Palestina: skutečně nelze rozeznat bílé od černých?

David Hanák | 14. 9. 2011

Poslat do Kindlu

---

V Mladé frontě Dnes minulý týden vyšel článek Marka Čejky „Palestina: šachy bez černých a bílých". Autor v něm zastává stanovisko, že v konfliktu mezi Palestinci a Izraelem nelze rozlišit, kdo je „hodný" a kdo „zlý", a že on sám coby odborník zastává bezhodnotový postoj „mezi", který mu umožňuje vidět historickou hloubku a celkovou složitost tohoto do značné míry trvalého konfliktu. Čejka jeho „neřešitelnost" přirovnává k filmům s Jamesem Bondem: kulisy se mění, ale konflikt zůstává. Na konci pak sumarizuje: Blízký východ není „western" s hrdiny v bílém a padouchy v černém.

Ano, úkolem odborníka je vidět věci „do hloubky"; neměl by podléhat prvním dojmům, ale naopak věci poznávat z více stran a od předmětu výzkumu si držet zdravý odstup. Aby ale daná data, údaje či události mohl řadit do nějakého smysluplného obrazu, musí (vědomě či nevědomě) vyznávat nějaké hodnoty.

V českém prostředí roli hodnot nejlépe vystihl filozof a někdejší ústavní soudce Vladimír Čermák (1929-2004), který ve čtvrtém díle svého opusu Otázka demokracie, píše: „,Bezhodnotový' postoj je postojem neživých marionet. Pouze na existenci základních sociálních hodnot si člověk uvědomuje i své lidské dimenze (...) umožňují mu (...) vždy znovu povstávat k otevřeným sociálním aktům (...)."

Jinými slovy, jsou to hodnoty, které nám umožňují (správně) konat. Pohled na konflikt, kdy oběťmi jsou obě strany, aniž bychom rozlišovali, která z nich je „více obětí" a která „více pachatelem", je ze své podstaty mylný. Pohled „mezi" totiž nejen zatemňuje skutečné pochopení konfliktu, ale ukazuje, že ten, kdo na něm trvá, je, jak tvrdí Čermák, „neživou marionetou", která přebírá hodnoty jiných, aniž by si toho byla sama vědoma.

Tak Čejka mluví například o účelové konstrukci nacionalismu (na základě českého, resp. německého příkladu) a neuvědomuje si, že ani tento názor není bezhodnotový. Jak ve své knize Národy nejsou dílem náhody upozorňuje Miroslav Hroch, jde (mimo jiné) o postoj Rosy Luxemburgové a dalších sovětských leninovců. Tedy: pokud si člověk (odborník, autor) sám nevyjasní své vlastní hodnotové postoje, stane se marionetou, loutkou hodnot jiných. V případě Čejkova názoru na nacionalismus hodnot marxistických. Bezhodnotová pozice „mezi", tak typická pro současné pojetí tzv. společenských věd, pak ve výsledku nepředstavuje žádnou výhodu. Právě naopak. Ukazuje nám, že za provázky autorovy mysli tahají hodnoty jiných.

Je pikantní, že na tuto stránku úvah v Čermákově myšlenkovém přínosu musím Marka Čejku upozornit právě já. Oba se považujeme za Čermákovy žáky. Navíc Čejka sám byl dlouhé roky jeho asistentem na Ústavním soudu a zdůrazňuje, že Vladimír Čermák byl jedním z nejdůležitějších lidí, které potkal. Dokonce se mu vrylo do paměti, jak spolu v televizi sledovali zmíněné americké westerny, kde byli oni „bílí" a „černí".

Pokud se Marek Čejka na tuto dobu rozpomene, pak by si měl v konfliktu mezi Palestinci a Izraelem položit několik zásadních otázek:

• Ve které zobou společností funguje demokracie?
• Ve které zobou společností existuje osobní svoboda a dodržuje se právo?
• Ve které zobou společností existují nezávislé instituce jako například soudy?
• Ve které zobou společností existuje základní úcta kjedinci, a to jak kmuži, tak k ženě?
• Ve které ze společností je dětem dopřáno zažít bezstarostné dětství?

Až si na ně odpoví, pochopí, kdo hraje více s černými a kdo více s bílými figurkami. A přestane být marionetou v rukách jiných. (Čímž samozřejmě netvrdím, že jedni jsou „pouze" bílí a druzí „pouze" černí, natolik jsem o lidské nedokonalosti dostatečně poučen - i skrze myšlení Vladimíra Čermáka.)

Skutečný život není „kovbojkou", na tom se s Markem Čejkou rád shodnu. Ale člověk potřebuje vědět, co je „dobré" a co „zlé". Bez hodnot prostě není člověkem, ale loutkou.

Revue Politika 9/2011

Poslat do Kindlu

---

Diskuse