Anketa

Co v analýze nebylo

Časopis Proglas uspořádal mezi svými spolupracovníky malou anketu. Jejím zadáním bylo podívat se na oficiální volební analýzu ODS a objevit její „bílá" místa. (Oficiální analýza je dostupná na adrese www.ods.cz v rubrice Archiv.)

Perzekuční komplex

S kampaní ODS bylo něco zásadního v nepořádku, což bylo v jejím závěru vidět mnohokrát. Připomeňme si třeba scénu z televizního duelu Václava Klause s Vladimírem Špidlou, kdy Klaus Špidlovi řekl, že očekává, že mu Špidla poděkuje za to, že mohl být čtyři roky ministrem a vládnout. V té chvíli už bylo z průběhu debaty jasné, že se mu takového poděkování nedostane. Václav Klaus to nechápal. Nechápal, proti komu ve studiu sedí, nechápal ani, o co v závěru kampaně šlo.

Pro lidi uvnitř je obtížné pochopit, jak věci vypadají zvenčí. Člověk vyrostlý v konzervativním pojetí politiky může jen nechápavě kroutit hlavou nad tím, jak je možné, že jsou Gross a Buzková tak populární. Autoři analýzy to nicméně vzali na vědomí jako fakt. Faktem dlouhodobě potvrzovaným týmiž průzkumy je ovšem i to, že Václav Klaus populární není. I to je druh faktu, který je nutno vzít na vědomí a jemuž je zapotřebí přizpůsobit volební kampaň. Znamená to, že není vhodné ji stavět na nepopulárním politikovi, zejména ne její závěr. Ten bývá, jak známo, zaměřen na získání nerozhodnutých voličů, což jsou většinou lidé, kteří se o politiku systematicky nezajímají, neztotožňují se pevně s žádnou stranou a nereflektovaně přejímají „většinové" názory. Zmiňovaní aktivisté ODS, kteří vylepovali jen první část hesla „Zastavte socialisty, národ volí Klause", to pochopili. Na to, jak postavit kampaň jinak, žádný recept po ruce není. Našel by se ovšem jen tehdy, kdyby se hledal. Hodnocení role předsedy v analýze chybí.

Analýza neobsahuje rozbor dvou aspektů kampaně, jež byly mediálně přetřásány - tématu „národních zájmů" a politiky vůči EU. Bylo by zajímavé mít nějakou kvantifikaci jejich dopadů. Ničím nedoložené tvrzení řady komentátorů a politologů, že ODS svým nastolením tématu sudetských Němců přihrála hlasy komunistům, se vzpírá logice i zkušenostem z analogických situací v cizině. Nicméně se domnívám, že obě témata byla pro ODS v úhrnu prodělečná. Nevím, kolik hlasů jí získala, ale tzv. eurorealismem si mohla odcizit řadu aktivních lidí, kteří ve vstupu do Unie vidí víc příležitostí než omezení.

Velmi málo se psalo o socioekonomickém rozvrstvení voličů. Pokud si vzpomínám, z exit pollů vyplynulo, že ODS ztrácela pozice na úkor ČSSD ve většině socioekonomických kategorií kromě podnikatelů. U těch se na­opak těšila přízni, jejíž disproporčnost nemá obdoby u jiných stran ani v žádných minulých volbách. Tato nevyrovnanost je předzvěstí nebezpečí, které ODS hrozí - že bude vytlačena z role masové, univerzální strany a dostane se tam, kde ji její soupeři chtějí mít: do role sekty zastupující zájmy úzké vrstvy obyvatel.

Samostatnou kapitolou jsou obligátní stesky na nepřátelské naladění médií. Není pravda, že všechna média byla vůči ODS nepřátelsky naladěna - ODS stranil deník Super a TV Nova. Tento perzekuční komplex si ODS už léta hýčká a asi se s ním nedokáže rozloučit. Když s ním nepohne ani skutečnost, že nejsledovanější televizní zprávy v podstatě přejaly pohled ODS na svět, tak už s ním zřejmě nepohne nic. Bludná je přitom nejen představa o uniformní nepřízni médií. Také vliv médií si ješitnost politiků i novinářů maluje větší, než ve skutečnosti je. To funguje v dobrém i ve zlém - poslanci Kocourek či Vidím vystupovali snad v každém vydání Televizních novin, které jsem za poslední rok viděl, a ani to z nich neudělalo „politické hvězdy".

Martin Weiss

novinář

ODS není reformní stranou

Proč ODS ve volbách do PS PČR v červnu 2002 neuspěla? Co na ODS vadilo (a dodnes vadí) přirozeně pravicovým voličům, kteří ji proto nevolili? A co z toho autoři Analýzy neuvedli? Maličkost - pouze ty nejdůležitější skutečnosti:

1. ODS - alespoň ODS pod dosavadním Klausovým vedením - již dávno není reformní stranou. A není jí již od poloviny 90. let. Příznakem toho byla hesla z volební kampaně do PS - ale kampaně nikoli v roce 2002 či 1998, nýbrž již v roce 1996: „Transformace skončila" a „Dokázali jsme, že to dokážeme." ODS - pokud jejím předsedou je a bude Václav Klaus - není stranou reformní, nýbrž stranou konzervující status quo. A víme to všichni - členové i nečlenové ODS, její voliči i nevoliči. Vy, kteří o tom pochybujete, teď upřímně: pokud by v letech 1998-2002 nevládla sociální demokracie Miloše Zemana, nýbrž ODS Václava Klause, byla by její politika až tak výrazně odlišná od té, jakou jsme reálně měli? Byly by daně markantně nižší? Došlo by k zásadní reformě důchodového systému? Kleslo by rapidně procento HDP protékající rukama státu? Všichni v kostech cítíme, že nikoli. Proč tedy volit ODS a neudělat si raději hezký výlet do přírody?

2. ODS není širokou občanskou stranou pravého středu, nýbrž tím, co normálně bývá jen frakcí velké strany, ovšem co se u nás vydává za stranu celou. ODS není stranou, jež má jeden sjednocující princip - např. nízké daně - a v ostatních otázkách v ní vládne názorová pluralita. Ó nikoli; pro někoho, kdo má jiný názor např. na EU či centrální banku než „pan profesor", v ODS místo není. Navíc tzv. skalní členové ODS pociťují potřebu utvrzovat se v tom, že celý svět se proti nim spiknul. Jinými slovy ODS vykazuje všechny známky sekty.

3. Václav Klaus učinil v roce 1998 to, co politik může za život učinit jen jednou: vyhlásil „mobilisaci". „Mobilisoval" proti socialistům - a pak je čtyři roky držel u moci. Lze se potom divit, že když se v roce 2002 pokusil „mobilisovat" podruhé („Zastavme socialisty - národ volí Klause"), nikdo mu již nevěřil a navíc to celé působilo rozpačitě a trapně? Jinými slovy Klaus dosáhl svého volebního vrcholu již dávno a bude-li lídrem i nadále, jeho volební výsledky budou už jen horší a horší. To je poslední opomenutí Analýzy: nevolala po rezignaci lídra, k níž automaticky dochází ve všech solidních stranách po takovém volebním debaklu, jaký zažila ODS v červnu 2002.

Roman Joch

analytik Občanského institutu

Kde je Klaus?

K analýze volební kampaně ODS z pera některých jejích politiků jsem byl od počátku skeptický, a to především z toho důvodu, že se v autorském kolektivu z větší části (tři ku dvěma) objevila jména lidí, kteří volební kampaň ODS tvořili (M. Beneš, V. Mencl, M. Říman), což je dosti zvláštní. Ti, kteří dělali volební kampaň, ji nyní mají kriticky hodnotit! Ale pojďme k meritu věci. V analýze se podle mého soudu objevují některé chybné interpretace volebních a politických skutečností. Tak například se tam v návaznosti na usnesení vedení ODS píše, že vyzývání některých kandidátů k preferenčnímu hlasování je nežádoucí. Proč? Volební systém je konstruován tak, že i když volič volí třeba posledního kandidátka na kandidátní listině, tak stejně zároveň hlasuje pro politickou stranu jako celek, takže ji v žádném případě nemůže poškodit. To je ale jen drobnost. Jako závažnější se mi jeví jiné věci, které lze z analýzy vycítit.

Za prvé je to skutečnost, že se autoři analýzy nedokázali oprostit od ublíženectví, které v ODS již nějaký čas panuje. Nelze si donekonečna stěžovat na nepřátelství toho či onoho (médií, „hradu", jiných stran apod.) vůči ODS. Pokud na mě někdo útočí, což je ostatně v politice normální, potom musím reagovat jinak než si jen neustále stěžovat a stěžovat a vše tím zdůvodňovat.

Za druhé je to nepoučitelnost. Z obecnějšího hlediska se autoři analýzy nedokázali vyvarovat obvyklých klišé týkajících se interpretace a vyhodnocování opoziční smlouvy. O větě, že opoziční smlouva přinesla velký prospěch ČR, velký prospěch ČSSD a velmi omezený prospěch ODS, bychom mohli dlouze diskutovat (viz řada textů v minulých číslech Proglasu). V analýze se správně píše o nevhodnosti některých hesel, která byla v kampani použita. Už se tam ale neříká, že podobný problém měla ODS ve volbách 1996, kdy použila z hlediska volebního marketingu špatné heslo „Dokázali jsme, že to dokážeme". Namísto toho, aby se volební štáb poučil, použil ještě horší heslo „Vstříc novému osudu", které spíše připomíná reklamu na pohřební ústav než volební slogan. Volby se vyhrávají pomocí volební reklamy zcela jiného druhu. Obecně vzato je problémem analýzy to, že sice správně pojmenovává některé nešvary a jejich důsledky, ale už málo hovoří o příčinách a podstatě těchto problémů nebo je vysvětluje přinejmenším diskutabilně. A tady se dostáváme ke třetímu problému.

Když Proglas požádal o napsání krátké reakce na analýzu volební kampaně ODS, hovořil o nalezení „bílých míst" v textu. Ono bílé místo je vidět na první pohled. Je jím absence role toho nejdůležitějšího - osoby předsedy strany. Jméno Václava Klause se v analýze téměř vůbec nevyskytuje, jako by nebyl! Je tam zmiňován jen náznakem, nepřímo a člověk si musí vše domýšlet. Nejde o to hledat nějakého obětního beránka či o snahu za každou cenu všechno shodit na předsedu. Ale absence jména Václav Klaus v tak důležitém dokumentu, který by se měl stát jedním z vodítek strany, jak dál, je zarážející a zdá se signifikantní pro vnitřní situaci, v jaké se strana nachází.

Na závěr jedna perlička. Myslím, že ODS nemá zapotřebí psát takové nesmyslné věty jako že „Nositelem korupce byla vždy levice" (poslední věta analýzy). Nositelem korupce může být samozřejmě úplně každý (stejně tak jako nemusí) bez ohledu na cokoliv. Kdyby ODS použila takovou větu jako heslo volební kampaně, to by byla jiná káva, ale napsat ji do seriózní analýzy?

Michal Kubát

autor je doktorandem politologie na FSV UK

Mladočeští zombies?

Na celém materiálu mi především vadí, že postrádá alespoň náznak pokusu vyvodit osobní odpovědnost konkrétních osob. Možná jde o jiný žánr, který dojde svého uplatnění později a na jiném místě, ale i tak. Představitelům ODS, odpovědným za volební kampaň, patrně vnukalo jejich nápady a postupy orákulum z Delfské věštírny, jež si nepřeje být jmenováno. Sám si dosud nedovedu vysvětlit, proč volební kampaň ODS právě v závěru, kdy jde o všechno, neuvěřitelně „vyměkla" - podobně jako v roce 1996. A z toho, co čtu v analýze volební kampaně, mám ex post pocit, že se volební štáb ODS občas choval jako hokejové mužstvo, které rozehraje zápas, během kterého se až dodatečně seznamuje s pravidly. Co je ve volbách nejúčinnější? A proč to udělali protivníci a ne my? Jde o věci dávno známé a vyzkoušené, to volby 2002 jen potvrdily, ale neobjevily. Nemyslím na populismus, ale na názornou popularizaci prostřednictvím hesel a sloganů, která není v rozporu s vyznávanými hodnotami. Obhajoba národních zájmů je věcí zcela legitimní, ale ODS určitě neudělala dobře, že se nechala strhnout k populisticky šovinistické rétorice, která jí nepřinesla žádný zisk, protože socialisty a komunisty nemohla překřičet. Snad jsem nic nepřehlédl, ale k této věci dokument neříká nic. Konzervativně liberální výklad našich moderních dějin je něco zcela jiného než kříšení nacionalistických „mladočeských" zombies, jakého jsme byli svědky v letošní předvolební kampani.

Josef Mlejnek

novinář a překladatel

Diskuse