Trutnovská výzva – kdo je vítězem?

Ivana Krčálová | 20. 5. 2002

Poslat do Kindlu

V polovině dubna vyzvalo 180 podniků podepsaných pod tzv. Trutnovskou výzvou vládu a ČNB, aby něco udělaly se silnou korunou. Pár dní na to snížila centrální banka své úrokové sazby. Signatáři petice se tak nyní patrně cítí jako vítězové. Jejich pocit je však mylný.

V pozadí vzniku výzvy je skutečnost, že během posledního roku česká koruna ve vztahu k ostatním, volně směnitelným měnám enormně posílila. Zatímco ještě na konci loňského roku bylo jedno euro k mání za 33 korun, v dubnu se kurs zvedl na hodnoty těsně nad hranicí 30 korun. Vývozce, který si za svou dodávku v hodnotě 100 tisíc eur dříve připsal na konto 3 300 000 korun, nyní musí počítat s tržbou o 300 tisíc korun nižší. Kromě požadavku, aby vláda nerozpouštěla peníze z privatizace na běžnou spotřebu a aby zastavila investiční pobídky pro zahraniční investory, zazněla i výzva pevně zafixovat kurs koruny na jednotnou evropskou měnu. A vedení České národní banky, „která svou nečinností přispívá k negativním trendům", byla doporučena kolektivní rezignace, pokud se mu nepodaří nalézt vhodný nástroj, jak těmto trendům zamezit.

Snížení všech úrokových sazeb o půl procentního bodu, které ČNB oznámila s platností od 26. dubna, nikdo nečekal. Česká média to téměř jednohlasně odsoudila s tím, že jediný důvod, který se pro tak nenadálý krok nabízí, je podlehnutí lobbyistickým tlakům podniků a že ještě před pár týdny či dokonce dny ČNB proklamovala, že úrokové sazby jsou nastaveny správně. Tento názor mají i mnozí analytici, kteří trvají na přesvědčení, že za růstem kursu koruny není v prvé řadě rozdíl mezi úroky u nás a v zahraničí, nýbrž zásobování se korunou v předtuše jejího dalšího posilování, a že ČNB bude muset sazby zase pěkně zvýšit.

Pravda ovšem může být někde úplně jinde. V ekonomice, zvláště malé a otevřené českého typu, se neustále něco mění. Nové trendy velmi rychle potírají ty staré, což na měnovou autoritu klade značné nároky. Nové vedení ČNB se ostatně krátce po svém nástupu vyjádřilo v tom smyslu, že hodlá dělat mnohem pružnější měnovou politiku než doposud. Sem zapadá i nynější snížení sazeb, které skutečně může být za pár týdnů vystřídáno krokem právě opačným. Jestliže se všichni diví, co to centrální bankéři dělají, je to v pořádku. Měnová politika je účinná tehdy, pokud zaskočí trh. Je samozřejmě otázkou, zda se to podařilo v současné situaci. Zatím to vypadá, že nikoliv. K čemu ovšem dojde nepochybně, bude snížení úroků z vkladů a úvěrů. Dodejme, že větší vliv bude mít snížení u vkladů. Sazby u úvěrů jsou, jak známo, vysoce individuální a rozhodující je bonita klienta, což u vkladů neplatí.

Autorka je ekonomka.

Revue Proglas 4/2002

Poslat do Kindlu

Rubrika: Poznámky k událostem |