Léčka pro prezidenta

Jefim Fištejn | 20. 10. 2002

Poslat do Kindlu

---

Účastníkům světového Summitu o udržitelném rozvoji, který se stal snad největší událostí letošního září, zaslal své poselství také prezident republiky Václav Havel. Žel, české sdělovací prostředky nevěnovaly tomuto prohlášení žádnou pozornost, a je to věčná škoda. Nikoli proto, že by Havlova úvaha překypovala mimořádnou originalitou, ale spíše proto, že je velmi názornou ukázkou určité intelektuálské zbloudilosti, kdy nutkavá potřeba sdílet dobové banality zavádí myslitele do bludného kruhu protimluvů a alogismů, ze kterého pak není úniku.

Hned zkraje svého poselství Václav Havel za jeden z povážlivých omylů současné civilizace označuje - cituji - „likvidaci obhlédnutelných lidských společenství". Je to postřeh trefný a vypichuje problém z nejzávažnějších, který lze do lidské řeči přeložit asi takto: centra, kde se rozhoduje o našem životě, nám stále více mizí za obzorem. Už to není starosta obce ani předseda vlády, kterého můžeme vinit z našich nesnází, kterého můžeme ukamenovat, nebo prostě jen odvolat. Stále častěji životně důležitá rozhodnutí, různá hospodářská a společenská nařízení, přicházejí odněkud z velké dálky, z Bruselu nebo Washingtonu nebo z Bahamských ostrovů, jako by padala z nebe. Nevíme, kdo je činí, a nemáme na anonymní a nedosažitelná grémia sebemenší vliv. Potud je úvaha správná. Jenže o tři věty dále uvádí prezident další zevšeobecnělou a bez námitek přijímanou myšlenku: „Úkoly, které před nás staví vývoj dnešního světa, jsou natolik závažné, že je nelze více řešit jen na úrovni jednotlivých ministrů či vlád. Zdá se, zkrátka," pokračuje prezident, „že nejdůležitější, oč je třeba v éře globalizace usilovat, je globální odpovědnost." Konec citátu.

Je to trochu zamlženě vyjádřená stará Havlova idea o nutnosti jakéhosi planetárního superfóra či shromáždění mudrců, každopádně čehosi, čemu se kdysi říkalo nepěkným slůvkem světovláda. Nevím, jestli vývoj nakonec nějakou světovládou neskončí, ale rozhodně vím, že takový vývoj bude znamenat definitivní likvidaci právě oněch obhlédnutelných lidských společenství a definitivní odcizení člověka sobě samému. Strach před jakoukoli světovládou byl a zůstává strachem opodstatněným. Sotva může být takový orgán demokraticky volen a sotva lze najít matematický vzorec, který by zajistil rovnoprávné zastoupení, dejme tomu, České republiky vedle Číny, Indie nebo Spojených států. A škaredě se mýlí ten, kdo si myslí, že takový orgán bude rozhodovat o nějakých podružnostech typu ekonomického regulování nebo přidělení kvót skleníkových plynů. Radikálnější myslitelé už dávno pochopili, že spasit svět před záhubou nepůjde bez zásadní změny lidského chování, bez totálního převrácení nejgruntovnějších lidských představ. Neboli, jak říká Václav Havel, vedle potřeby restrukturalizovat ekonomiku musíme myslet i na nutnost restrukturalizovat naše hodnoty. A je otázka, co takový planetární nadorgán udělá s těmi, kteří své hodnoty restrukturalizovat nehodlají.

Revue Proglas 8/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse