnikatelů, tj. budeme realizovat zmíněný negativní zadržovací program, nebo půjdeme s kůží na trh a zavážeme se ke skutečnému řešení nástinem jasných hodnotových postojů k aktuálním tématům. Jsme pro, nebo proti imigraci? Chceme evropské dotace, nebo ne? Budeme dávat záštitu pochodům gayů, nebo ne? Budeme právně zvýhodňovat jednotlivé společenské skupiny, nebo ne? Zrušíme nekompromisně zbytečné státní instituce, úřady a firmy, nebo ne? Budeme stát za nadprůměrnými odměnami úředníků, nebo ne? Padneme do úmoru za každého živnostníka, nebo ne? Má stát podporovat kulturu, nebo ne? Má se platit školné, nebo ne? Chceme být přijatelní a u moci, nebo uchránit tuto zemi?

Všechny tyto a mnohé další postoje by se měly stát předmětem plebiscitu členů ODS. Na kandidátky by měly jít jen ty osoby, jež tyto věci chápou a artikulují, jež těmito otázkami dnes a denně žijí. Vše ostatní není politika. Pokud platí, že artikuly z Poděbrad jsou významným bodem naší identity, neodkladně si je připomeňme a definujme. Vidět ODS jako masový protipól demokratického socialismu nemá smysl. Doba se změnila. Nejde jen o mediální protikorupční hysterii, hrátky domácí, české, zklamání voličů apod. V pozadí je tlama bruselské politické nicoty stravující temperament národů, a tím pádem i jejich tradičních stran, nalevo i napravo.

Nebojme se delší cesty

Je těžké si to připustit, ale ODS, jak jsme ji znali, už neexistuje, protože neexistují okolnosti z doby jejího založení a raného působení. Strana buď opět využije dobu nazralou dlouhodobým excesivním působením pseudohumanistického státu, a vyvede Čechy z bludiště, třeba i za cenu delší marginalizace, nebo skončí jako nehybný, ubohý, vyčpělý duch vznášející se nad třetí cestou.

Nebojme se letošních komunálních voleb. Teze, že když v nich prohrajeme, je konec, neplatí. Mluvme a pracujme s Václavem Klausem. Bojme se prázdnoty, konformity a budoucnosti bez boje.

Diskuse