Pražské volby: jindy a jinak

Vladimír Hanáček | 28. 5. 2013

Poslat do Kindlu

---

Situace na pražském magistrátu po rozpadu koalice ODS a TOP 09 a odvolání primátora Bohuslava Svobody otevřela prostor k úvahám o možných změnách formálních podmínek fungování tamější samosprávy.

Pozice Prahy je specifická tím, že hlavní město je zároveň obcí i krajem. Z tohoto titulu disponuje pražské zastupitelstvo kompetencemi ekvivalentními kompetencím krajů. Navzdory tomu však procedurální podmínky jeho činnosti, především způsob a termín voleb, zůstaly zachovány v původní podobě aplikované od roku 1990. Pražské městské zastupitelstvo je tedy voleno ve stejném termínu jako ostatní obecní zastupitelstva v ČR (včetně zastupitelstev pražských městských částí), navíc i stejným systémem, jenž představuje specifickou volební proceduru (známou širší veřejnosti jako panašování) a má nemalý vliv na výstup a výsledky voleb.

Tento stav je více než paradoxní. Zastupitelstvo hlavního města Prahy disponuje ze zákona kompetencemi, které nemá žádné jiné obecní zastupitelstvo v ČR. Má například právo zákonodárné iniciativy či možnost podávat návrhy na zrušení právního předpisu k Ústavnímu soudu, má-li podezření, že daná norma je v rozporu se zákonem. Přitom je pražské zastupitelstvo voleno ve stejném termínu a na základě stejné procedury jako obecní zastupitelstva, nikoliv krajská. Občané Prahy se tak z hlediska možnosti ovlivňovat činnost samosprávného celku nacházejí v odlišné situaci než občané ostatních krajů. Tento stav by bylo možné jednoduše změnit, avšak musí k tomu nastat vhodná příležitost, jinak by se jednalo o svévolný zásah zákonodárce do samostatné působnosti samosprávného celku. Takovou příležitostí je právě současná situace na pražském magistrátu.

Volání v současném zastupitelstvu nezastoupených politických stran (KDU-ČSL a SZ) po předčasných volbách je logickým krokem v tom smyslu, že varianta vzniku minimální vítězné ideově propojené koalice se nyní v Praze nejeví jako příliš pravděpodobná. Nejjednodušší variantu představuje odstoupení většiny členů zastupitelstva a zároveň písemné prohlášení všech potenciálních náhradníků příslušných stranických kandidátek o nezájmu zaujmout mandát. Nové volby by ale mohly být vyhlášeny pouze na zbytek funkčního období, tedy do podzimu roku 2014. Tato procedura je s ohledem na často velmi volný vztah potenciálních kandidátů-náhradníků k příslušným politickým stranám nejen prakticky neproveditelná, ale zároveň by dle současné zákonné úpravy nepřinesla dlouhodobější efekt: pražskou komunální politiku by nezkultivovala.

Proto by bylo žádoucí, aby se tři nejsilnější pražské politické strany, které zároveň disponují ústavní většinou v obou komorách českého parlamentu, dokázaly shodnout na novele zákona o hlavním městě Praze, skrze niž by došlo k dvěma zásadním změnám. Zaprvé, pražské magistrátní volby by nebyly realizovány dle zákona o volbách do zastupitelstev obcí, jako tomu bylo doposud, nýbrž dle zákona o volbách do zastupitelstev krajů. A zadruhé, volby do zastupitelstva hlavního města Prahy by se konaly jindy než volby do zastupitelstev obcí i krajů, a to tak, že by byl stanoven konkrétní termín v kalendářním roce, jehož letopočet končí lichou číslicí. Tak by bylo možné stanovit termín konání „předčasných“ voleb v Praze již letos. Potenciální námitku, že by tato praxe znamenala další fragmentaci volebních cyklů v ČR a posílení permanentní volební kampaně, bych nepřeceňoval: komunální/krajské volby v Praze nebyly, nejsou a nebudou volbami s celostátním dosahem.

Revue Politika 5/2013

Poslat do Kindlu

---

Diskuse