Zachovejme právo prezidentské milosti

Zdeněk Koudelka | 2. 11. 2011

Poslat do Kindlu

Rubrika: Poznámky k událostem | Témata: Česká republika, Izrael, výkonná moc, zákonodárná moc, národní stát, soudní moc, prezident

V souvislosti s udělením prezidentské milosti bývalé policistce odsouzené za korupci se ozývají názory na zrušení tohoto práva. Každá pravomoc orgánu veřejné moci se může užít tak, že se to jiným nelíbí. Nebo dokonce zneužít. To však samo o sobě nemůže být důvodem pro její zrušení. Vždyť prezidentská milost zachránila před vězením v kritické době otce rodiny, která se stala obětí žhářského útoku ve Vítkově.

Případ izraelského vojáka Gilata Šalita dokazuje, jak může být institut milosti využit pro řešení krizové situace. Izrael se rozhodl v říjnu 2011 vyměnit zadržované Palestince za svého vojáka (Palestince považuje za kriminální delikventy, ne za válečné zajatce). Jejich propuštění bylo dosaženo milostí prezidenta Šimona Perese.

Dobré fungování státu se pozná na řešení krizí. Náš stát zatím nemusel řešit výměnu našich občanů zadržených v cizině za osoby u nás vězněné. Nelze však vyloučit, že k takové situaci dojde, a to dokonce pod hrozbou zabití našich rukojmí.

Zda je správné vyměňovat rukojmí či ne, je výsostně politické rozhodnutí výkonné moci. Jsou teorie, které výměnu rukojmí odmítají, ale na příkladu Izraele je vidět, že jsou naopak uplatňovány názory, kdy jeden izraelský život má cenu více než tisíce propuštěných nepřátel. Odpovídá to heslu izraelského vyznamenání Spravedlivý mezi národy: „Kdo spasí jeden život, spasí celý svět." Takové rozhodnutí musí učinit politici s tím, že za ně ponesou právní odpovědnost, ale i odpovědnost v dalších volbách.

Pokud má být stát funkční, musí mít právní nástroje, aby dokázal realizovat politické rozhodnutí. Při (rychlé) výměně zajatců je to právě institut milosti, který to umožňuje. Nelze rychle přijímat zvláštní zákon o amnestii a ani nelze obcházet jednotlivé soudy s tím, aby osoby určené k výměně ihned propustily.

Úvahy o zrušení či omezení práva milosti (viz Petr Uhl: Teď už přímá volba prezidenta nebude, Právo, 20. 10. 2011) pomíjejí to, že stát musí mít právní nástroje pro řešení krizových situací.

Za milost je dnes odpovědný prezident republiky - pro velezradu na základě žaloby Senátu. Záleží na Senátu a Ústavním soudu, co za takové jednání posoudí.

Neustálé oslabování výkonné moci, které v běžných situacích ani nevnímáme, vede k tomu, že stát bude v době krize bezzubý.

Revue Politika 11/2011

Poslat do Kindlu

Rubrika: Poznámky k událostem | Témata: Česká republika, Izrael, výkonná moc, zákonodárná moc, národní stát, soudní moc, prezident