Polsko na posuvné Platformě

Proměny čtyřleté vlády Donalda Tuska

Ondřej Ráva | 30. 9. 2011

Poslat do Kindlu

---

„Nejsme ani pravicí, ani levicí. (...) Stali jsme se Novým středem." Tato slova premiéra Donalda Tuska z oficiálního volebního programu Občanské platformy (PO) dobře symbolizují, jak radikální proměnou tato formace během čtyř let vládnutí prošla. Dříve otevřeně deklarovala svou pravicovost. Tato skutečnost však v Česku zůstává nepovšimnuta. Podobně jako řada dalších změn, k nimž v posledních letech u našich sousedů došlo. Což je škoda, protože právě tyto změny určují dramatičnost nadcházejících polských parlamentních voleb i skutečný smysl rozhodnutí, které Poláci 9. října učiní.

Když se Občanská platforma v roce 2007 ujímala vlády, mluvila hodně o nutnosti deregulovat polskou ekonomiku a slibovala zjednodušení četných byrokratických komplikací při registraci a vedení hospodářské činnosti. Slibovala změnu praxe, v Polsku po roce 1989 typickou, kdy každý nový parlament schvaloval ještě více právních regulací než ten předchozí. PO propagovala také uzdravení veřejných financí prostřednictvím nižších daní při současném snížení výdajů státního rozpočtu. Měla v úmyslu zavést rovnou daň z příjmů fyzických osob ve výši 15 %. Stejná sazba měla platit také pro daň z příjmů právnických osob a pro sjednocenou DPH. V souvislosti s mistrovstvím Evropy ve fotbale, plánovaným v Polsku na rok 2012, slibovala PO urychlení velkých investic v infrastruktuře (silniční a železniční síť), které zahájili její předchůdci.

Po čtyřech letech vlády Občanské platformy stoupl v Polsku počet úředníků na centrální úrovni o 10 %, v samosprávách ještě více, zvlášť tam, kde PO vládne samostatně, například ve Varšavě (nárůst na 7 500 z původních 5 500). Počet schválených a novelizovaných zákonů dosáhl rekordní výše za uplynulých dvacet let (953), počet výkladů daňových předpisů vydaných ministerstvem financí a finančními úřady překročil 100 tisíc. Ze slibovaného snížení a zjednodušení daní se nesplnilo nic. Pouze nebyl zrušen zákon přijatý ještě předchozí vládou (Jarosława Kaczyńského), dle nějž jsou v Polsku od roku 2009 sazby daně z příjmů fyzických osob omezeny ze tří na dvě. Zato radikálně vzrostly veřejné výdaje: z cca 500 miliard zlotých v roce 2007 na téměř 700 miliard v roce 2011. Polsko je nyní také jednou z nejrychleji se zadlužujících zemí Evropy. Během uplynulých čtyř let stoupl tamější státní dluh o polovinu (!), na více než 800 miliard zlotých (180 miliard eur), o čemž občany díky iniciativě Leszka Balcerowicze, hlavního architekta polských tržních reforem, chladně informují „dluhové hodiny" postavené v centru Varšavy. (Aktuální stav si může každý zjistit na www.dlugpubliczny.org.pl.)

Vláda Donalda Tuska nejenže za čtyři roky neprovedla, ale ani se nepokoušela provést žádnou zásadní změnu na trhu práce, jehož rysem stále zůstává značná (vzhledem k neustálému hospodářskému růstu od roku 1992) dvouciferná nezaměstnanost postihující zvláště mladé lidi (25 %). Stejně tak neprovedla žádnou reformu stále silně centralizovaného veřejného zdravotnictví, kde se na návštěvu u odborníka čeká celé týdny a na ošetření praktickým lékařem „pouhé" dva až tři dny.

Z Platformou ohlašovaného velkého projektu stavby 3 tisíc kilometrů dálnic, v zemi o rozloze Polska tolik potřebných, se do fotbalového Eura 2012 podaří postavit sotva šestina. A to navzdory silné podpoře z unijních fondů. Podobně je tomu s plány modernizace polské železniční sítě, a to je situace ve vlakové dopravě ještě tragičtější. Nedůsledné a chaotické investice způsobily, že se cesta mezi polskými metropolemi, například mezi Krakovem a Varšavou (320 km) protáhla ze 3 na 4,5 hodiny, mezi Varšavou a Gdaňskem (329 km) z 5 na 7 hodin, a Vratislav už o přímé spojení s hlavním městem přišla úplně. Podobně jako průmyslové Slezsko o rychlostní silnici, která je od 70. let minulého století spojovala s Varšavou (letos na jaře byla na více než stokilometrovém úseku zcela rozkopána, a to na období minimálně tří let).

Pokud jde o ideovou oblast, stala se PO ze strany, která před minulými parlamentními volbami jako vůbec první v dějinách polského politického života přihlásila všechny své kandidáty na uzavřené exercicie vedené bývalým tajemníkem Jana Pavla II. kardinálem Dziwiszem, stranou, jež na svém posledním programovém sjezdu prohlásila, že „před farářem klekat nebude" a že jedním z prvních zákonů, které v novém parlamentu po volbách prosadí, bude zákon o legalizaci partnerských svazků a o úhradě oplodnění in vitro ze státních financí.

Nejzápornější dopad na Polsko však měl v posledních letech styl PO. Platforma, která svého času vlastní předchůdce z Práva a spravedlnosti (PiS) obviňovala ze stihomamu (pokud jde o vliv bývalých komunistických zvláštních služeb na polskou ekonomiku a média), učinila hru s přízraky a všudypřítomnou podezíravostí hlavním nástrojem své politiky. (Nejčastěji vysílaný volební spot PO v probíhající kampani mluví o 300 miliard zlotých z unijního rozpočtu v rámci dohadované finanční perspektivy, o které má Polsko přijít, pokud PO ve volbách nezvítězí.) Uvedla do pohybu celou mašinerii k rozpoutávání emocí, démonizaci vlastních rivalů, která znemožnila jakoukoli racionální veřejnou diskusi o problémech, které jsou pro zemi zásadní. Za situace, kdy na jedné straně v zemi působí tři navzájem konkurenční televizní informační kanály a na straně druhé jsou do role politických či intelektuálních autorit obsazováni různí hysterici, je veškerá veřejná debata vedena na úrovni „kdo není s námi, je proti nám". Takovýto přístup samozřejmě podporuje konsolidaci vlastního tábora, jak dokládají po čtyři roky prakticky neměnné preference PO. Výrazně usnadňuje volební vítězství ve státě, jehož území je z velké části obydleno Poláky přesídlenými v důsledku změny hranic po roce 1945 (celé západní a severní Polsko - cca 55 % území). Lidi zbavené jistoty, jaká je vlastní autochtonnímu obyvatelstvu, lze snáze „strašit" (což na počátku polské transformace dokázali obratně zneužít postkomunisté, aby se už roku 1993 vrátili k moci). Brání to však racionální diskusi a věcné politice; problémy málo závažné jsou programově povyšovány na zásadní a naopak. Příkladem budiž absence jakékoli reakce Tuskovy vlády na proměnu Evropské unie v Evropu dvou rychlostí, a to během polského předsednictví v Radě EU. Fiktivnost současné polské politické debaty je pravděpodobně jedním z důvodů, proč volební štáb PiS považoval účast strany v moderovaných předvolebních diskusích za neúčelnou, a soustřeďuje se na „sólová" programová vystoupení. Dosavadní průzkumy veřejného mínění naznačují, že k vlastnímu prospěchu.

Zda případná výměna premiéra po nastávajících volbách změní situaci v Polsku k lepšímu, se teprve ukáže. Jisté je jedno: další vláda PO ji k lepšímu změnit nemůže.

Autor je polonista a publicista.

Revue Politika 9/2011

Poslat do Kindlu

---

Diskuse