Bernd Posselt českým senátorem!

Kantor Halfar | 20. 6. 2002

Poslat do Kindlu

---

Ad rozhovor MF Dnes Nehádejme se - jednejme, Magazín Dnes 16. 5. 2002

Bernd Posselt, dobře vypadající muž s knírkem a současně předseda Sudetoněmeckého krajanského sdružení, sdělil českému národu, že čtyřleté schéma volebních změn je neprozíravé. Smysl má plánovat na delší dobu: přibližně dvacet či třicet let chce být totiž tento muž poslancem Evropského parlamentu, poté by se možná uvolil být českým senátorem, například za Jablonec či za jižní Moravu („protože je tam dobré víno!"). Nemáme tedy důvod k obavám, že bychom neměli za nějakých třicet let koho volit do vlastního parlamentu, pokud nám roste skvělý dorost v sousedním Bavorsku. Mladistvé padesátníky, kteří budou v osmdesátce zralí pro horní komoru našeho parlamentu, potřebujeme jako sůl. Víme přece z komunistické éry, že nadějného pětatřicátníka bylo lze nalézt i v Socialistickém svazu mládeže a že skutečná politická kariéra začínala v zemi našeho velkého socialistického pobratima v čase pokročilé stařecké demence. Bernd Posselt se tedy bude v českém senátu vyjímat skvěle. Protože neumí česky, může mlčky kývat hlavou, což bude při jeho stáří vypadat zvláště důstojně. Díky Miloši Zemanovi bude mít toto kývání navíc už politickou tradici.

V rámci členství v Evropském parlamentu může B. Posselt pro Čechy prozatím něco udělat. Bravurně totiž zvládá „evropskou rétoriku", které je v tomto sboru zapotřebí. Ať mluvíte o čemkoli, například o starých zašlých sudetských časech, je třeba se vyjadřovat zcela novým jazykem: tak je třeba mluvit o „nové, silné, mnohotvárné" Evropě, je zapotřebí zdůrazňovat její „mírotvornost", je třeba zdůrazňovat její „právní budoucnost" (s. 58). Pak vás možná i v tom nešťastném Bruselu poslouchají, když jen jakoby nic přidáte k těmto bezobsažným panevropským frázím, že jsou reprezentanti Čechů vlastně nacionalisty, nebo že je třeba znovu otevřít otázku majetku sudetských Němců, nebo že v postkomunistických Čechách nerespektují mezinárodní právo.

V Evropském parlamentu jde ale o zásadnější věci, za něž se jde Bernd Posselt bít, aby chránil české národní zájmy. V sázce je totiž především česká slivovice a čeští utopenci (s. 56). To je pravé téma evropského politika, jemuž není lhostejný osud jeho Heimatu i Vaterlandu! To je pravý motiv k politickému boji, ona emocionální vazba na určitou zeměpisnou oblast, onen domovský list, podle kterého se i po rozpadu habsburské monarchie pozná našinec. Kdyby B. Posselt neprokázal svou připravenost ke kulatým stolům ničím jiným, pak debatou o utopencích a slivovici stoprocentně. Stačilo by, aby do Bruselu vzal několik lahví oněch skvělých poživatin, a úspěch je zaručen. Máme-li slivovici a utopence, patříme přece do Evropy (láhve by se ostatně daly zabalit do Benešových dekretů, aby se jim cestou něco nestalo). Vítězosláva poslance za CSU by pak nebrala konce. A pak že je nemožné vydržet v Evropském parlamentu i třicet let svěží - utopenci a slivovice, jak věděli již naši sudetští i nesudetští předkové, jsou přece grund.

Co je však na Posseltovi nejsympatičtější, je jeho srdnatost. Je obdivuhodné, jak statečně mluví i o českých schopnostech hovořit o vlastních lumpárnách, o brněnském pochodu smrti, o Ústí nad Labem, o německých pogromech i o české zášti. Pochvaluje si české studenty, jak otevřeně a razantně mluví o selháních vlastních dědů. Bernd Posselt nám dává svými diskusemi s univerzitními studenty vzorový příklad, jak je možné udělat opravdu tlustou čáru za minulostí. A má pravdu. Historie v podstatě začíná v roce 1945. Proč to nepřiznat? Proč připomínat takové nechutnosti jako kolektivní národní zblbnutí národně-socialistickou ideologií, německý šovinismus, rozložení evropské demokracie, vojenské dobrodružství provázené neslýchanými násilnostmi, holocaust, pro který neexistuje ani správné pojmenování!? O těchto věcech raději nemluvit! Vždyť kampak bychom se s takovou dostali, zvláště v nové, silné a pluralistické Evropě. Zůstaňme raději u poválečných nepravostí! Co je jenom práce s obtížným termínem poválečné upořádání.

A tak by tedy již dnes mělo zaznít (ne až za třicet let při volbě do Senátu), na co tak toužebně čeká Bernd Posselt a jeho blízcí: Vy znova patříte k nám! Sousedé jednou, sousedé navždy. Je nám třeba vašeho rozhledu, vaší odvahy i vaší zdravé bavorské konstituce. Bez vás bychom nevěděli, co je to hřích, kdy začíná moderní doba a co je to zdravý, katolický životní styl. Bez vás by i Evropa brzy upadla do starých etnických a rasových předsudků. Bez vás bychom se už jen motali dokolečka ve starých slovanských nacionalistických tancích. A konečně - bez vás už dnes konírna Valdštejnského paláce postrádá jednoho významného strávníka.

Revue Proglas 5/2002

Poslat do Kindlu

---

Diskuse