feminismus

Sociální politika EU – tragikomedie na pokračování

Tomáš Břicháček | 29. 7. 2013 | Analýzy a studie

Evropská integrace už dávno není zaměřena výlučně nebo dominantně na hospodářskou spolupráci. V průběhu let vstoupila do nejrozmanitějších sfér od ochrany životního prostředí, přes oblast vnitra a justice až po témata, jako je sport, civilní ochrana nebo výzkum vesmíru. Těžko dnes najít v rámci věcí veřejných problematiku, která by stála zcela mimo působnost unijních kompetencí a zájmů. Jednou z klíčových oblastí, kde se Unie pevně usadila v sedle, její činnost zažívá velkou expanzi a ambice jdou ještě mnohem dále, je sociální politika. O jejím významu svědčí už nasměrování prvních dvou unijních desetiletek, totiž tzv. Lisabonské strategie a nynější strategie EU 2020. Témata sociální politiky zde spolu s ochranou životního prostředí figurují jako dvě hlavní složky vedle okruhů ryze ekonomických. Příslušné pravomoci EU se vztahují především k podpoře zaměstnanosti, ochraně zaměstnanců a antidiskriminační agendě, unijní instituce nicméně dlouhodobě projevují dychtivost hovořit i do nejrůznějších jiných aspektů sociálních věcí členských států bez ohledu na hranice kompetencí EU. Čím dál odvážnější a radikálnější počiny Bruselu vzbuzují ve vzrůstající míře nevoli a kontroverze. Tento příspěvek by měl vést k zamyšlení nad vhodností rozhodování o sociální politice na nadnárodní úrovni, nad současným rozsahem pravomocí Unie, ale i nad způsobem, jak jsou tyto pravomoci využívány. celý článek »

Progresivní liberalismus? Odpověď klasického liberála

Bohumír Žídek | 3. 6. 2013 | Články a komentáře

Jiné právo nedávno zveřejnilo zamyšlení Barbary Havelkové „Čí svoboda? A jaká svoboda? Krátká úvaha nad českým ,liberalismem‘“. Autorka kritizuje a problematizuje určité – ať už skutečné či domnělé – postoje „českých neo-liberálů“, jak přezdívá zastáncům klasického liberalismu. Zpochybňuje předpoklad, že to, oč klasičtí liberálové usilují, je skutečnou svobodou a nabízí alternativní koncepci tzv. progresivního liberalismu, který se svým textem pokusila ustavit. celý článek »

Štrasburské vytí na měsíc

Fenomén rezolucí Evropského parlamentu

Tomáš Břicháček | 17. 5. 2013 | Analýzy a studie

Jedním z nejbizarnějších prvků fungování Evropského parlamentu – na stejné úrovni jako třeba rozložení jeho sídla do tří měst – je hluboce zakořeněná praxe chrlení velkého množství nelegislativních usnesení neboli rezolucí, v nichž EP deklaruje svoje postoje k nejrůznějším tématům. V těchto slohových cvičeních přijímaných na plenárním zasedání ve Štrasburku jednou „vyzývá“ či „naléhavě vyzývá“ toho či onoho, aby udělal nebo neudělal to či ono, jindy zase „vítá“, „připomíná“, „odsuzuje“, „důrazně odsuzuje“, „vyslovuje politování“, „nabádá“, „doporučuje“ atd. Třebaže rozhodně nejde o činnost, kterou by se běžně zabývaly zákonodárné sbory, a která snad přísluší spíše think-tankům či lobbistickým organizacím, pro europarlament příprava rezolucí představuje významnou část jeho pracovního nasazení. Není proto od věci podívat se na tento pozoruhodný fenomén pod drobnohledem. celý článek »

Spontánní řád pod feministickou palbou

Bohumír Žídek | 18. 2. 2013 | Články a komentáře

Před časem proběhla v České televizi v lehce bulvárním pořadu paní Jílkové debata na téma kvót na zastoupení žen ve vedení velkých společností. Jeden z obhájců tohoto návrhu Evropské komise prohlásil něco ve smyslu, že feministky daly společnosti dost času, aby přirozeným vývojem došla ke stavu, který ony považují za žádoucí. Protože se tak nestalo, je třeba tento stav nastolit pomocí nařízení. Toto prohlášení velmi názorně dokumentuje zásadní spor mezi etatisty a zastánci konceptu, který Friedrich von Hayek nazval spontánním řádem.

Žije-li člověk dosti dlouho, všechno se vrací

Recenze knihy Petera L. Bergera Dobrodružství náhodného sociologa

Dan Drápal | 8. 2. 2013 | Poznámky k událostem

Sociologie nebyla - na rozdíl od politologie, ekonomie či historie - nikdy předmětem mého zájmu. Když se tedy ke mně Bergerova kniha dostala, nijak nadšený jsem nebyl. A přiznám se, že ani první stránky mě nikterak hluboce nezaujaly. Jsem však rád, že jsem knihu neodložil. Postupně se mi začala jevit jako zrcadlo něčeho, co bych nazval ideologickou proměnou světa. celý článek »

Pro zavedení kvót na ženy nemá Unie pravomoc

„Genderová vyváženost“ z pohledu kompetencí EU

Tomáš Břicháček | 9. 1. 2013 | Analýzy a studie

Vysoce kontroverzní návrh Evropské komise na zavedení kvót na zastoupení pohlaví ve vedení velkých obchodních společností vzbudil v České republice ohlas jako málokterá iniciativa z Bruselu z posledních let. Většinové reakce jsou velmi negativní až pobouřené. Šokující sociálně-inženýrská podstata návrhu nutně vybízí především k vymezení se vůči jeho věcné stránce. Není proto divu, že poněkud stranou zůstává druhá rovina celé problematiky, a sice úroveň rozhodování. Měla by (a může) o podobných otázkách rozhodovat Unie? Sahají její kompetence tak daleko? Následující příspěvek se zabývá návrhem směrnice „o zlepšení genderové vyváženosti mezi členy dozorčí rady / nevýkonnými členy správní rady společností kotovaných na burzách a o souvisejících opatřeních" právě z tohoto úhlu. Klade si otázku, zda existuje pravomoc, o kterou by Unie mohla iniciativu daného obsahu a cílů opřít, a zda by takový právní předpis mohl být v souladu s principy subsidiarity a proporcionality, což jsou nutné podmínky jeho platnosti. celý článek »

Genderový ráj to napohled

Ať vládnou ženy či muži, výsledek je podobný

Vojtěch Navrátil | 17. 12. 2012 | Články a komentáře

Na konci srpna Fórum 50 % představilo novou kampaň s názvem Čas na změnu?! S její pomocí chce opětovně dotlačit veřejnost k tomu, aby donutila politické strany k zavedení paritního zastoupení žen a mužů na kandidátních listinách, a zvýšil se tak podíl zvolených žen. Psychologickou podporu jim teď dodal i návrh Evropské komise na zavedení povinného zastoupení žen ve vedeních podniků. Obdobně se snažil zmocněnec pro lidská práva zahrnout v připomínkovém řízení kvóty do volebního zákoníku. V jednom z něho podnětů se dokonce objevila i kouzelná formulka, ve které stálo, aby na volebním lístku musel být za jménem kandidáta uveden i údaj o jeho pohlaví. „Argumenty", či spíše lépe řečeno tvrzení, jsou tradiční: mezi počtem žen v politice a mírou korupce existuje silná negativní vazba a ženy jsou při jednání věcnější než muži. Jakmile bude ve volených orgánech samospráv a v parlamentu paritní zastoupení mužů a žen, nastane dle propagátorů kvót takřka ráj na zemi. Odvolávají se přitom na údajné příznivé zkušenosti ze zahraničí. Zkušenost je opravdu výborná věc, především pak ta vlastní. Přesně takovou mám z jednoho jihomoravského okresního města, v jehož zastupitelstvu jsou rovnoměrně zastoupeny ženy i muži. celý článek »

Prokletí společenské rovnosti pohlaví

Alexander Tomský | 23. 11. 2012 | Poznámky k událostem

Tak je to na stole. Evropská komise přijala léta připravovaný plán Viviene Redingové na rovnější (40%) zastoupení žen ve vedení a správních radách podniků. Zatím se týká pouze velkých firem (cca 5 000), které zaměstnávají více než dvě stě padesát zaměstnanců a mají obrat nad 50 milionů eur. Po schválení Evropským parlamentem nastoupí sankce, byť podle osvědčené salámové metody postupných krůčků zatím ponechané na libovůli jednotlivých států. celý článek »

Redingové křížová výprava

Pokud kvóty schválí Brusel, členským státům patrně nezbude než je uvést do života

Ondřej Krutílek | 23. 11. 2012 | Poznámky k událostem

Když evropská komisařka Viviane Redingová před týdnem na Twitteru vítězoslavně oznámila, že Komise přijala její návrh na zavedení kvót pro zastoupení žen ve vedení podniků, evropská média okamžitě zavalila lavina komentářů, které měly jedno společné: jejich autoři samotný text návrhu neviděli ani z rychlíku. Jaký tedy skutečně je? A stojí za to jej přijímat? celý článek »

Brát pluralismus vážně

K debatě o právu, politice, spravedlnosti a Evropské unii

Pavel Dufek | 19. 11. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Dovolím si začít poněkud zeširoka. Mezi komentátory ze všech zákoutí politického spektra existuje pozoruhodná shoda na tom, že „současná společnost" se buď již nachází v bídném stavu, nebo k němu pomalu, leč jistě směřuje, z čehož plyne, že její vyhlídky jsou v každém případě tristní, pokud ovšem něco neučiníme, respektive něčemu jinému nezabráníme. Bronisław Wildstein nabídl svoji verzi tohoto příběhu, přičemž se jedná o verzi ambiciózní co do tematického záběru, identifikace příčin a viníků i navrhovaných prostředků nápravy. Následující text bude v porovnání s jeho „výkopem" asymetrický, co se týče délky, obsahu, ambicí i žánru. celý článek »