Asymetrie požadavků

Hynek Fajmon | 20. 5. 2002

Poslat do Kindlu

Diskuse o dekretech prezidenta Beneše poskytla pestrou škálu argumentů. Dosud však nezaznělo obecnější zamyšlení nad našimi vztahy se sousedními státy. Zkusme se na věc podívat z této širší perspektivy. Zahraniční útok proti prezidentským dekretům je možno chápat jako součást hlubšího problému, který si dovolím popsat jako „asymetrii požadavků". Mám tím na mysli skutečnost, že České republice je od jejího vzniku v roce 1993 adresováno mnoho rozmanitých požadavků ze strany našich sousedů. Naopak z naší strany nejsou vůči sousedům kladeny požadavky žádné.

Na české politické scéně panovala od roku 1989 nepsaná shoda v tom, že vůči sousedům žádné požadavky vznášet nebudeme. Nevysloveným předpokladem této vědomé politiky bylo přesvědčení, že sousední státy se budou chovat stejně vůči nám. Tento předpoklad se však ukázal jako mylný. Požadavky vůči České republice naopak rok od roku rostou a nyní dosáhly bezprecedentních rozměrů.

Fenomén asymetrie požadavků je možné dokumentovat na našich vztazích se všemi sousedními státy a také s Maďarskem, které lze považovat za de facto souseda. První, kdo začal hrát písničku o tom, že „Češi něco dluží", byli naši slovenští sousedé. Pokud ponechám stranou diplomaticky řečeno velkorysé rozdělení federálního majetku, musím se zmínit o slovenském požadavku na vrácení Bojnického oltáře, několika tun zlata a navíc ještě odpuštění mnohamiliardového dluhu z rozdělené SBČS. Všem těmto požadavkům jsme v zájmu dobrých vztahů vyšli vstříc, a to navzdory faktu, že neměly žádnou oporu v mezinárodním právu.

Další požadavky, které vůči nám byly vznášeny, je dobré také zrekapitulovat. Ze strany našich severních sousedů byl vznesen požadavek na používání polštiny v těch oblastech ČR, kde žijí občané polské národnosti. Také tento jednostranný požadavek byl splněn. Obdobný požadavek ze strany sudetoněmeckých organizací splněn sice nebyl, ale vznesen přesto byl. Za připomenutí stojí také kuriózní požadavek Rakouska na zastavení jaderné elektrárny Temelín. Naši sousedé po nás s odkazem na neexistující „evropské bezpečnostní normy" žádali, abychom se vzdali možnosti získat užitek ze stavby, do které jsme investovali téměř 100 miliard Kč. To však nebyl jediný požadavek, který byl vůči nám z Rakouska vznesen. Brzy po „akci Temelín" jsme obdrželi další požadavky týkající se prezidentských dekretů. Koordinace těchto požadavků na ose Mnichov-Vídeň-Budapešť přitom byla zcela zjevná a zřetelná. Těm, kteří se naivně domnívají, že jde pouze o morální gesta, omluvy a vyrovnání se s minulostí, je třeba říci, že se naprosto mýlí. Jde naopak o vytvoření politického prostoru pro uplatnění a následnou realizaci majetkových a územních požadavků vůči České republice.

Česká politika je často kritizována za svou tzv. provinciálnost. Pokud se ale podíváme na naše vztahy se sousedy, uvidíme něco úplně jiného. Uvidíme mimořádnou velkorysost a upřímnou snahu české politiky o dohodu se sousedy. Není to česká politika, která vytahuje otázky minulosti a klade ultimativní požadavky. My nepořádáme blokády hranic a naši hejtmani se zásadně nevyjadřují k situaci za hranicemi. Nevznášíme požadavky na přezkoumání Mnichovské dohody z hlediska jejího souladu s evropským právem a nevznášíme také žádné restituční, reparační nebo jiné majetkové požadavky vůči žádnému státu. A to i přesto, že v některých otázkách bychom takové požadavky vznést mohli a na rozdíl od našich sousedů bychom pro ně nalezli oporu i v mezinárodním právu.

Nastal čas skoncovat s neoprávněnými požadavky vůči České republice. Proto jsem stejně jako všichni ostatní poslanci hlasoval pro parlamentní rezoluci o prezidentských dekretech. Naše vztahy se sousedy musejí být založeny na rovnoprávnosti a respektu k mezinárodnímu právu. Abychom takového stavu dosáhli, musíme rychle odstranit dosavadní asymetrii požadavků a hájit naše národní zájmy.

Autor je poslanec PSP ČR za ODS.

Revue Proglas 4/2002

Poslat do Kindlu

Rubrika: Poznámky k událostem |