VV: Resuscitace maskota a smrt přímé demokracie

Věci veřejné si zvolily inovované vedení. Klíčová otázka však stále zní: co teď udělá Vít Bárta?

Pokud se démonizovaný VB a jeho VV od ostatních českých stran dosud odlišovali, tak ve třech věcech. Zaprvé, VB dovedl být velice precizní a jít si za svým cílem s vytrvalostí buldoka a chladnokrevností počítače. Nedostal však do vínku ani empatii, ani některé základní lidské instinkty, což notně přispělo k havárii VV. Zadruhé, zatímco ostatní české strany mají stále jakous takous vazbu na určité ideové proudy a skupiny, pro něž je ideový rozměr politiky pořád velmi důležitý, pro VB a VV jsou ideje pouhým marketinkovým nástrojem, ryzí účelovostí. A zatřetí, skutečnost, že VB svůj mocenský vzestup (pochopitelně) opřel o vlastní bezpečnostní agenturu a že v prostředí bezpečnostních agentur de facto vyrostl, sama o sobě determinovala nadstandardní využití policejních a špionážních metod v jeho práci. A též mimořádný zálusk VV na rezort vnitra s cílem jeho strategického oslabení, což mělo otevřít prostor pro soukromé bezpečnostní agentury, ABL samozřejmě nevyjímaje.

Staří „dinosauři" však nehodlali nového predátora přijmout. Bárta naopak dostal tvrdý úder, při němž musel definitivně pochopit, že politika je přece jen jiná disciplína než byznys. I proto se od dubna snažil sebe i svou stranu více „politizovat" neboli omezit policejně-manažerské autoritářské postupy a připustit více obyčejného „partajničení" uvnitř vlastního produktu.

Tento trend se zčásti projevil při volbě předsedy a nového vedení, rozhodně pak v deklarované snaze zřídit krajskou úroveň organizační struktury. Za pozornost však určitě stojí sám proces výběru předsedy, jehož regule psal evidentně někdo, kdo se členské základny (přesněji registrovaných véčkařů) spíše obával.

Předsedu VV volí registrovaní příznivci strany, takzvaní véčkaři, prostým většinovým systémem, což v případě účasti více než dvou kandidátů vždy vyvolá otázku, co by se stalo, kdyby... Konkrétně co by se stalo, kdyby nekandidovala poslankyně Dagmar Navrátilová. Ta skončila v hlasování třetí, s 350 hlasy. Druhá Karolína Peake obdržela 976 hlasů, vítězný Radek John 1197 (47,44 % účastníků hlasování). Ovšem 350 + 976 = 1326, tedy více, než získal favorizovaný dosavadní předseda. Což lze interpretovat i tak, že většina véčkařů chtěla za předsedu někoho jiného než Radka Johna.

Johna a jeho tým potvrdila květnová konference VV (neboli sjezd). Stanovy k tomuto potvrzení vyžadují alespoň nadpoloviční většinu přítomných. Avšak nutnost sjezdového „razítka" představuje viditelnou pojistku, pokud by se véčkaři „utrhli z řetězu" a zvolili někoho „nevhodného". Razítko stranické volební konference by totiž internetoví véčkaři mohli v opakovaném hlasování přebít většinou minimálně 75 % hlasů, což je hranice v realitě sotva dosažitelná.

Sjezd Radka Johna potvrdil většinou ještě drtivější (skoro 90 % delegátů), ale těžko z toho odvodit, že nové vedení má silný mandát.

Před volbami předsedy si strana véčkaře prověřila a předsedu mohli volit jen takzvaní véčkaři-obálkáři. To nebyli ti, jimž by Vít Bárta vypomohl v tíživé finanční situaci nějakou tou obálkou, ale ti véčkaři, kteří od letošního ledna zareagovali na výzvu vedení k nové autorizaci, měli u Věcí veřejných znovu ověřené telefonní číslo, e-mail i adresu a přišly jim v poštovní obálce nové kódy pro přístup k internetovému hlasování. Z původních 18 500 véčkařů se jich však nechalo „autorizovat" jen 6 225, tedy třetina. Vezme-li se v potaz, že ve volbách 2010 hlasovalo pro VV 569 127 lidí, představuje i oněch 18 500 véčkařů nepočetnou skupinku - 3,3 % elektorátu strany. Volby předsedy se nakonec zúčastnilo pouze 2 523 véčkařů (40,53 % oprávněných neboli „autorizovaných" véčkařů), tedy pouhopouhých 0,44 % počtu voličů strany z voleb 2010.

Na přímou demokracii příznivce VV nenalákal ani Radek John v časech své největší slávy a slogan „VV - strana přímé demokracie" tak může po poslední předsednické volbě definitivně sloužit jako učebnicový příklad marketinkového pokrytectví. Ostatně změna stanov dávající véčkařským referendům již jen doporučující váhu vyjadřuje odumírání přímé demokracie ve VV velmi názorně.

Přidáme-li informaci, že Věcem veřejným poklesl počet členů zhruba na polovinu, dle serveru iDnes z 1683 na 929 osob, jsou skutečně spíše sektou, spolkem lidí plných vzájemné nedůvěry a deziluze, kam se nikdo nehrne a který nikdo nechce.

Tím však problémy nového vedení nekončí. Kromě Kateřiny Klasnové v něm není nikdo, kdo se účastnil tajných strategických seancí v bytě Víta Bárty, rozhodně ne nikdo, kdo by se jich účastnil pravidelně. Právě absence Radka Johna na nahrané a zveřejněné poradě, bagatelizované účastníky jako nevinný vinný dýchánek, výmluvně vypovídá o jeho faktické roli v partaji: nikoliv předseda, ale maskot číslo 1. Lepšího zatím VV nemají. A i proto byl Radek John zvolen a potvrzen.

Jediná síla Věcí veřejných nyní spočívá v tom, že disponují jednadvaceti poslanci, že se bez nich vládnutí ODS a TOP 09 neobejde a že na předčasných volbách má zájem opoziční levice, nikoliv vládní strany. Superguru VB a jeho maskot RJ se z toho asi pokusí cosi vykřesat. Česká republika se tak politické stability v dohledné době rozhodně nedočká.

Diskuse