Důchodce na odpočinku

Nová strategie NATO vyvolává více otázek, než odpovědí

Výsledky lisabonského summitu Severoatlantické aliance se dají shrnout do třech bodů: NATO má zájem se angažovat v zahraničí, chce nové vztahy s Ruskem a do deseti let vybudovat protiraketový štít ochraňující Evropu i USA.

Aliance od rozpadu SSSR tápala. Zmizel nepřítel, který byl důvodem jejího vzniku, a nástup nového Ruska, které často sahalo k agresivní politice, mohl NATO maximálně rozdělit na část, která si to s Moskvou nechtěla rozházet, a na státy, které v Putinově politice spatřovaly kontinuitu se sovětským imperialismem. Zatímco původně bylo NATO založeno jako pakt obranného charakteru, na přelomu tisíciletí svoji existenci spojilo téměř výhradně s ofenzivní činností - s Afghánistánem.

Nové NATO

Právě v Afghánistánu by NATO podle nové strategické koncepce mělo do čtyř let předat odpovědnost za bezpečnost domácím silám. To je zapeklitá situace. Veřejné mínění většiny koaličních států se k afghánské válce staví negativně a kabinety jsou tlačeny k politické akrobacii mezi zachováním alespoň nějaké účasti a nutností šetřit. Současná situace je neudržitelná pro NATO i Spojené státy a vážně míněný výhled na mnohaletou vleklou válku by si podle řady bezpečnostních expertů vyžádal nejen prohlubování deficitu, ale třeba také znovuzavedení povinných odvodů.

Současně není možné věřit tomu, že pokud NATO vyklidí pozice, nedojde k dalšímu posílení Tálibánu. Může tedy jít o snahu uchlácholit kritické hlasy a provést pouze kosmetické stažení. Poznámka generálního tajemníka, že někteří vojáci NATO zůstanou v zemi kvůli pomocným úkolům i po roce 2014, může znamenat cokoli. Druhou možností je, že se připravuje dohoda s některými tálibánskými frakcemi (což je scénář, který třeba americká bezpečností komunita delší dobu diskutuje) s cílem stabilizovat území, aby se americká i alianční pozornost mohly soustředit na nějaký nový problém. Tím by mohl být teoreticky Írán.

Protiraketová obrana

Nad územím celé Aliance by se měl do deseti let rozevřít protiraketový deštník. Z bushovského konceptu americké obrany, opřené o součásti v Polsku a České republice, se nakonec stal obranný projekt NATO, na kterém by se mělo podílet i Rusko. Hovoří se o nutnosti bránit se společně potenciálním hrozbám budoucnosti, které mohou představovat Írán, výbušná situace v Pákistánu nebo riziko získání zbraní hromadného ničení či jaderného nosiče teroristickou skupinou.

Maďarsko, Polsko, nebo Česká republika, tedy země, které se cítí ruskými zájmy ohroženy, ovšem spoléhaly na americkou protiraketovou obranu více z politických důvodů než kvůli obavám ze Severní Koreje nebo ze strany íránských ajatolláhů. Tam, kde je americká základna, tam je politický zvrat nepravděpodobný (srovnejme situaci na Ukrajině s přihlédnutím k ruské námořní základně v Sevastopolu) a představa ruské vojenské přítomnosti z říše snů. Projekt, který nemá být výhradní záležitostí Ameriky a navíc je do něj přizváno Rusko, tak může pro státy střední a východní Evropy postrádat atlantický geopolitický aspekt, který hrál v jejich dosavadní politice ve vztahu k Alianci klíčovou roli.

Protiraketový štít tak zůstává nejvíce rozpačitou a otevřenou otázkou. Může dojít k situaci, že americký Senát neratifikuje tzv. pražskou smlouvu a pak lze jen těžko doufat v ruskou účast a podporu. Zároveň ale není jasné, jak se členské státy postaví k plánu ve skutečnosti. Při podmínkách jeho ceny, která je odhadována zhruba na 200 miliard eur, a s přihlédnutím k tendencím většiny evropských vlád vydávat na bezpečnost a obranu stále méně může celý program protiraketového deštníku zůstat sice rétoricky alianční, ale fakticky americký.

Oddechový čas

Politolog Petr Robejšek před rokem u příležitosti šedesátého výročí založení NATO prohlásil, že Aliance je v penzijním věku a jako penzista se také chová. Nová strategická koncepce zanechává dojem, že mnohé problémy byly odsunuty stranou a NATO si vzalo oddechový čas. Možná doufá, že problémy samy od sebe odezní. Aliance si uvědomuje, že v severoatlantickém prostoru je riziko napadení minimální, ale v zahraničí se chce angažovat spíše civilně nebo maximálně cvičit vojáky. Podporuje myšlenku jaderného odzbrojení, ale nemá připraveny návrhy strategií, jak se postavit třeba k íránskému jadernému programu. Není příliš jasné, co si kromě účasti na protiraketovém deštníku představit od údajně nových vztahů s Ruskem, když spolupráce NATO-Rusko sama o sobě není novinka. Na klíčovou otázku, jestli a kam by se Aliance měla rozšiřovat, summit neodpověděl.

NATO zůstává bezpečnostním paktem, ale z pozice aktéra, který bezpečnost zajišťuje silou, se posouvá do role mezinárodní platformy pro diskusi o ní. Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě by si měla začít dělat vážné existenční starosti.

Diskuse