Par avion XXI.

Pravidelný přehled zahraničního tisku a produkce think-tanků Par avion se dnes věnuje zahraničně-politické diskusi v americké Republikánské straně a krvavé bitvě u ukrajinského Ilovajsku.

Republikáni v pasti falešné dichotomie

Podle W. Jamese Antlea se jestřábi snaží omezit republikánskou zahraniční politiku na výběr mezi neokonzervatismem a „izolacionismem“. Buď s jestřáby v zásadních zahraničně-politických otázkách souhlasíte, nebo vás národní bezpečnost vůbec nezajímá.

V souladu s touto optikou různí komentátoři interpretovali podporu Randa Paula úderům proti Islámskému státu buď jako chameleonství, nebo jako snahu o spojenectví s největšími americkými jestřáby. Ať už je podstatou Paulových návrhů na konfrontaci IS cokoliv, je třeba si uvědomit, že náš výběr není omezen na neokonzervativní nebo levicové jestřáby na straně jedné a pacifismus na straně druhé. Být skeptický k použití síly v Iráku roku 2003 i kdykoliv jindy nutně neznamená odmítání použití vojenské síly kdekoliv a v jakékoliv situaci.

Ač by člověk řekl, že je toto zjevné, až příliš mnoho komentátorů dává Paulovi implicitně na výběr: buď si smí myslet, že dosavadní americké intervence na Blízkém východě byly kontraproduktivní, nebo že je ISIS skutečnou hrozbu vyžadující vojenskou odpověď. Prostě nesmí zastávat obě pozice zároveň.

Ne vždy jde však o upřímné nedorozumění. Mnoho jestřábů chce redukovat počet možností na minimum, aby jejich vlastní názory nepůsobily tak extrémně. Libertariáni a protiváleční konzervativci tak nejsou jen zkrátka méně intervencionističtí. Za každou cenu je třeba je vykreslit jako izolacionisty. Netýká se to jen principiálních neintervencionistů, ale i realistů, podle kterých USA v zahraničí nějaké zájmy má.

Přitom neintervencionisté a realisté byli v minulosti v mnoha věcech pravdě o dost blíž než jestřábi, např. v případě Saddámových zbraní hromadného ničení, či křehkosti poválečné jednoty Iráku. Mnozí jestřábi pak podobné chyby opakovali i v Libyi.

Republikáni si vesměs uvědomují, jak moc jejich stranu poškodilo fiasko v Iráku. Přesto se z minulých chyb většinou nedokážou poučit.

Jediným pravděpodobným republikánským kandidátem na prezidenta, který se neobklopuje jen lidmi, kteří se v případě Iráku mýlili, je Rand Paul. Přitom se při výběru poradců neomezuje jen na neintervencionisty a realisty, ale angažuje i více intervencím naladěné poradce jako Trygve Olsona.

Ostatní přední kandidáti jako Christie, Rubio nebo Ryan se ani zdaleka nemohou pochlubit názorově tak pestrým okruhem poradců. Podle Antlea se přitom jestřábi snaží, aby takovou možnost ani neměli. Z tohoto důvodu vytlačují i velmi umírněné realisty typu Jona Huntsmana nebo Chucka Hagela mimo republikánský manstream.

Že zastánci těchto vylučovaných názorů měli v zásadních věcech v Iráku pravdu, neznamená, že ji budou mít vždy.  Strana, která má ambici vládnout, by je však měla přinejmenším začít brát v úvahu a naslouchat co nejširšímu spektru názorů. Že je tomu často přesně naopak, je špatné pro republikány i celou zemi.

Na druhou stranu se podobných zjednodušení dopouštějí mnozí pravicoví neintervencionisté. Měli by si uvědomit, že tím často nahrávají těm nejradikálnějším jestřábům, proti kterým chtějí bojovat.

W. James Antle III (The American Conservative): Can Rand Paul Open the GOP’s Foreign-Policy Mind?

Anatomie ukrajinského krveprolití

Masakr nejméně sta ukrajinských dobrovolníků u Ilovajsku na konci srpna, byl jednou z nejkrvavějších epizod dosavadního konfliktu. Dobrovolníci, kteří krveprolití unikli, v rozhovorech bitvu popisovali jako možný bod obratu v konfliktu, který odhalil nedostatek komunikace a důvěry mezi třemi desítkami dobrovolnických praporů a armádním velením.

Podle úředníků ministerstva obrany byla katastrofa způsobena únikem informací, nezávislostí dobrovolnických praporů a nedostatkem koordinace mezi nimi a armádou.

Dobrovolníci armádu obviňují, že jim nepřišla na pomoc. V tzv. humanitárním koridoru zůstali dva dny. Podle jednoho z dobrovolníků Frannika, který má po zásahu šrapnelem ochrnutou levou část těla, si všichni přeživší dobrovolníci, kteří byli u Ilovajsku, myslí, že je vláda úmyslně zradila, aby dobrovolnické prapory nechala zničit. Prý se jich bojí a chce je kontrolovat.

Právě porážka u Ilovajsku a další podobné ztráty přitom donutily Ukrajinu začít jednat o příměří a mírovém plánu.

Bojovníci do Iljovajsku vstoupili 18. srpna. Město leží na železniční trati vedoucí z Doněcka do Ruska a bylo strategicky důležité z hlediska úmyslu ukrajinské armády oddělit povstalci ovládaná centra Doněck a Luhansk. Zmíněná železniční trať, dělící město na dvě části, se stala frontovou linií. Krátce po vypuknutí bitvy padl jediný známý americký dobrovolník Mark Paslawsky.

Již 23. srpna se Ukrajinci octli v pasti, když povstalci začali pomocí houfnic, minometů a raketami Grad ostřelovat školu, v níž se dobrovolníci ukrývali. 24. srpna byli Ukrajinci ostřelováni hned ze tří stran.

Dobrovolníci byli velmi špatně vybavení. Bojovník praporu Donbas Igor Knakov hovořil o tom, že musel zastavovat krvácení tampóny a že pro tři sta vojáků muselo vystačit čtyřicet dávek léku proti anafylaktickému šoku.

Prapory nedisponovaly téměř žádnými mechanizovanými jednotkami a byly tak plně závislé na podpoře ukrajinské armády. Ta však již 25. srpna začala stahovat svá odpalovací zařízení raket Grad a Uragan. Byť dobrovolnické jednotky žádaly o pomoc, nebyly vyslyšeny a zůstaly v obklíčení. 27. srpna už neměly téměř žádnou dělostřeleckou ani minometnou podporu. Žádaly o povolení stáhnout se, ale žádný rozkaz nebyl vydán.

29. srpna Putin vyzval povstalce, aby otevřeli humanitární koridor a umožnili obklíčeným ukrajinským bojovníkům odejít z Ilovajsku živí. Z koridoru se však stala další past. Právě zde došlo k největšímu masakru dobrovolníků, který je podrobně popsán v článku Aleca Luhna.

Teprve v reakci na masakr došlo k setkání prezidenta Porošenka s velitelem batalionu Donbas Semjonem Semenčenkem a dalšími veliteli, kde jim bylo přislíbeno, že od vlády obdrží těžkou výzbroj. Dobrovolnické jednotky poté dostali granátomety, minomety a další výzbroj.

Diskuse