Když jedna „drobnost“ zneváží vše ostatní

Skryté nebezpečí věcného záměru volebního zákoníku

Vojtěch Navrátil | 22. 4. 2011

Poslat do Kindlu

---

Vláda 6. dubna přerušila projednávání věcného záměru volebního zákoníku připraveného ministerstvem vnitra. Cílem dokumentu čítajícího 129 stran má být konsolidace právní úpravy všech druhů voleb v České republice plus odstranění nedostatků, které v praxi vyvstaly buď u jednoho konkrétního druhu voleb, nebo jsou všem volbám společné. Věcný záměr ale obsahuje také jednu změnu, která má potenciál vytvořit podhoubí pro intenzivnější tunelování veřejných prostředků a financování politických stran systémem „něco za něco".

Nejprve pozitiva. Skončit by měla schizofrenie ohledně voleb do zastupitelstva Hlavního města Prahy: Praha má obdobné postavení jako jednotlivé kraje a úspěšné strany tím pádem inkasují státní příspěvky za získané mandáty, samotné volby se ale odehrávají dle zákona pro „komunál". Nově by se volby do celopražského zastupitelstva měly konat dle zvyklostí pro krajské volby, včetně toho, že by již nemělo být možné území hlavního města rozdělit na několik obvodů dle libovůle jeho konšelů.

Stát má také vyjít více vstříc občanům: pro volby do krajských zastupitelstev a Senátu by mělo být možné volit v rámci svého domovského obvodu (kraje, senátního obvodu) i mimo místo trvalého bydliště - s pomocí volebního průkazu. Voličům by rovněž mělo být umožněno (s výjimkou předčasných, opakovaných či doplňovacích voleb) volit korespondenčně či předem uložit svůj hlas do volební urny na obecním úřadě.

Ve zjevné inspiraci úpravou voleb do Sněmovny by měl mít volič i ve volbách do krajských zastupitelstev a Evropského parlamentu možnost udělit až čtyři preferenční hlasy, přičemž kandidátovi by na posun do čela kandidátní listiny strany stačilo získat preferenční hlasy odpovídající pěti procentům voličů dané strany, hnutí či koalice. Vzhledem k rozdílné velikosti volebních obvodů by ale neškodilo, aby pro volby do Evropského parlamentu (volebním obvodem je území celé České republiky) byla hranice preferenčních hlasů nižší (např. v dvakrát menším Slovensku činí tři procenta).

Slovním spojením „pět procent" se autorky věcného záměru, JUDr. Jitka Červenková a JUDr. Hana Egersdorfová, inspirovaly i pro komunální volby: má být sníženo procento průměrného podílu kandidáta vyžadované pro jeho posun na kandidátní listině ze 110 na 105. Zvolení Milana Jančíka v komunálních volbách v roce 2006 v Praze 5, kdy ze 43 kandidátů ODS získal druhý nejnižší počet hlasů, by to nezabránilo, ale díky alespoň za něco, pakliže to bude schváleno.

V záměru jsou rovněž zakomponovány dvě skromné varianty zkrácení vybraných voleb ze dvou dní na jeden (volilo by se pouze v sobotu od 7 do 22 hodin). S daným řešením se počítá u druhého kola senátních voleb, doplňovacích senátních voleb, ale i v případě předpokládaných prezidentských voleb. Nebylo by špatné být odvážnější a navrhnout (i ve jménu úspor) jednodenní volby ve všech případech, snad jen s výjimkou těch komunálních, kde by se vzhledem k jejich složitosti asi leckde muselo sčítat až do časných ranních hodin. (Tomu, že by leckteří lidé odjeli v pátek na chalupy a neodvolili, by efektivně dokázaly zabránit výše zmíněné nové předpokládané možnosti hlasování. Ostatně Němci také volí pouze v jeden den.)

Všechny uvedené změny by se měly týkat až voleb od roku 2013; voleb do Senátu a zastupitelstev krajů v říjnu 2012 by se v rámci přechodného období nedotkly.

„Radost" z věcného návrhu volebního zákoníku kazí jedna drobná zmínka na straně 105: razantní snížení státního příspěvku na úhradu volebních nákladů úspěšným stranám ve volbách do Poslanecké sněmovny. Při snížení vyžadovaného počtu získaných hlasů o půl procenta na procento jedno by měla každá úspěšná strana za každý obdržený hlas získat místo původní stovky třicet korun, obdobně jako u voleb do Evropského parlamentu. Co by toto opatření přineslo? Jednak by došlo k efektivní likvidaci nesněmovních politických subjektů, pro které peníze za získané hlasy ve volbách do dolní parlamentní komory znamenají v drtivé většině hlavní příjem, jednak by se nezanedbatelně snížily příjmy i těm stranám, které se do Poslanecké sněmovny dostaly (ve volbách v loňském roce by za hlasy bylo místo 502 250 200 Kč vyplaceno 152 471 700 Kč a nově by na příspěvek získala nárok např. i Dělnická strana sociální spravedlnosti). Na svou obhajobu se autorky věcného záměru v předkládací zprávě poněkud prapodivně zaštiťují programovým prohlášením vlády. To ale výslovně uvádí, že „má dojít k postupné redukci příspěvku za mandát pro politické strany o 10 procent a od roku 2014 se o stejný podíl sníží příspěvek za hlas". Co by po zamýšleném propadu příjmů dělaly stranické kasy? Buď by strany začaly razantně šetřit, nebo by na své přemrštěné předvolební výdaje a provoz hledaly prostředky jinde. Není těžké přijít na to, co by převážilo.

Nedělám si iluze, že financování českých politických stran je nyní čisté jako Mirek Dušín. V polovině 90. let schválené razantní navýšení do té doby slabé finanční podpory od státu ale zajistilo stranám alespoň částečnou ochranu před pokračováním jejich tehdy dost pochybného způsobu shánění peněz. Vzpomeňme například na placenou podnikatelskou večeři s premiérem Klausem, jíž se účastnili i zástupci státních a polostátních podniků, nebo sponzory typu Lionela Moscu či „obživlého" Lájose Bácse. Právě tam nás může návrh nového volebního zákoníku (částečně) navrátit. A stát by pak oněch 350 milionů (ušetřených jednou za čtyři roky) vyšlo mnohem dráž. V případě vládního angažmá by politické strany hledaly finanční prostředky v ještě intenzivnějším tunelování veřejných prostředků (instruktážní pohled nám nabídla třeba kauza Drobil), opoziční strany by ve velkém začaly obcházet velké soukromé donátory ve stylu „já vám dnes, vy mě zítra" (anebo by je oni donátoři rovnou „zprivatizovali").

Právě tato „drobnost" ve věcném záměru, jež s jeho deklarovanými cíli souvisí jen velmi okrajově, negativně přebíjí veškerá pozitiva, která by mohl nový volební zákoník přinést.

Revue Politika 4/2011

Poslat do Kindlu

---

Diskuse