Haiderův risk a rakouská budoucnost

Miroslav Mareš | 20. 10. 2002

Poslat do Kindlu

---

Jörg Haider opětovně zamíchal rakouskou politikou a vyvolal spory ve straně, jejíhož předsednictví se vzdal v roce 2000 (aby jí ulehčil přežít evropské běsnění proti jejímu vstupu do vlády). Nikdy v ní však nepřestal mít rozhodující vliv. Pod vlivem střetů s Haiderem odstoupili 8. září 2002 tři důležití členové vlády za Svobodné, a to včetně vicekancléřky a předsedkyně FPÖ Susanne Rieser-Passerové. Oficiálním důvodem byly daňové reformy (v kontextu s náhradou povodňových škod) a nákup nadzvukových stíhacích letounů (což Haider odmítal), avšak problémy FPÖ jsou dlouhodobějšího a hlubšího rázu. Vedly nakonec až k předčasným volbám, jejichž výsledek je pro Svobodné nejistý. Haider dokonce možná poškodil stranu, kterou v roce 2000 dokázal přivést jako relevantního partnera až na vládní výsluní. Rakouská Národní rada oznámila 19. září 2002 své rozpuštění. Spolková vláda následně vyhlásila na 24. listopad 2002 předčasné volby (volební období by při „nekonfliktním" vývoji končilo v říjnu 2003). Co v nich lze od Svobodných i dalších stran očekávat?

FPÖ v devadesátých letech pod Haiderovým vedením důrazně kritizovala nešvary etablovaného rakouského systému. Po vstupu do vlády bylo třeba nahradit populistickou rétoriku efektivními výkony, což se alespoň některým ministrům podařilo. Přestože výzkumy veřejného mínění nezaznamenávaly výraznější podporu, ukázalo se, že FPÖ není pouze strana schopná produkovat jen negativní výpady. Přerod k moderní nekonfesní pravicové straně (blízké britským konzervativcům) však komplikovaly Haiderovy „úlety" - mj. kontakty se Saddámem Husajnem. Ačkoli Haider oficiálně nebyl přítomen ve spolkové politice, řada straníků jej nepřestala považovat za ideového a faktického vůdce. V tomto směru je sporné, jestli je Mathias Reichhold (bývalý ministr dopravy), který byl 21. září 2002 jako kompromisní kandidát zvolen do čela strany, schopen zahájit „posthaiderovskou éru" (přestože od delegátů sjezdu získal 92,2 % hlasů). Haider se však podřídil Reichholdově hrozbě, že podá demisi, pokud Haider zůstane kandidátem ve spolkové zemi Korutany, a odstoupil z kandidátky.

Další Haiderova strategie bude závislá na volebním výsledku. V případě neúspěchu FPÖ by Haiderův návrat do jejího čela již zřejmě nepřinesl obnovu „zašlé slávy", protože Haider se v populismu vyčerpal a dokázal by pouze zřejmě udržovat nepříliš silnou kohortu přívrženců na bázi národně-libe­rálního tábora. Úspěch FPÖ (nepříliš pravděpodobný) by zřejmě výrazněji eliminoval Haiderův vliv, protože by se ukázalo, že „to jde i bez něj". Možné je i rozštěpení strany, byť zkušenosti s postupným propadem Liberálního fóra jsou v tomto směru varující. Neúspěch FPÖ by mohl být i znamením ústupu evropské pravicově populistické vlny, jejíž vzedmutí signalizoval výsledek Svobodných v roce 1999 a následný vstup do vlády. Dalšími projevy byly v letech 2000-2002 volební úspěchy Národní aliance v Itálii, Dánské lidové strany, Strany Pima Fortuyna v Nizozemí i Jeana Marie Le Pena ve francouzských prezidentských volbách. Na všední realitu politického života, která se nezměnila ani několikerým vstupem mediálně atraktivních populistů do vládních pozic, mohou jejich voliči reagovat přechodem do kategorie nevoličů (z níž byli mnohdy pravicově populistickými stranami alespoň k jedněm volbám „přetaženi"), ale i přesunem do jiných částí politického spektra.

Rakouská sociální demokracie může být po svých švédských a německých kolezích další, která potvrdí zvrat v trendu posledních let, kdy sociální demokraté ztráceli vládní moc díky nástupu tradiční i populistické pravice. Velmi rezervovaně se SPÖ staví ke spolupráci s lidovci, přičemž však ani ÖVP není návratem do časů velké koalice nadšena. Zelení, jejichž vůdčí představitel Alexander Van der Bellen získává stále širší popularitu, si naopak mohou být jisti zájmem sociálních demokratů o vytvoření koaliční vlády po německém vzoru. Zda předčasné volby v roce 2002 budou znamenat pro rakouský stranický systém přerod do podoby, v níž se budou u vlády střídat koalice ÖVP-FPÖ a SPÖ-Zelených, však ukáže až budoucnost.

Revue Proglas 8/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse