Je libo posnídat se zásahovou jednotkou?

Ondřej Šlechta | 26. 10. 2009

Poslat do Kindlu

---

Pár dní po celorepublikovém zásahu na představitele extrémně pravicové scény přišla z úst představitelů bezpečnostního aparátu informace, že někteří ze zadržených neonacistů plánovali teroristické útoky. Nejspíš bychom se měli mít na pozoru.

Jak jsem napsal již dříve, vytváření vnitřního nepřítele, kterým je neonacismus a obecně ještě hůře definovatelný „pravicový extremismus", má za cíl pouze odpoutávat pozornost veřejnosti od závažných problémů domácí politiky. Nejde o běžné denní konflikty v parlamentu a disputace na téma, zda „přijmeme balíček", nebo nikoli. Česká společnost je v hluboké hodnotové krizi, ekonomika enormně zadlužená, politická perspektiva mizerná a důvěra veřejnosti v demokratické instituce chatrná. Nespokojenost, hněv či alespoň pozornost je zkrátka nutné nasměrovat jinam. Nebo se o to alespoň pokusit.

K čemu minulou středu došlo? V rámci akce Power 3 Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) spolu se zásahovými jednotkami (podle některých informací bylo celkově nasazeno až 300 policistů) zadržel dvanáct osob pohybujících se ve sférách extrémní pravice. Důvodem zadržení měla být organizace koncertů „white power" skupin, distribuce „závadných materiálů" a v neposlední řadě i výše zmíněná příprava teroristického útoku.

Úvaha ve stylu „u krajního pravičáka jistě něco závadného najdeme, dejte nám povolení" je možná pochopitelná, v demokratickém zřízení ovšem neakceptovatelná. Každý má doma něco, co může být vnímáno jako kontroverzní, šokující, politicky nekorektní nebo nezákonné. Stačí si pouze obstarávat patřičná povolení státního zastupitele. Domovní prohlídky založené na pouhém dojmu a ideozločinu nás vrhají na dráhu, na jejímž konci je totalita.

Představa, že pro vytažení z postele zásahovou jednotkou časně nad ránem stačí organizace, popř. účast na koncertu krajně pravicové kapely, je šokující. Advokát zadržených Kolja Kubíček přirovnal akci k zásahu gestapa (které podle jeho výroku bylo „mírnější" v tom, že si s sebou nebralo oddíl několika desítek mužů jednotek SS), čímž si vysloužil ostré ohrazení ze strany šéfa ÚOOZ.

Robert Šlachta ale nevysvětlil, čím je dvanáct zadržených tak nebezpečných, že je nutné k jejich zaopatření ukazovat svaly přehlídkou desítek zakuklených detektivů a policistů zásahových jednotek. Organizováním soukromých akcí s kapelami, jejichž hudební produkce a kvalita je nevalná a které nikdo mimo úzký okruh „soukmenovců" neposlouchá? Vlastněním teatrálních předmětů, jako jsou láhve s vinětami zdobenými podobiznami Adolfa Hitlera? Vždyť jsou to směšné důvody! Nehledě na zatčení „ženského jádra" (spolku Resistence Women Unity), které „bílým bojovníkům" pravděpodobně slouží k jedinému účelu, a tajemné organizace „White Justice" sestávající z několika pomatených pobertů, kteří si na internetu píší o „bílém teroru", natáčejí se při nácviku sebeobrany a chvatů, což lze za důkaz terorismu považovat jen těžko, neboť podobným kurzem si může projít každý v jakékoli druhé sportovní hale kdekoli v republice.

Nestačím se divit dvěma skupinám lidí, kteří divadlo s názvem„Tažení proti extremismu" s nadšením vítají. Prvou představují reprezentanti krajní levice, druhou humanisté, demokratičtí antifašisté a zástupci různých organizací etnických a náboženských menšin. Pokud se dnes komunista raduje ze zatýkání organizátorů neonacistických koncertů a vlastníků nacistických vlajek, kde má jistotu, že si jednou nepřijde politická policie pro něj, třeba za rudou hvězdu? Tato debata není o náklonnosti k neonacismu nebo obhajobě Dělnické strany, ale principiálně o tom, zda je pro nás nedotknutelným soukromí jedince a fakt, že člověk nemůže být stíhán za své smýšlení a svědomí.

Pojmeme-li svobodu slova tak, že dané (nacistické) myšlení a jeho propagaci nebudeme kriminalizovat, budeme lépe vědět, kdo co říká. Potenciální násilnící budou na očích. Vydělá na tom společnost jako celek, protože ve společenském klimatu, kde neonacisté nebudou muset skrývat své myšlení, získají hůře nové stoupence (nyní je získávají tím, že jsou nuceni se přizpůsobovat zákonům a kopírovat populární proudy). Vydělá na tom i policie a zpravodajské služby, které budou mít více otevřených zdrojů; v prostředí, kde nejsou jimi sledované objekty nuceny konspirovat, budou moci lépe sledovat jejich struktury.

Současná koncepce a realizace boje s extremismem pouze ukazuje svaly. Z dlouhodobého hlediska struktury extremistické scény sofistikuje a (ve spojení se sociálními problémy, jejichž nárůst se dá předpokládat) posiluje. Navíc používá metody, které jsou na hraně či v přímém rozporu s právním a demokratickým státem. Vznik svébytné „ideopolicie" ohrožuje práva běžného občana České republiky více než celý současný potenciál politického extremismu zprava i zleva.

Revue Politika 10/2009

Poslat do Kindlu

---

Diskuse