Rand Paul: nejsem izolacionista

Americký senátor Rand Paul z Kentucky patří mezi politiky, pověstné svou zdrženlivostí k intervencím v zahraničí. V uplynulém týdnu publikoval na stránkách časopisu Time článek, ve kterém kritizuje dosavadní přístup americké administrativy, které částečně klade za vinu současný vzestup Islámského státu.

Někteří jsou překvapeni, že podporuji vojenské údery proti Islámskému státu. Neměli by být. Od té doby, co jsem činný ve veřejné politice, tvrdím, že nejsem izolacionistou, ovšem rovněž se nepovažuji za intervencionistu. O světě a o válce se snažím přemýšlet realisticky a v mezích ústavnosti.

Stále chápu válku jako poslední možnost. Nicméně souhlasím s prezidentem Reaganem, že žádná země na světě by neměla zaměňovat americké pochyby a zdrženlivost k válce s nedostatkem rozhodnosti.

Jako vrchní velitel ozbrojených sil bych v žádném případě nedovolil nepřátelům zabíjet naše občany, nebo naše velvyslance. „Mír skrze sílu“ funguje pouze tehdy, pokud sílu skutečně máte a uplatníte ji.

Naše nedávná zahraniční politika přispěla rozmachu džihádistů na řadě míst světa. Dnes čelíme více teroristickým skupinám, než v době po 11. září. Po tom, kolik obětí stály operace v Iráku a Afghánistánu, jak je možné, že žijeme v ještě nebezpečnějším světě, než před tím?

A proč, po šesti letech ve funkci, náš prezident Obama postrádá strategii, jak čelit hrozbě jménem Islámský stát? Možná díky tomu, že jej politika mlátit kolem sebe hlava nehlava bez patřičné strategické úvahy zavedla do slepé uličky.

A tak zatímco mě můj zahraničně-politický naturel vede ke zdrženlivosti, pokud jde o vojenskou akci, nyní silně podporuji zásah tam, kde jsou ohroženy naše životní zájmy.

Být  kůži prezidenta Obamy, jednal bych vůči IS rozhodněji a tvrději. Svolal bych Kongres třeba i během letní přestávky. Prezident Obama by měl mít připravenou ucelenou strategii, zahrnující kompetentní diplomacii, vojenskou sílu, plán, jak zvítězit a strategii pozdějšího odpoutání se

Byl jsem opakovaně tázán, zda podporuji letecké údery. A říkám – pokud to má smysl jako součást širší strategie - pak ano. Ozbrojená akce nemá smysl sama o sobě, ale například pokud myslí Amerika vážně ochranu svých několika tisíc zaměstnanců, kteří působí na ambasádě v Bagdádu. Smysl má rovněž zásah ve prospěch přímo ohrožených křesťanských a muslimských minorit.

Islámský stát musí být odstraněn

K naplnění tohoto cíle je potřeba začít s nálety proti cílům IS v Iráku a Sýrii. Je to nejlepší způsob, jak potlačit jeho operační kapacity a zároveň pomoci našim kurdským spojencům převzít iniciativu.

Dále je potřeba zabezpečit naše hranice a zpřísnit imigrační politiku proti možné infiltraci ze strany IS. Současné hranice jsou propustné a administrativa, raději než aby jednala ve snaze ji chránit, zvažuje protiústavní kroky v podobě legalizace milionů nelegálních imigrantů.

Především udělování víz si vyžaduje komplexní změnu. Nedávno vyšlo najevo, že zhruba 6000 zahraničních studentů, pobývajících v USA, má neplatná víza. To je více než deset let po útocích z 11. září, kdy jeden z teroristů disponoval prošlým studentským vízem, neomluvitelné. Dále bychom všem Američanům se dvojím občanstvím, u nichž se prokáže, že bojují po boku IS, měli sebrat pasy.

IS představuje skutečně globální hrozbu. Proto bychom k ní měli přistupovat odpovídajícím způsobem. To mimo jiné znamená vytvořit koalici všech zemí, které jsou vzestupem Islámského státu přímo ohroženy. Nejde jen o Evropu, ale také o Turecko, Izrael, Jordánsko, Kuvajt, Saúdskou Arábii a země Perského zálivu.  Dřívější neuvážené financování a podpora ISIS ze strany Saúdské Arábie a Kataru musí přestat.

Abychom vytvořili realistickou strategii k porážce Islámského státu, potřebujeme také pochopit, proč hrozba jménem IS existuje. Islámský džihád dnes zaplavuje Blízký východ. Ale ve své snaze růst, prosperovat a zvítězit potřebuje chaos.

Tři roky poté, co prezident Obama zahájil válku proti Libyi bez souhlasu Kongresu, se Libye stala útočištěm pro výcvik teroristů a pašování zbraní od severní Afriky po Sýrii. Budovu naši opuštěné ambasády v Tripolisu ovládají místní ozbrojenci. Džihádisté se koupou v tamním bazénu.

Podobně se džihádistickým rájem staly i některé oblasti Sýrie. Před rokem plánoval prezident Obama, se zjevným zájmem a podporou ze strany bývalé ministryně zahraničí Hillary Clinton, podpořit syrské rebely proti prezidentu Asadovi navzdory faktu, že mnoho z těchto  opozičních skupin má prokazatelné vazby na teroristické skupiny. Dokud neuznáme, že vyzbrojováním rebelů nahráváme Islámskému státu, žádná vojenská síla nám nepomůže vybřednout z této politické šlamastyky.

Bohužel, Obamova rozhodnutí odejít z Iráku a podněcovat chaos v Libyi a Sýrii, nám nezanechala příliš dobrých možností. Více realistická a efektivní zahraniční politiky by měla chránit naše zájmy bez nereálných představ o vybudování nové společnosti.

Z originálu "I Am Not an Isolationist", zveřejněného v na stránkách TIME zpracoval Ondřej Šlechta. Titulky jsou redakční.

Diskuse