Rick Perry: Americká armáda se musí vrátit do Iráku

Texaský guvernér ostře zaútočil na Randa Paula i prezidenta Obamu

Texaský guvernér Rick Perry rázně vstoupil do debaty o americké zahraniční politice, čímž dal zároveň najevo, že patří mezi potenciální uchazeče o republikánskou prezidentskou nominaci v roce 2016. Ve svém komentáři pro deník Washington Post obvinil ze současné krize v Iráku a vzestupu ISIL nekompetentní politiku prezidenta Obamy. Zároveň zkritizoval zahraničně-politické názory lídra pelotonu uchazečů o republikánskou nominaci Randa Paula.

Perry uvedl, že chápe pohnutky „izolacionistů“. Rozumí prý tomu, že jsou lidé válkou unavení. Touha zastavit ji je přirozená lidská reakce. V dnešním světě – domnívá se Perry – by však „izolacionismus“ ohrozil americkou národní bezpečnost.

Perry tvrdí, že Rand Paul doporučuje současný vývoj v Iráku ignorovat. To by však podle guvernéra znamenalo ignorovat velké nebezpečí pro USA i svět. ISIL je totiž ještě radikalizovanější forma islámského extremismu než al-Kájda.

Hlavní nebezpečí vidí Perry ve skutečnosti, že v řadách ISIL bojují tisíce radikálů s evropskými pasy. Nic jim tedy nebrání koupit si letenku a bez víza se dostat na území USA. Jako varovný příklad uvádí sebevražedný útok amerického občana na židovské muzeum v Bruselu.

Perry má pocit, že Paul obhajuje nečinnost, a je pro něj nepochopitelné, že se u toho zaštiťuje Ronaldem Reaganem. Guvernér se domnívá, že Paul a další si myslí, že nejlepším způsobem, jak se vypořádat s hrozbou ISIS, je nedělat nic. Perry však nevěří v zahraniční politiku „počkáme a uvidíme“ a domnívá se, že by s ní nesouhlasil ani Reagan.

Baracka Obamu obviňuje z toho, že svojí slabostí, nerozhodností a nekompetentností – především malováním červených čar, o kterých všichni vědí, že na jejich překročení nebude lpět – současný vzestup ISIL umožnil. Stejně tak prý umožnil, aby se al-Kájda mohla přeskupit.

Výsledkem Obamovy špatné politiky je podle Perryho stávající situace, kdy v podstatě neexistují žádné dobré možnosti. A Paulův „izolacionismus“ by současnou hrozbu jen zvětšil.

Za ISIL vděčíme intervencionistům

Perry se přidává k řadě neokonzervativců, kteří se domnívají, že americké angažmá v Iráku bylo správným krokem, a jedinou chybu vidí v příliš unáhleném vyklizení země. Tato interpretace však zcela ignoruje realitu.

Právě nutkání vyvinout za každou cenu nějakou činnost současnou situaci způsobilo. Před vstupem Američanů a jejich spojenců do Iráku znamenal Irák pro Západ minimální hrozbu. Jistě, sekulárně levicový diktátor Saddám Husajn na nás dělal ramena, ale to bylo tak všechno. Pro vojenskou intervenci neexistoval pádný důvod. Invaze byla součástí protiteroristické kampaně zahájené operací v Afghánistánu po 11. září 2001 a jakákoliv snaha spojit Husajna s al-Kájdou se záhy ukázala jako ryze účelová.

Navzdory historce o setkání atentátníka z 11. září Muhammada Atty s iráckým konzulem v Praze faktem zůstává, že žádná spojitost mezi svrženým iráckým režimem a džihádisty neexistuje. Nejen to. Irácký režim jakýkoliv vliv al-Kájdy a podobných skupin na svém území eliminoval. Naopak chaos, do nějž zemi uvrhla americká intervence, vedl k významnému rozmachu těchto hnutí. Ta pak zaměstnávala Američany a jejich spojence až do jejich odchodu. ISIL představuje novou podobu džihádismu, která se zřejmě zformovala až po odchodu západních jednotek. Není však pravda, jak naznačuje Perry, že zformování ISIL je důsledkem stažení z Iráku.

ISIL se zformoval z nejradikálnějších bojovníků, kteří přišli z celého světa bojovat v občanské válce proti syrské vládě Bašára Assada. Jeho pozici posilovala jednak finanční podpora ze Saúdské Arábie a Kataru, jednak shovívavost Turecka k působení syrské opozice na svém území, ale i západní vyzbrojování údajně neextremistických skupin, ačkoliv nikdy neexistovala záruka, že se ISIS těchto zbraní nezmocní nebo že se s ním tyto skupiny nespojí.

Chaos a mocenské vakuum, jež umožnily rozšíření činnosti ISIL na území Iráku, primárně nezapříčinil odchod Američanů z Iráku, ale naopak jejich invaze a svržení Husajnova režimu. Za rozmach ISIL tedy vděčíme především zastáncům zahraničně-politického intervencionismu.

Rand Paul vrací úder

Senátor Paul nezůstal Ricku Perrymu nic dlužen a v magazínu Politico zveřejnil reakci, v níž guvernérův komentář rozcupoval. Perryho obvinil, že překrucuje jeho zahraničně-politické názory. Upozorňuje na to, že z řešení, která Perry nabídl, nejsou některá daleko od jeho. A nejsou daleko ani od těch, která nabízí Obama. Právě proto, že žádná dobrá řešení neexistují, jak říká Perry, ale i Paul.

Z toho, co Spojené státy zatím nedělají, zmínil Perry letecké údery. Ty však nevyloučil ani Obama a sám Paul již dříve řekl, že je jejich rozumnému použití otevřen, pokud to bude dávat smysl. Paul podporuje i pokračování americké pomoci irácké vládě, ať už formou vyzbrojování nebo činnosti zpravodajských služeb.

Kromě toho Paul prosazuje ukončení posílání pomoci rebelům v Sýrii. Upozorňuje, že Perry se tímto problémem ani nezabývá. Senátor nechápe, jak lze z jeho postojů odvodit, že ignoruje hrozbu ISIL.

Upozorňuje, že Perry už v debatě v prezidentských primárkách v roce 2012 hovořil o nutnosti znovu poslat americké jednotky do Iráku. Ještě před vzestupem ISIL. Tehdy hovořil o zajištění rovnováhy sil s Íránem. Paul také připomíná, že Perryho kolega Lindsay Graham chce dnes s Íránem spolupracovat. Ptá se proto, zda Perry dnes prosazuje, aby šli Američané do Iráku bojovat proti Íránu, nebo po jeho boku (proti ISIL).

Paul naopak návrat amerických jednotek do Iráku důrazně odmítá. Američané přece vložili velké úsilí do výcviku irácké armády. Ta pak podle Paula tváří v tvář nepříteli zahodila zbraně a schovala se. Paul se tedy Perryho ptá, proč mají Američané pokládat životy za zemi, která se sama odmítá bránit. Dále upozorňuje, že jeho názor sdílí výrazná většina americké veřejnosti a s nadsázkou říká, že to z Perryho dělá tak trochu „izolacionistu“ vůči zbytku země.

Senátor shrnuje, že intervence stála Američany čtyři tisíce životů, znamenala dva miliony uprchlíků a bilionové dluhy. Říká, že bychom se měli poučit z minulých chyb. K Reaganovi pak dodává, že jeho politika míru prostřednictvím síly je často dezinterpretována. Síla nemusí automaticky znamenat válku. Nakonec Reagan válku nenáviděl. Na rozdíl od svých „jestřábštějších“ kritiků byl podle Paula Reagan velmi obezřetný. Tvrdí, že mnoho jeho dnešních zastánců oslavuje více jeho tvrdou rétoriku než skutečné činy.

Podle Paula je Perry uvězněn v minulosti. Opakuje fráze, které nikdy nefungovaly, a papouškuje hesla, která nedávají smysl. Varuje před opětovným opakováním stále stejných chyb. Zejména před opakováním vzorce „teď musíme zasáhnout a následky budeme řešit až pak“. Jakákoliv budoucí vojenská akce Spojených států musí být vždy založena na posouzení, co v minulosti fungovalo a co vůbec, uzavírá Paul.

Diskuse