Proč referendum?

Před deseti lety jsme hlasovali o vstupu do jiné EU

Minulý týden byla za přítomnosti předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa na Pražském hradě vyvěšena vlajka Evropské unie a prezident republiky Miloš Zeman podepsal dodatek Lisabonské smlouvy umožňující vznik Evropského stabilizačního mechanismu. Tyto události provázely protesty kritiků ESM a současného směřování evropské integrace. Předseda Strany svobodných občanů Petr Mach při té příležitosti založil petici požadující referendum o vystoupení z Unie. Má to smysl?

Evropská unie se změnila

Čeští voliči rozhodli o vstupu Česka do EU v referendu 13. a 14. června 2003. Téměř 4,5 milionu občanů se vyjádřilo pro vstup a něco málo přes milion proti němu. Proč by měli o našem členství rozhodovat znovu? Protože EU se v průběhu deseti let podstatným způsobem změnila. Jednou ze zásadních změn byla Lisabonská smlouva.

Lisabonská smlouva je novou verzí Smlouvy o Ústavě pro Evropu, kterou v referendech odmítli Francouzi a Nizozemci. Lisabon zase odmítli Irové, těm se ale dostalo té cti hlasovat o dokumentu o rok později znovu, kdy už se vyjádřili správně. Ve zbytku sedmadvacítky včetně České republiky rozhodovaly o přijetí smlouvy zákonodárné sbory. Občanů se nikdo neptal, přestože smlouva znamenala podstatnou změnu podoby Unie.

Lisabonská smlouva např. zrušila právo veta členských států v 68 oblastech a jako standardní zavedla hlasování Rady kvalifikovanou většinu – 55 % států s 65 % obyvatel EU. Rada navíc může kdykoliv zavést hlasování kvalifikovanou většinu i v oblastech, v nichž je vyžadováno hlasování jednomyslné. Jinak řečeno, pravidla, která smlouva zavedla, nejsou definitivní. Nadále se mění, případně existuje snaha je přímo obcházet.

V důsledku snahy politickým způsobem reagovat na krizi eurozóny byl do článku 136 smlouvy vložen odstavec 3, který zní: „Členské státy, jejichž měnou je euro, mohou zavést mechanismus stability, který bude aktivován v případech, kdy to bude nezbytné k zajištění stability eurozóny jako celku. Poskytnutí jakékoli požadované finanční pomoci v rámci tohoto mechanismu bude podléhat přísné podmíněnosti.“ Tím se obchází článek 125 odstavec 1 Lisabonské smlouvy převzatý z Maastrichtské smlouvy, který takovou věc zakazuje. To umožnilo postupný vznik Evropského mechanismu finanční stability (EFSM), Evropského nástroje finanční stability (EFSF) a nakonec i Evropského stabilizačního mechanismu (ESM).

Evropský stabilizační mechanismus

ESM schválila horní komora parlamentu 25. dubna 2012 a dolní komora 5. června 2012 krátce po mediálně sledovaném vystoupení zatčeného poslance Ratha. Bývalý prezident Klaus se pod ESM odmítl podepsat, a tak to udělal až nově zvolený prezident Zeman.

Ministr financí Kalousek několikrát zopakoval, že ESM se nás netýká, dokud nezavedeme euro. „To říkám jako člověk, který si přeje, aby naše země jednou euro přijala,“ uvedl ve sněmovně. Hlavní argument TOP 09 zní, že není důvod, abychom bránili něčemu, co se nás vůbec netýká. Ve skutečnosti však naše neschválení ESM členům eurozóny v ničem nebránilo a fond si mohli ustavit i tak. Argumentovat, že se ESM můžeme vyhnout, pokud nevstoupíme do eurozóny, je rovněž liché, neboť jsme se k přijetí eura zavázali už při vstupu do EU.

Odpůrci ESM jako například Vít Jedlička se domnívají, že dnem přijetí eura pro nás automaticky začnou platit závazky vyplývající z členství v ESM. Tedy povinnost poslat do fondu 40 miliard korun a záruky na dalších 350 miliard. Tyto záruky se navíc mohou kdykoliv proměnit ve skutečnou povinnost platit. Požadavek na platbu musí stát splnit do osmi dnů. Jakkoli by taková částka byla pro náš rozpočet neúnosná.

Obnovení legitimity členství v EU a alternativa pro Českou republiku

V České republice zoufale chybí diskuse o tom, jak moc se EU za deset let našeho členství změnila, jaké důsledky bude mít náš vstup do eurozóny a ESM, co nám vůbec členství přináší a nakolik to převyšuje negativa. Právě navrhované referendum by bylo příležitostí, jak nastartovat širokou diskusi na tato témata.

Je třeba zdůraznit, že referendum je i v zájmu zastánců našeho členství v EU. Potvrzení novým referendem by jednoznačně obnovilo jeho legitimitu. Na druhou stranu se lze ptát, zda je právě forma petice vhodným prostředkem k dosažení referenda a zda má alespoň nějakou naději na úspěch. Je rovněž otázkou, zda by neměla snaha Petra Macha větší váhu, pokud by ji Svobodní koordinovali např. se svými britskými spojenci ze Strany nezávislosti Velké Británie (UKIP), pro něž je opuštění Evropské unie hlavním politickým cílem.

Další připomínkou je, zda by nebylo konstruktivnější usilovat o výjimku z přijetí eura a snažit se dosáhnout vypsání referenda spíše o této věci. U našich jižních a západních sousedů se nedávno objevily nové politické subjekty, které projekt eura odmítají (rakouská strana Franka Stronacha a Alternativa pro Německo). Jejich cílem je z eurozóny buď vystoupit, nebo ji řízeným způsobem rozpustit dříve, než se rozpadne v důsledku ekonomických zákonitostí sama.

Každopádně: pokud by referendum o vystoupení skutečně proběhlo a občané řekli, že si v EU setrvat nepřejí, neznamenalo by to, že by jejich přání mělo být obratem splněno. Naopak je pravděpodobné, že by měl Brusel snahu nás v Unii udržet. Tím pádem by se otevřela možnost pro dojednání podmínek, za nichž bychom v EU setrvali – a patřit by mezi ně měla i kýžená výjimka z přijetí eura.

Pokud by občané naopak řekli, že si v Unii v její současné podobě přejí zůstat, naše politická reprezentace by se musela více zapojovat do debat o budoucnosti evropské měny (např. prosazovat rozdělení eurozóny na severní a jižní). Vývoj v eurozóně se nás pochopitelně týká a týkat bude. Proto je chybou kývat na jakoukoliv šílenost s odkazem na to, že zatím v eurozóně nejsme a nemůžeme si dovolit dělat potíže.

Konkrétně: Místo hloupých prohlášení ministrů TOP 09, že svým partnerům nemůžeme znemožňovat ustavení ESM, ho měla naše vláda tvrdě kritizovat a dělat vše proto, aby nikdy nevznikl.

Diskuse