Bitva o Bílý dům se blíží

Americké prezidentské primárky se nezadržitelně blíží. Do začátku souboje o republikánskou a demokratickou nominaci zbývá již jen něco málo přes rok. Revue Politika už od druhého zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem sleduje, co se v souvislosti s potenciálními prezidentskými kandidáty kde šustne. Dnes vám nabízíme další pokračování volné série článků na toto téma.

Bezkonkurenční Hillary

V demokratickém táboře se toho od minulého článku příliš nezměnilo. Nominace Hillary Clintonové momentálně vypadá jako hotová věc. Žádný jiný vážný protikandidát se dosud neobjevil. Nicméně preference bývalé ministryně zahraničí a první dámy od našeho minulého textu přece jenom lehce poklesly, zatímco její nejbližší soupeři jdou mírně nahoru.

Její převaha však stále zůstává drtivá. Hillary se v průzkumech momentálně pohybuje lehce pod 65 %. Preference viceprezidenta Joe Bidena kolísají mezi 12 a 15 % hlasů. Podporu Elizabeth Warrenové v demokratických primárkách momentálně deklaruje až 11 % potenciálních voličů. Průzkumy zároveň poukazují na výrazné vítězství Clintonové v prvních státech primárek New Hampshire a Iowě. V New Hampshire to vypadá až na 58 % pro Clintonovou a 18 pro Warrenovou na druhém místě. V Iowě dosahuje Hillary 53 %, Warrenová 10 a Biden 9.

Roger Simon v Politico proto již spekuluje, co by měla Clintonová, až získá demokratickou nominaci, udělat, aby se stala prezidentkou:

1)      Oznámit, že bude prezidentkou jen jedno volební období a nebude usilovat o opětovné zvolení. Tento krok by prý voličům signalizoval, že má v úmyslu skutečně prosadit tři nebo čtyři zásadní body své agendy a udělá všechno pro to, aby prošly, aniž by se musela rozptylovat snahou o znovuzvolení.

2)      Totéž by měla požadovat od svého viceprezidentského kandidáta. Tím dá najevo, že svůj vlastní slib skutečně myslí vážně a mandát bude skutečně vykonávat stranou všech politických her.

3)      Měla by uvažovat, že si vezme jako kandidáta na viceprezidenta ženu. Tento krok by šel proti obvyklé snaze nabídnout vyváženou kandidátku, pokud jde o věk, geografii, náboženství a politické směřování. K podobně riskantnímu kroku se kdysi odhodlal i Clintonové manžel, když si v roce 1992 jako svého viceprezidentského kandidáta vybral Ala Gorea. Rozdíl ve věku činil jen 19 let, oba pocházeli z jižanských států, oba byli jižanští baptisté a oba představovali politicky umírněné křídlo strany. A společně dvakrát vyhráli prezidentské volby.

4)      Měla by se distancovat od vlády Baracka Obamy. Ani ne tak programově, jako spíš od jeho způsobu vládnutí.

Schyluje se k souboji Bushe, Paula a Huckabeeho?

Jak se více a více dostávají do popředí mediálního zájmu spekulace o případné kandidatuře Jeba Bushe, objevuje se bratr prezidenta George W. Bushe a syn prezidenta George H. W. Bushe na prvních místech průzkumů.

Podle posledního z nich může momentálně počítat s 13 % hlasů voličů hlasujících v republikánských primárkách. O druhé místo se dělí senátor Rand Paul s Mikem Huckabeem, kteří mají shodně podporu 12 % respondentů. Paul Ryan dosahuje 9 %. Guvernérovi Chrisu Christiemu a senátorovi Marcu Rubiovi průzkum přisuzuje po 8 % hlasů. Texasané Rick Perry a Ted Cruz oslovují 6, resp. 4 % potenciálních voličů.

Pokud jde o úvodní klání republikánských primárek v Iowě a New Hampshire, zde Bush zatím příliš nezáří. V New Hampshire je podle průzkumu CNN momentálně nejsilnější Rand Paul s 15 %. Za ním se umístili Bush a Paul Ryan shodně s 10 %. Chris Christie a Mike Huckabee by zde mohli získat 9 % hlasů.

V případě, že by se Mike Huckabee skutečně rozhodl pro kandidaturu, mohl by se opět spolehnout na vysokou podporu od účastníků republikánského shromáždění v Iowě, kde zabodoval již v roce 2008. Dnes by podle CNN mohl získat až 21 %. Paul Ryan pak 12, Rand Paul 7 a Christie s Bushem po 6 %.

Úskalí podobných kandidátů ze stejných států

Vzhledem k širokému poli zájemců o republikánskou nominaci se spekuluje, že může dojít k situaci, kdy se objeví dva kandidáti z Floridy (Marco Rubio a Jeb Bush), Wisconsinu (Paul Ryan a Scott Walker), Ohia (Rob Portman a John Casich) a Texasu (Perry a Cruz) a přijdou tak o možnou výhodu výrazné podpory v domácím státě.

Daniel Larison z časopisu The American Conservative však upozorňuje, že tento scénář není příliš pravděpodobný. Uvedení kandidáti jsou si blízcí nejenom geograficky, ale i názorově. Pokud by proti sobě tedy skutečně stáli, nejen, že by se vzájemně připravovali o podporu voličů v domovském státě, ale ucházeli by se rovněž o podporu podobné části republikánského elektorátu ve státech ostatních.

Rubio a Bush jsou navíc spojeni řetězcem politických a osobních vazeb. V případě, že by kandidovali oba, neuspěl by zřejmě ani jeden. Larison tedy předpokládá, že nejspíše bude kandidovat jen Bush, ačkoliv Rubio by byl rozhodně zajímavějším kandidátem.

Pokud jde o kandidáty v dalších státech, Ryan a Portman zřejmě nebudou mít důvod kandidovat proti guvernérům svých států a likvidovat tak jejich šance na úspěch. Pouze u Teda Cruze nelze vyloučit, že z určité zlomyslnosti bude kandidovat proti Perrymu, ačkoliv ani jejich názory na zahraniční a sociální politiku se až tak výrazně neliší.

Bush vs. Clinton Reloaded

Pokud se Bush skutečně rozhodne kandidovat a podaří se mu získat nominaci, mohli bychom se dočkat opakování souboje Bush kontra Clinton z roku 1992. Tehdy z něj vyšel vítězně manžel Hillary Clintonové, který porazil Jebova otce. Určitou reprízou byl již v roce 2000 souboj Jebova bratra G. W. Bushe proti Clintonovu viceprezidentu Goreovi, jehož velmi těsně porazil.

Právě Bushův bratr se nedávno vyjádřil k možnosti Jebovy kandidatury, když řekl, že momentálně je to padesát na padesát. George W. Bush dále uvedl, že si jeho bratr dobře uvědomuje, jaký dopad má prezidentství na rodinu. Dodal však, že na příkladu jejich otce je vidět, jak i v politice zůstat dobrým otcem.

Část pozorovatelů chápe Bushe jako republikánskou šanci překonat „modrý val“, tedy 18 států + DC, které minimálně v posledních šesti po sobě jdoucích volbách volily demokraty, a dohromady se v nich hraje o 242 volitelských hlasů. Republikáni by potřebovali alespoň některé z těchto států získat na svoji stranu.

Daniel Larison vidí myšlenku, že by Bush republikánlm pomohl získat např. Pennsylvanii nebo Wisconsin, jako utopickou. Republikáni v těchto státech nevyhráli od roku 1988 a dnešní republikánská strana má ještě mnohem menší potenciál vygenerovat kandidáta, který by v nich oslovil většinu voličů. Nedokázal to Bushův bratr, nedokázal to McCain ani Romney. Není jediný důvod si myslet, že další podobný kandidát je něčím osloví.

„Jeb Bush představuje přesně ten směr republikánství, kvůli němuž je republikánská strana nekonkurenceschopná ve všech státech severovýchodu a středozápadu země, které potřebuje získat, aby vyhrála prezidentské volby. Podporuje velké korporace, imigraci a válku – tohle všechno prohrává volby,“ uzavírá Larison.

Republikáni potřebují souboj vycházejících hvězd

Ross Douthat se v New York Times zamýšlí nad podobou republikánských primárek, která by pozitivně ovlivnila vývoj strany, znamenala by důkladnou diskusi o zásadních tématech a pozitivním programu, který mohou republikáni nabídnout v následném souboji s kandidátem demokratů. Takový scénář podle Douhata nabízí případný velký souboj mladých senátorů Randa Paula s Marcem Rubiem.

Ačkoliv nejde o nejzkušenější republikánské politiky, právě oni se dlouhodobě ze všech potenciálních kandidátů nejhlouběji zabývají výzvami, které čekají na případného republikánského prezidenta. Někteří jejich potenciální soupeři jako Bush nebo Huckabee se už nějaký pátek nepohybují ve vrcholné politice. Guvernéři, jako Chris Christe nebo Scott Walker, se zase zabývají spíše místními tématy, která se nemusí nutně promítat do celonárodní debaty.

Rubio a Paul mají v tomto ohledu výrazně navrch. Oba se důkladně a podrobně zamýšlejí nad tím, jak má vypadat pravicová politika v 21. století.  Rubio dokázal rozvinout komplexní vizi tzv. reformního konzervatismu v domácí politice, jehož součástí je reforma daňového systému a sociální záchranné sítě. Ta má směřovat k podpoře práce, rodiny a sociální mobility.

Paul na druhé straně přichází s libertariánskou verzí pravicové reformy. Republikáni by napříště neměli působit jako „strana bohatých“ a místo toho by se mohli začít obracet na nové demografické skupiny, mezi které patří etnické menšiny a především mladí voliči tzv. mileniální generace.

Tyto lidi by měli republikáni oslovit novým přístupem k reformě trestního práva, občanským svobodám a nespravedlivému zvýhodňování velkých korporací. Přesun těžiště pro republikány typické kritiky velkého státu do těchto oblastí může být mezi mladými lidmi až nečekaně úspěšný.

Souboj Paula a Rubia by také mohl přinést zajímavou a důležitou debatu o zahraničně-politickém směřování republikánů. Paul v poslední době sám sebe řadí k pokračovatelům konzervativního realismu. Rubio na druhé straně má činy i slovy blíže k neokonzervativním intervencionistům Bushovy éry.

Republikáni v čele s Paulem by zřejmě odmítali intervenci typu Libye, stejně jako třeba riskantní vyzbrojování syrských rebelů, zatímco Rubiovi republikáni by se do podobných akcí zřejmě pouštěli s mnohem větší rozhodností než Obamova vláda.

Douthat se domnívá, že republikáni důkladnou debatu těchto dvou senátorů zoufale potřebují. Mohla by skončit jednoznačným vítězstvím jednoho z nich a stejně tak by z ní mohl vzejít pokus o určitý druh syntézy, s nímž by mohl přijít některý z dalších účastníků primárek jako třeba Christie. V každém případě je nutné, aby všechna zmíněná témata republikáni důkladně promysleli a prodiskutovali, než se znovu vrátí do Bílého domu.

Sociální konzervativci bodují v Iowě

Mike Huckabee výrazně vede v průzkumech v Iowě. Právě zde v roce 2008 zvítězil a překvapivě se tak stal velkým soupeřem pro velké favority Romneyho a pozdějšího republikánského nominanta McCaina. I s Iowou dokázal zvítězit celkem v osmi státech a v patnácti obsadil druhé místo. Celkově získal třetí největší počet hlasů, když za druhým Romneym zaostával o pouhé dva procentní body. Dokonce se mu podařilo získat druhý největší počet delegátů na stranickém nominačním sjezdu.

Huckabee patří k výrazným reprezentantům sociálně konzervativního křídla strany. To demonstroval i svým nedávným prohlášením, že v případě opuštění přísně konzervativní pozice k homosexuálním manželstvím odejde ze strany. Tento postoj doplňuje i obligátní boj proti potratům a drogám.

V minulých primárkách toto křídlo strany hájil Rick Santorum. I tomu se podařilo zvítězit v Iowě a to z něj udělalo hlavního soupeře favorizovaného Mitta Romneyho ve zbylých státech. I Santorum uvažuje o opětovné kandidatuře.

Oba sociální konzervativci získali díky předchozímu pokusu patřičné zkušenosti, které by teď mohli zužitkovat. Jisté však je, že nemohou pomýšlet na úspěch, pokud budou kandidovat oba. Podpora sociálně konzervativních voličů by se roztříštila a ani jednomu z nich by nemohla poskytnout dostatečnou oporu pro útok na vyšší mety. Máme-li brát jako bernou minci současné volební preference v Iowě, větší potenciál má Huckabee.

Rand Paul na skleničce s Billem Maherem

Již od začátku druhého Obamova období se hovoří o zájmu Randa Paula o kandidaturu na prezidenta. V médiích se toto téma objevuje stále a s neustávající intenzitou. Paul patří k těm nemnoha politikům, kteří neustále přicházejí s tématy a názory, jež stimulují vnitrostranickou a leckdy i celonárodní debatu.

Právě nová témata a neotřelý přístup k tématům starým vykazují potenciál k získání nových skupin voličů, které dosud o volbě republikánů leckdy ani neuvažovaly. Přesto není jisté, nakolik je tato naděje iluzorní, jak ukazuje nedávný případ levicového moderátora a komika Billa Mahera.

Maher v jednom rozhovoru uvedl, že v případě volebního klání mezi Hillary Clintonovou a Paulem by silně uvažoval o tom, že by tentokrát volil republikány. Moderátor není zastáncem intervenční zahraniční politiky, a proto je skeptický vůči Clintonové jakožto představitelce křídla „liberálních jestřábů“. Naopak Paul se svojí zdrženlivostí, pokud jde o intervence, v něm vzbudil jisté sympatie.

Jenomže právě Maher dokonale ilustroval, že s přesvědčováním pro republikány netradičních voličů to nebude tak jednoduché. Poté, co si s Paulem zašel na skleničku, zjistil, že se zásadně rozcházejí v otázkách životního prostředí. A přes to pro Mahera nejede vlak. Právě rozdílnost názorů v této oblasti by vedla k tomu, že by Rand jeho hlas nedostal.

A totéž se může stát i s dalšími voliči. A tak ačkoliv při svém nedávném projevu na univerzitě v Berkeley Paul sklidil několikanásobný aplaus a ovace ve stoje od možná nejlevicovějších studentů v zemi, když kritizoval špehování občanů vládou, s jejich hlasy by počítat neměl. Ztratí je např. v důsledku svých ekonomických názorů, jelikož patří k důsledným zastáncům fiskální zodpovědnosti.

Diskuse