Arabské prob(o)uzení?

Rozhovor s Terezou Spencerovou, tentokrát o prvním kole egyptských parlamentních voleb

Spoléhat se u nás na běžně dostupné zpravodajství z Blízkého východu se nevyplácí. Hodnocení médií jsou buď plná frází, nebo programově jednostranná. Názor Terezy Spencerové představuje alternativu vycházející z jejího dlouhodobého odborného zájmu a mnoha osobních zkušeností z regionu.

Největší lži prý šíří novináři sami, proto se na úvod zeptám, zda je hodně velký rozdíl mezi Egyptem mediálním a reálným?

Osobně si myslím, že nejvíce lžou politici a výrobci zdravých potravin... Ale vážně. Popis situace v Egyptě v médiích v mnohém vychází z faktu, že krev, násilí, strach z muslimů a podobně „prodávají". A tak se čtenářům a divákům takový obrázek i nabízí. Není to úplná lež, spíš jen hrubě nedořečená realita...

Mělo krvavé násilí před egyptským hlasováním, ale i v jeho průběhu nějaký konkrétní vliv na dosud neskončené volební klání?

Ne. A pokud ano, tak nijak zásadní, protože Tahrír není Egypt.

Nakolik docházelo při volbách k podvodům? V této souvislosti se často hovořilo o aktivitách činovníků Muslimského bratrstva...

Muslimští bratři byli nezměrně aktivní u volebních místností a navigovali nerozhodnuté či negramotné voliče k té „správné" volbě. Potíž je ovšem v mnoha případech v tom, že zmatečně organizované volby a jejich pravidla mnohé z aktivit bratrstva de facto připouštějí. Tím, že je nezakazují. Podobně se tedy mohly zachovat i jiné strany, ale neučinily to. Nevidím v tom ovšem nějakou touhu po „férovosti", jde spíš jen o důkaz potvrzující fakt, že ostatní subjekty mají málo členů - a těch uvědomělých ještě méně.

Patříš k lidem, kteří kladou vazbu mezi vítězství strany vytvořené Muslimským bratrstvem a zhoršením bezpečnostní situace Izraele? Nebo k tomu dojde v každém případě?

Je otázkou, co znamená zhoršení bezpečnostní situace Izraele, protože existenční hrozba je součástí jeho každodenní situace bez ohledu na to, zda je skutečná nebo jen ideologizovaná. Myslím, že v otázce skutečného ohrožení Izraele nemají Muslimští bratři oproti ostatním politickým silám žádnou větší váhu. Na egyptské politické scéně víceméně panuje shoda, že mírovou smlouvu s Izraelem rušit netřeba, cílem je jen povýšit v jejím rámci Egypt z pozice loutky na rovnocenného partnera. Ovšem i to může být v Izraeli samozřejmě vnímáno jako hrozba vůči statu quo i samotnému státu.

Přijde egyptská junta v důsledku voleb o moc, nebo se záhy vrátí na výsluní? Čeká nás případně nějaký nový Mubarak?

To je otázka pro tipaře... Osobně si myslím, že předpokládaní vítězové voleb, Muslimské bratrstvo, armádu od moci odstaví nebo ji ovládnou zevnitř a vykážou do příslušných mezí tímto způsobem. Bude to ale proces postupný, se snahou vyhnout se větším konfliktům, a proto plný kompromisů. Namísto revoluce čeká Egypt v mnoha ohledech nudná a pro mnohé nesnesitelně vleklá evoluce.

Kterak konkrétně ovlivní egyptské volby události v dalších arabských zemích, především v Palestině?

Egypt je hlavním hybatelem sjednocovacího procesu Fatahu s Hamasem a pokrok demokratického procesu v Egyptě určitě ovlivní i sjednocení těchto dvou palestinských frakcí. Což je v Izraeli rovněž vnímáno jako hrozba. Egyptská vláda i budoucí parlament přitom budou muset být minimálně ve slovní rovině silně propalestinští, protože nálady v zemi jsou jednoznačně na straně Palestinců a protiizraelské akce či projevy nepotřebují k propuknutí silných podnětů. I deník Haarec před pár dny konstatoval, že „na přání arabského jara z Egypta" už Benjamin Netanjahu nechal pozastavit demolici mostu vedoucího v Jeruzalémě k mešitě Al Aksá. Takže ano, vývoj v Egyptě formuje i palestinskou otázku.

Má na rozhodování veřejnosti v zemi pyramid nějaký vliv občanská válka v Sýrii nebo dramatický vývoj v jiných příbuzných oblastech?

Mám dojem, že volby aktuálně zastínily všechny ostatní záležitosti v regionu. Šla jsem včera kolem syrské ambasády a nebyla tam ani demonstrace syrské opozice, natož jejích egyptských sympatizantů. Příznačné ovšem je, že po svržení bin Alího v Tunisku a Mubaraka v Egyptě tady převládá jednoznačný názor, že je třeba svrhnout všechny letité diktátory v regionu. Proto naprostá většina ani nediskutovala o agresi NATO v Libyi: z jejich pohledu není důležité, že v Libyi vznikne Západem ovládaný loutkový stát, ale hlavně že padl Kaddáfí. A stejně vnímají i Asada v Damašku. Musí být svržen, i kdyby trakaře padaly.

Jak teď, necelý rok od začátku „arabského jara", nahlížíš perspektivy liberalizace celého civilizačního okruhu?

Arabské jaro je západní termín, který předpokládá, že přijde taky léto, pak podzim a po něm zima; všechno, co na jaře rozkvetlo, nakonec umře. Sami Arabové ale používají termín „arabské probuzení" (někdy i „probouzení"), což lze vnímat časově neomezeně. Na relevantní hodnocení je z jejich pohledu ještě příliš brzy.

Diskuse