evropská integrace

Trojští koně z bruselské stáje

Tomáš Břicháček | 17. 2. 2010 | Bruselky

Prohlubování evropské integrace, resp. centralizace nepostupuje vždy tak rychle, jak by si zastánci „stále užší Unie" přáli. V citlivých oblastech, jako jsou daně, trestní právo, obrana, sociální zabezpečení aj., naráží jejich nekonečné ambice na odpor mnoha nebo i většiny členských států. Mnozí centralisté, zvláště čistokrevní federalisté, jsou zcela otevření a své vize o Europe-puissance (EU jako velmoci v mezinárodních vztazích), společné obraně, evropském občanském či trestním zákoníku nebo harmonizaci daní hlásají otevřeně. Zkušení taktici, typicky Evropská komise či reprezentace některých členských států, používají postupy méně transparentní a méně legitimní, zato perspektivnější. celý článek »

Kam dál po Lisabonu?

Tomáš Břicháček | 20. 1. 2010 | Bruselky

Lisabonská smlouva vstoupila 1. prosince 2009 v platnost. Završila se tak anabáze, jež se vinula většinou první dekády nového tisíciletí a stála velké množství energie jak propagátory, tak oponenty dalšího prohlubování evropské integrace.
Pro odpůrce „stále užší Unie" byla v uplynulých letech euroústava (resp. Lisabonská smlouva jakožto momentální zosobnění centralizačních tlaků) hlavním tématem, ke kterému se vázala podstatná část jejich úsilí. Není proto překvapivé, že poté, co se reformu smluv nakonec podařilo prosadit, nastala u mnohých vedle deziluze také částečná dezorientace spojená s tápáním, pokud o otázku, jakým směrem napřít síly v rámci nového uspořádání; to vše na pozadí nejrůznějších prognóz dalšího vývoje EU.
Lisabonská smlouva přináší do struktury Evropské unie velmi významné změny a posouvá ji na cestě k centralizované federaci. Přesto by neměla být přeceňována. Je důležité si uvědomit, že není žádným bezprecedentním převratem, novým jevem ve vývoji evropské integrace. Je jen pokračováním dlouhodobých tendencí, toliko dalším projevem centralizační dynamiky, která je jedním z definičních znaků evropské integrace od jejího počátku. Není možné tvrdit, že před vstupem Lisabonské smlouvy v platnost jsme byli suverénním státem a nyní suverenitu ztrácíme. Zásadním převratem z hlediska svrchovanosti byl již vstup do EU. Změny vyplývající z Lisabonu, jakkoli jsou velmi významné, už mají v tomto smyslu spíše kvantitativní než kvalitativní povahu. I z toho bychom měli vycházet při úvahách o dalším postupu.
Následující článek je příspěvkem do diskuse na téma, kam by měl proticentralistický tábor v České republice napnout své úsilí ve střednědobé budoucnosti. celý článek »

EU není olympiáda

Ondřej Krutílek | 15. 1. 2010 | Bruselky

Těsně před koncem loňského roku se euroúředníci dozvěděli, že se jejich plat zvýší jen o polovinu toho, co čekali. Komise se proto rozhodla, že členské státy, jež za to podle ní mohou, požene k soudu. Má recht. celý článek »

Perspektivy Evropské unie

Ryszard Legutko | 25. 11. 2009 | Analýzy a studie

Jaké jsou perspektivy Evropské unie? Po výroku německého Ústavního soudu se objevily hlasy, že pro německý systém je další integrace nepřijatelná a že pokud jde o principy tohoto systému, integrace se už završila. Mají-li se takto věci v Německu, lze s určitou dávkou představivosti dojít k závěru, že v ostatních zemích je tomu stejně. V Anglii se prohlubování lisabonského procesu zdá být nereálné. Zároveň však v diskusi po irském referendu jeden ne zrovna nevýznamný europoslanec prohlásil, že jen co Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, je třeba začít naplňovat postlisabonský scénář, tj. zahájit realizaci dalších etap integrace Evropy. Nově zvolený šéf Evropského parlamentu ve svém inauguračním vystoupení připomněl otřepanou metaforu, která v evropském prostředí koluje už léta a podle níž integrace připomíná jízdu na kole; přestane-li cyklista šlapat, spadne - přestane-li se Evropa integrovat, rozpadne se. Není to příliš moudrá metafora: jakou hodnotu by měly instituce, jež by bylo třeba neustále měnit, jinak by podlehly dezintegraci? Velmi dobře však vystihuje myšlení mnoha lidí. Jak se tedy věci mají? Dospěli jsme už ke konci a EU po politických hrátkách s euroústavou či Lisabonskou smlouvou už o ničem dalším nebude chtít slyšet, nebo se spustí zahřívací kolo dalších ujednocujících reforem? celý článek »

Deziluze z euroskeptické iluze

Ondřej Šlechta | 18. 10. 2009 | Bruselky

K problematické kapitole ratifikace Lisabonské smlouvy a postoji českého prezidenta bylo řečeno a napsáno téměř vše. Osobně považuji Lisabonskou smlouvu za nešťastný dokument a její ratifikaci nevítám. Na druhou stranu se však domnívám, že se nacházíme na historické křižovatce a nezbývá nám než sklopit hlavu před mocnou silou, jíž je zájem na její ratifikaci. Tento skeptický, až rezignovaný text si klade za cíl načrtnout zatím neurčité rysy strategie v „lisabonské", popřípadě „postlisabonské" éře. celý článek »

Prezident na lisabonském rozcestí

Tomáš Břicháček | 12. 10. 2009 | Bruselky

V příběhu přípravy a prosazování Smlouvy o Ústavě pro Evropu a pozdější Lisabonské smlouvy, který se před očima zainteresované veřejnosti rozvíjel po většinu první dekády nového století, nastává vrcholné dějství. Po ratifikaci smlouvy polským prezidentem stojí na cestě k jejímu nastolení jediná překážka: podpis prezidenta České republiky. celý článek »

Evropa a kultura svobody

Za jakých podmínek má EU budoucnost?

Udo Di Fabio | 1. 10. 2009 | Články a komentáře

Neopustil vlak času vedlejší kolej národních států a neuhání plnou parou vpřed vstříc novému politickému a kulturnímu společenství sjednocené Evropy? Nerýsuje se na horizontu celosvětová republika s námi jako jejími kosmopolitními obyvateli? celý článek »

Proč je Evropský parlament neviditelný?

Ondřej Krutílek | 7. 9. 2009 | Bruselky

V červnu jsme si zvolili nový Evropský parlament, v červenci se uskutečnilo jeho inaugurační zasedání a od září začal pracovat. Proč si toho nikdo nevšiml? celý článek »

Vzdušné záruky pro Irsko

Tomáš Břicháček | 26. 6. 2009 | Bruselky

Evropská rada schválila na svém červnovém zasedání tzv. právní záruky pro Irsko týkající se Lisabonské smlouvy. Ty mají dopomoci tomu, aby Irové, kteří smlouvu již jednou odmítli, při opakovaném referendu očekávaném letos na podzim na druhý pokus rozhodli „správně". I pro pozornějšího pozorovatele politického dění asi nebylo snadné pochopit, k čemu na schůzce nejvyšších představitelů členských států Unie došlo. celý článek »

Evropský národ?

Meze politického sjednocování Evropy

Josef Isensee | 24. 6. 2009 | Analýzy a studie

Otazník na konci sousloví „evropský národ" pro přesné vymezení tématu nepostačuje. Pojem národ není sám o sobě automaticky srozumitelný, což platí i pro výraz skrývající se pod adjektivem evropský - i tehdy, pokud bezmyšlenkovitě sáhneme po jeho běžném používání a odpověď si ulehčíme tím, že slovo evropský považujeme za synonymum pro Evropskou unii (EU). V zásadě by se mělo mezi oběma výrazy přísně rozlišovat. Neboť EU po zeměpisné stránce nepokrývá celý kontinent a její snahy naopak geografické hranice Evropy překračují; celkově má jen málo společného s onou substancí, jež vytváří Evropu coby kontinent ducha. celý článek »