Solidarita

Svobodné volby zvítězily nad Kulatým stolem. To je úspěch.

Tomáš Fošum | 3. 6. 2014 | Rozhovory

Dariusz Gawin je polským historikem idejí, filosofem a publicistou. Od roku 2004 je zástupcem ředitele Muzea Varšavského povstání. Hovořili jsme s ním v březnu v Polském institutu v Praze. celý článek »

Solidarita, jedno z nejpolštějších slov

Zdisław Krasnodębski | 28. 1. 2013 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Když v Polsku mluvíme o solidaritě, nemůžeme to nevztahovat k „Solidaritě" psané s velkým „S", ke společenskému hnutí za nezávislost osmdesátých let 20. století. A právě tehdy, kdy vznikala „Solidarita", se znovu a trochu jinak než dosud začalo mluvit o „solidaritě", která se stala jedním ze základních pojmů v polském politickém jazyce. celý článek »

Tradice a pokrok aneb obtíže Evropanů s řešením problémů

Jacek Kloczkowski | 29. 10. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Pády do nesnází a pokusy z nich vybřednout - tím je trvale určován životní rytmus Evropanů.¹ Tímto neblahým sklonem je vina hlavně zásadní nedokonalost lidské přirozenosti v intelektuálním a mravním ohledu, přičemž na existenci tohoto zcela zřejmého omezení se znepokojivě snadno zapomíná. Nedostatek pokory před realitou je příznačný hlavně pro stoupence pokroku - jakobíny, komunisty, levicové euronadšence atd. Svět kolem nás chtějí neustále proměňovat, a nezvažují, zda vizi, jakou mají o jeho podobě, lze skloubit se zvyklostmi a potřebami společenství, jejichž život chtějí podle vlastního uznání přeorat. Další a další politická, společenská a kulturní pozdvižení mobilizují konzervativně orientované Evropany k odporu a k obhajobě tradice. Je jen málo procesů, které by podstatu evropské politiky několika uplynulých staletí ovlivňovaly stejně hluboce a byly by tak bohatým zdrojem neustálého intelektuálního kvasu. Ani nejbližší budoucnost na tom podle všeho nic nezmění. celý článek »

Solidarita jako základ sociální politiky?

Patrik Taufar | 26. 10. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Koncept solidarity bývá v současném společenském diskurzu předmětem sporu mezi těmi, které zjednodušeně nazýváme sociálními liberály, a neoliberály. V českém prostředí je názorová diference dobře patrná. Poslední léta je politicky prosazována spíše neoliberální koncepce, paradoxně však v částečné opozici k názorům veřejnosti. Takto rozehraná hra může mít velký význam pro oživení politického konzervatismu, jehož současný příklon k neoliberálním tezím zdaleka nemusí být definitivní. Solidarita v širším pojetí může být dobrou (byť prozatímní) náplní konzervativní politiky v realitě neideálního světa.
celý článek »

O solidaritě a "solidaritě"

Dan Drápal | 26. 9. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Přiznám se, že přistupuji s nedůvěrou ke každému netechnickému slovu, které je mladší tří set let. Ano, je mi jasné, že potřebujeme nová slova pro takové věci, jako je hardware či software nebo třeba SMS. A samozřejmě potřebujeme nějaké názvy pro dříve neznámé živočichy či rostliny. Dávat jména zvířatům bylo ostatně výsadou člověka již v rajském stavu; můžeme dokonce říci, že to byla jeho povinnost.
Jinak je tomu ovšem se slovy označujícími takové základní skutečnosti lidského života, jako je láska, víra, naděje nebo na druhé straně nenávist, nevěra, beznaděj. Mezi odvěká slova patří i takové pojmy, jako je hřích, milost, odpuštění, soucit, krutost a podobně. Nepatří mezi ně ale například slova politruk nebo gender. I když rozumíme, oč šlo či jde, nemáme pro tato slova české ekvivalenty, což osobně nepovažuji za nedostatek či ztrátu. Jen ať podezřelá slova zůstanou i nadále podezřelými!
Existují ovšem výjimky. Tak beru na milost slovo odpovědnost, které bylo ve starověku neznámé, nebo třeba slovo vykazatelnost, které se, mám za to, začalo používat až v druhé polovině dvacátého století. Nicméně ačkoli jsou tato slova poměrně nová, jsou odvozena od prastarých kořenů. Již ve starověku se povídalo a odpovídalo, stejně jako se kázalo a ukazovalo. A slovo „výkaz" se používalo běžně dlouho před tím, než někdo přišel s „vykazatelností". Slovo solidarita je někde na hraně. celý článek »

Anonymní tomisté

Když obecné dobro naráží na praktickou politiku

Konrad Janowski, Michał Łuczewski | 11. 7. 2012 | Sympozium CDK: Politika, společnost a hodnoty v české a polské perspektivě

Obecné dobro bylo po staletí něčím samozřejmým. I když nebylo nikde k nalezení, nikdo nezpochybňoval, že přece jenom někde existuje. Klasická i křesťanská tradice říkaly jedním hlasem: cílem lidského života je dobro, které stojí jak nad dobrem jedince, tak nad úhrnem takovýchto dober. Osvícenství, které v mnoha ohledech odkaz Athén a Jeruzaléma opustilo, v této věci nejenže nic nezměnilo, ale naopak učinilo obecné dobro - vedle obecné vůle a demokratické metody - jedním ze tří pilířů své koncepce politiky. Jean-Jacques Rousseau pouze přizpůsobil staré koncepce novým podmínkám. Teprve 20. století začalo pojem „obecného dobra" dekonstruovat, přičemž v duchu Josepha Schumpetera poukazovalo na základní problém s jeho definicí i na jistou absenci realismu (reálná politika přece - jak všichni víme - o obecné dobro nijak neusiluje). celý článek »