Brusel a past na myši

Jak dlouho tento příběh ještě zůstane fikcí?

Než začnu o pastích na myši, musím předeslat: Můj přítel, před pětadvaceti lety ztroskotaný básník, se po literatuře uchytil jako funkcionář přes kulturu v politice, ve straně vládnoucí v Bavorsku už padesát let. Po deseti letech však vedení strany došlo k názoru, že přítel, říkejme mu Hans, je v oblasti propagace stranou protežované kultury, tedy i literatury, vlastně nemehlo, že je nutné se ho zbavit.

Jenže pánové z partajního vedení, jeden vedle druhého na veřejnosti lidumilové, nevěděli, kam s ním. V té době měl můj přítel oslavit čtyřicáté narozeniny, tedy věk, kdy jeho kolegové už dělali kariéry, měli zajištěné existence, ale on se v uplynulých dvaceti letech dokázal znemožnit jednou a jedinou básnickou sbírkou, kterou kritika označila za, řečeno česky, „veršovanou pitomost“. Jako stranický funkcionář přes kulturu sklízel Hans deset let jen posměšky.

Pánové z vedení strany však byli milosrdní a hodlali v oblasti kultury ztroskotaného Hanse prosadit jako ředitele jednoho regionálního divadla. Divadlo, včetně činohry, opery, baletu, operety i kulisáků, až na pokladní, šatnářky a uvaděče, se proti úmyslu dosadit Hanse do ředitelského křesla vzbouřilo, zahájilo stávku, a to právě v měsíci, kdy slavilo stopadesáté výročí.

A tak se pánové z vedení strany pokusili Hanse – u příležitosti svých čtyřicátých narozenin byl za zásluhy o rozvoj kultury v zemi pod Alpami vyznamenán Záslužným křížem III. třídy – protlačit tichou cestou v dalších třech zemských divadlech alespoň do funkce dramaturga. Ale nakonec toho nechali, protože krátce před volbami opozice spustila proti kulturní politice vládnoucí strany, a tedy i proti Hansovi, velmi účinnou kampaň.

Vládnoucí strana volby nakonec vyhrála, umlčela šokovanou opozici, a tak vlivní pánové z předsednictva mohli Hanse, jako už před ním několik doma ztroskotaných politiků, uklidit do Bruselu a zajistit mu „trafiku“.

V Bruselu si s Hansem nevěděli rady, ale nějakou funkci mu dát museli. Proto ho v paláci, kde sídlí sjednocená Evropa, uklidili coby jednoho z šedesáti referentů výboru na ochranu zvířat do kamrlíku v šestnáctém poschodí. V hořejším patře skleněného paláce se Hans nudil. Nikdo z nadřízených po něm nic nechtěl, což ho první týdny znepokojovalo, ale vlastně moc netrápilo, když zjistil, že mu sjednocená Evropa koncem měsíce poukazuje měsíční mzdu ve výši sedmi tisíc eur „čistá ruka“ plus příspěvek na byt v Bruselu a cestovné letadlem v pátek po obědě domů do Mnichova a v pondělí zpět do Bruselu.

Po půl roce se však v Hansovi hnulo svědomí a rozhodl se do aktivit „svého“ výboru na ochranu zvířat zapojit.

Brzy ale zjistil, že koně, krávy, býky, voly i telata, jakož i srnce, jeleny, divočáky, psy, pejsky, kočičky, zajíce i králíky, zpěvné ptactvo, havrany, vrány, čápy, sovy i ptáky dravce, slepice, kohouty i kuřata, ryby okrasné i jedlé v rámci výboru už „obhospodařují“ a chrání jeho kolegové, takže najít zvíře nebo zvířátko, nad nímž Brusel ještě nedrží patronát, bude zatrápeně těžké.

Nakonec pomohla náhoda. Když si jednou v neděli vyšel na procházku, narazil u vrat stodoly na myšku v pasti. Skřípla ji nad ocáskem. Myška byla živá, pokoušela se z pasti dostat, ale přibližně po deseti minutách zoufalého boje toho nechala a vydechla svou myší dušičku. V pondělí ráno si cestou v letadle z Mnichova do Bruselu Hans na laptopu stručně zaznamenal obsah memoranda, které v čistopisu zaslal v úterý služební cestou přímo k rukám předsedy Evropské komise Josého Manuela Duraa Barrosa.

Na třiceti stránkách memoranda – shrnuji jeho obsah – vyjádřil Hans pohoršení nad tím, že zastaralé, technicky primitivní pasti na myši, jak sám mohl pozorovat, prodlužují jejich boj o život. Hans zdůraznil, že chápe, že myši, nenasytné hlodavce, je nutné hubit, ale když, tak humánním způsobem pastmi, které je usmrtí hned, ve zlomku vteřiny. V Německu i celé sjednocené Evropě bude třeba, pokračoval Hans, zakázat výrobu a prodej bezmála sto padesát let starých pastí na myši a vyvinout past celoevropskou, takovou, která by odpovídala dnešnímu stavu techniky a humánnímu vztahu lidí ke zvířatům, i když jde jen o myši. Vždyť i ony jsou živá stvoření.

Evropská komise povolila Hansovi služební cesty do všech členských států za účelem studia tamních pastí na myši, ale uložila mu, aby během dvou let vypracoval a předložil konkrétní návrh řešení problému humánního hubení myší v celoevropské pasti.

Hans dva roky problém myších pastí skutečně studoval a před měsícem předložil sekretariátu předsedy Evropské komise Barrosovi na 460 stránkách výsledek svého výzkumu – sedm návrhů evropských technických univerzit na konstrukci nové, jednotné pasti na myši. Odborníci na slovo vzatí ve svých dobrozdáních doporučují pasti vybavené smrtícími elektrickými šoky, samostřelným zařízením, plynovou komorou, explozí trhavin, úderem laserového paprsku, návnadou nasycenou prudkým jedem nebo miniaturní gilotinou.

V příštích třech letech, píše z Bruselu přítel Hans, Komise rozhodne, který ze sedmi návrhů na konstrukci moderní celoevropské pasti na myši bude realizován, a že nový zákon o humánním hubení myší schválí Evropský parlament ještě před rokem 2020.

A na konci mi přítel Hans sděluje důvěrnou informaci: v souvislosti se zprávou o problému zavedení celoevropské pasti na myši sklidil od „generálního“ pochvalu i za to, že onen dvouletý výzkum, včetně jeho četných cest v doprovodu dvou sekretářek a šesti tlumočníků, hotelů a honorářů za odborné posudky, stál pouhých 860 000 eur. Tedy pro Brusel pakatel…

Původně německy psaný text odvysílala 21. dubna 2013 z Berlína rozhlasová stanice Deutschlandfunk. V květnu vyjde v jednom za sobotních magazínů deníku vycházejícího ve Frankfurtu.

Diskuse